Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339496/bmid_citlivy-clovek-Z9M-339496.jpg
3
253
253
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.... celý text
Přidat komentář
Přemáhala jsem se, ale knihu nakonec dočetla. Příliš mě neoslovila. Měla jsem pocit, že jsem úplně ztracená a nerozumím sdělení, které mi chce autor předat.
Po básních první próza. Nádherný jazyk. Ano, přehršel postav, občasné ošívání se nad tím kdo, co a jak dělá, ale dráp zaseknut a byla to jízda.
Pokaždé, když už jsem si začal myslet, že vím, co se kniha snaží říct, mě tato vyvedla z omylu. Je to opravdu slátanina. Ale čím dál jsem četl a přemýšlel, jestli mě to znechucuje, zjišťoval jsem, že mě to naopak vtahuje, že se nořím do atmosféry, která melancholičtí, stále zoufaleji se táže po smyslu bytí a zároveň si sama vlastní iracionalitou a morbidním humorem odpovídá. Autor se žene bezhlavě vpřed, nehledě na jazyk, na přehlednost na vlastně na cokoli, jeho vlastní kniha za ním vlaje jako výstražný praporek na nákladu trčícím z auta. V tomto smyslu děj pádí až někam za hranice poslední stránky...
Ale podprahově má v sobě hlubokou otázku, která se vztahuje i ke čtenáři a v konečném důsledku nutí se zamyslet. Což je nečekané a pro mě to dělá tuto knihu dobrou knihou.
Nakonec jsem byla mile překvapena. Děj se přeléval a nešlo vynechat jediné slovo, jinak se člověk v ději ztratil. Pilo se ostošest, všechno se vyřešilo...
Tuhle jsem četl, že Václav Klausů se proti této knize ohrazoval, že si prý dělá srandu z obyčejných a tvrdě pracujících Čechů. Myslím, že to Václav špatně pochopil. Naopak, Jáchym nachází poetiku i v na první pohled odsouzeníhodné lidské malosti. Jde tedy spíše o poctu, oslavou Čechů, kteří se i pod tlakem okolností, historických hrůz, současného marasmu a obchodu s chudobou vždy nějak protlučou. Dají si po čuni, stáhnout ocas a utečou, ale veškeré příkoří přečkají a jednou opět povstanou... Myslím, že Jáchym naopak Čechům rozumí a vidí jim až hluboko do nitra, kde občas zahlédne i jejich duši (pokud tam teda nějaká je).
Asi jsem tu knihu nepochopil, protože je tolik pozitivně hodnocená, mě přišlo zajímavých prvních sto stran a pak už jen prndání, kde se kdy s kým potkal, měl jsem dost problémy, abych se v tom úplně neztratil.
obsahově mne tedy vůbec román nezaujal, Topolovo poselství jsem tentokrát vůbec nepochopil, formálně hodně slabý odvar Sestry
Pro mě jednoznačně kniha roku, možná i desetiletí! Ale věřím, že ne každému Topolův styl sedne.
Při četbě této knihy se nedá moc přemýšlet. Jen se nechat unášet z jednoho obrazu do druhého. A vychutnávat si spousty perliček. A to říkám z pozice člověka, který má v normálním životě jiné názory než autor.
Dal mi zabrat. Soda. Budu číst ještě jednou a možná ještě několikrát - ale až se z toho trochu otřepu. Nicméně i po čtvrt roce od přečtení tkví v hlavě, mele tam sebou, vytváří obrazy, baví i děsí, něco to po mně chce a něco mi to dává. Neumím ohodnotit 1 - 5, fakt ne. Ale u mě dobrý... tak dávám 5 po zralé úvaze.
Dystopie, nebo (bohužel) už naše dnešní současnost? Topol provokuje, ale smích chvílemi mrzne na rtech. Třeba, když starší brát Ivan říká tátovi: "Tys pozapadnělý, ale to slúpka. Tu slúpnem! Mladšímu brátru móžno napráskať." (str. 44). Nebo: " A víš, jak to funguje? Ponižíš, ponižíš, ponižíš, pak jednou neponižíš, a to je štěstí." (str. 214) A budoucnost (se zemanovským ozvukem): "Helejte, kuci, já vám ale život nezávidím. Tu islandizaci Evropy. Mešita sem, mešita tam." (str. 270)
Uznávám, že vyzobávat malé citáty z tohohle románu je marné...
Příběh je psaný indiánským jazykem zvaným jáchymština, kterému není vždy snadné porozumět, ale tak to s cizími jazyky bývá :) Musíme jen překonat prvotní pokusy o pochopení a pak nás v jiné dimenzi čekají neuvěřitelné zážitky a dobrodružství.
Baví mě, jak je děj jemně protkán zmínkami např. o Havlovi, Iggy Popovi, Hrabalovi, náčelníkovi Bromdenovi z Přeletu nad kukaččím hnízdem a mnoha dalšími zajímavými osobnostmi a postavami z literatury. Setkáte se ale i s Putinem, Žérárem Depardie a Mildou Zemanem :D Ale v jakých souvislostech, to už se dočtěte sami!! ;)
Příběh pro “citlivého člověka” je velmi povedený, takový dotýkající se lidí žijících různé životy, ač vymyšlené, ne neuvěřitelné. Těším se na další knihy od Jáchyma a to především na ty, jejichž čtení jsem dříve vzdala. Když už teď jáchymštině trošku rozumím, určitě to půjde. Zajímavé bude také objevování dalších členů kmene Topolů.. nemyslím jen bráchu Filipa, ale také tátu Josefa a dědu Karla Schulze. To je, panečku, spisovatelská rodina!!!
Hezké čtení! :)
s. 215
Jako mouchy rozpustilým chlapcům jevíme se bohům, zabíjejí nás pro zábavu. To napsal Shakespeare, labuť avonská. A já se stávám labutí sázavskou. Jen roztáhnout křídla...
Šílená jízda, drsná báseň, komika i smutek, množství úžasně zpodobněných postaviček z okraje společnosti, které se zabývají jak politikou, tak stárnutím a strachem z umírání, vlastně i dalšími strachy, které nás provázejí, a to všechno napsáno jazykem, který ukazuje krásu češtiny a její takřka neomezené možnosti. Začala jsem Čtvrtníčkovou dramatizací, ale potom jsem ještě nutně musela přečíst knihu, abych o něco nepřišla. Když jsem se po přečtení ponořila do recenzí a objevila různá politická stanoviska, byla jsem dost nepříjemně překvapená. Chápu, že takovou knihu každý vnímá jinak a že každý má právo vyjádřit svůj názor, a proto vlastně nechápu titulek jedné reakce na rozhovor s autorem: „Smí spisovatel Topol napsat román Citlivý člověk?“. Podle mého názoru smí a je dobře, že to udělal.
Autorem povedeně rozehraný příběh postaviček jak z pimprlátkového divadla. Trochu Hrabala, trochu Haška, špetka Š+G... Slyšel jsem autorovo živé čtení, spíš drobnou dramatizaci. V porovnání s audioknihou načtenou Petrem Čtvrtníčkem, na můj vkus, pro dobro věci, více expresivní.
Bizár, který se od diskuzí pod články na iDnes liší snad jen tím, že je kostrbatě napsán schválně a má tedy nést nějakou myšlenku.
Velkolepý rozjezd ve stylu road movie, úplně jsem viděla filmové záběry. Životní styl, kterému odzvonilo, protože se změnila konkurence a prostředí přestává být tomuto stylu přátelsky nakloněné. Ve chvíli, kdy došlo k setkání s „bratom mojim rodnym“, došlo k změně stylu a směru a už na mě vykukovaly až Sorokinovské nápady. Jak mě ten začátek naladil, tak mě tahle fáze rozesmála. Přesun přes Ukrajinu a Sninu ve mně zase vyvolal vzpomínky na mou vlastní cestu touto oblastí a už se po D1 suneme ku Sázavě, kde dojde znovu ke změně. Táta a jeho klucí nasednou na velkolepý tobogán, ve stylu na útěku a už se řítí celkem neznámo kam. Čtení to bylo výborné!
první setkání s Jáchymem Topolem, prvních 100 stran složitých, příběh ze dna společnosti, zajímavé si ji přečíst.
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 2008 |  Sestra |
| 2006 | Anděl |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2005 | Kloktat dehet |
Jsem holt barbar, toto mě fakt nebere, pardon!