Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545387/bmid_citlivy-clovek.jpg
3
244
244
Román výrazného literáta je oslnivou jízdou především posázavskou krajinou, v níž se v prudkém tempu na pozadí událostí tuzemského i evropského významu pohybují panoptikální postavy s mnohdy neuvěřitelnými osudy.
Přidat komentář
Jsem naprosto spokojen. To co jsem čekal, jsem dostal a určitě ještě notný přídavek navíc. Škoda, že se z knihy stalo politikum, nepamatuji se, kdy naposledy kniha českého autora vzbudila takový poprask. Pamflety, stanoviska, různé spekulace o tom, "kdo za tím stojí", "komu to prospívá" a komu naopak škodí. Já v tom politiku nevidím, pro mne je to kniha na pomezí fikce a reality, lehce proplouvající mezi fakty a domněnkami, tu lehká nadsázka, jinde těžká legrace. V některých momentech jsem si trochu připadal jak v Brautiganově Melounovém cukru. Sem tam trochu přehnané parodování, ale jinak se vše sune k závěru. Čekal bych ho trochu spektakulárnější, nakonec ale kniha končí skoro pokorně.
Ajajaj! Čte se to jako báseň - tak nějak víte o čem to je, ale stejně tomu nerozumíte. Plné emocí, mouder, sprostých slov a dlouhého bezobsažného pindání avšak bez příběhu s hlavou a patou. Emocí na straně čtenáře je taky hodně - u mne to byl především úžas, možná vztek a nejvíc rozčarování. Chápu - psáno pro někoho jiného nebo jiné. Dobře se o tom třeba mudruje při kafíčku a rozpité dvojce - "zemitá groteska, existenciální pouť, lidská jiskra" nebo jak to všem těm xenofobům a rusofilům autor zase nandal. S Topolem jsem skončil sotva jsem začal.
Za mě skvělé, po Trnové dívce a Chladné zemi asi nejčitelnější Topolovo dílo. Fakt se mi to líbilo, začetla jsem se a jela jak na tobogánu, nešlo skončit. Skvělý jazyk, smršť. Je pravda, že forma asi převyšuje obsah, ale to u grotesek prostě bývá. Není to pro každého, ale to asi není nic, že?
Čtení byl nezapomenutelný zážitek. Jako bych se prodíral nějakými mokřady, ale přitom jsem byl jen v současném Česku a Evropě. Hranice postapokalyptický/normální svět je tu fakt tenká a to mě baví. Stejně jako práce se slovy, které tvoří právě ten močál, chvíli líp a chvíli hůř průchozí. Rozhodně se ale nedivím, že knížku někdo brzo odloží. Do bažiny taky moc lidí dobrovolně nejde.
Po formální stránce skvost, ten Jáchymův jazyk je čirá nádhera, po obsahové to ovšem kulhá na obě nohy...asi nejsem dostatečně citlivý člověk, abych ocenil ten místy až surreálný příběh. A to mám přitom Topolův styl rád a třeba jeho román Kloktat dehet považuji za jednu z nejlepších knih, co tu po revoluci vznikla. Tentokrát jsem se ovšem s Tátou minul...znovu ten Jáchymův magický realismus s geopolitickým pozadím, ovšem tentokráte bez jakékoliv kontemplace...hranice mezi skvělou knihou a literárním úletem je opravdu strašně tenká...
Knihu jsem dostala s věnováním: Tohle je kniha pro fakt velký holky. Nevím, jestli nejsem velká ještě dost, nebo už naopak moc. A nebo málo (neboli vůbec) hulím. Tahle kniha je totiž úlet. Nejsem schopná nikomu souvisle vypovědět o čem vlastně je. Vím jen, že jsem si užila drobné momenty příběhu a bavilo mě, jak si autor hraje s jazykem a utahuje si z politiky a aktuálních témat. Rozhodně originální kniha a dovedu si představit, že při skupinovém čtení by to mohl být nezapomenutelný zážitek.
Pane jo, z toho by jeden skočil pod vlak... Oceňuji jazyk, za to ty dvě hvězdy, ale jinak docela autora lituji, když má tohle v hlavě. A hlavně, nějak ztrácím smysl toho všeho. Nezdráhám se říct, že mi to připadá jako exhibice, hlavně aby všechno bylo podivné a ještě poněkud úchylné. Přiznávám se, že mě dočtení stálo dost sil, pořád jsem doufala, že teď to přijde, ten vhled, proč. Nepřišlo vůbec nic, krom znechucení.
Politický cestopis, který koketuje s magickým realismem typu Mistr a Markétka, jen se převažující většinou odehrává v Čechách. Obyčejnou hospodskou mluvu střídají fantaskní popisný obrazy a básnický obraty stejně pravidelně jako obyčejné putování střídá neuvěřitelný bizár - který by se klidně mohl stát skutečností (postava Gérarda Depardieua). Pro mne skvělá kniha, jen vzhledem k náročnosti bych ji jako první ke čtení od Jáchyma spíše nedoporučil, aby neodradila.
Už dlouho jsem nic od Jáchyma Topola nečetl a tak jsem začínal trochu s rozpaky. Topolův styl mě ale oslovil, působí na mě tak nějak potměšile, poťouchle spiklenecky - ze čtenáře, pokud na hru přistoupí, pak dělá trochu takové spiklence. Vtipné groteskní vyprávění, prošpikované i komentáři k současnosti, s originální atmosférou, ještě o něco umocněnou pro ty, kteří znají Posázaví.
Forma překonává obsah. Skoro bych řekl, že kniha byla napsána jen jako hold flexibilitě Češtiny. Vše ostatní mi připadá jako prvoplánové vršení bizarností s bezstarostnou vírou, že vždy platí Werichovo „To je blbý, to se bude líbit.“
Zajímavý jazyk nedokáže vyvážit chaoticky vršené obrazy, nesouvislý děj a zcela surrealistické scény, které jakoby se promítaly v pološílené mysli taťky ve střídavých fázích opojení a těžkého deliria. Realita a sen se nedají odlišit, zůstávají jen postavy jakoby vypadlé z defilé cirkusáků.
Vím, že bych knihu měl přečíst znovu, abych alespoň částečně pochopil, o čem vlastně je, ale nedokážu se k tomu přinutit…
Celkově shrnuto: "Haluz"
Jedinečná kniha. Na začátku jsem se musela srovnat s drsným příběhem, ale jazyk pana spisovatele mě neustále přesvědčoval, že stojí za to vydržet. To byla čeština! Užívala jsem si každou větu, každé slovo! Uprostřed knihy jsem najednou zjistila, že jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. A byla místa, kde jsem se zasmála. Ta kniha poskytuje všechno - jedinečný jazyk, napětí, detektivní prvky, trochu reálií, politiky, humoru...a kdo chce, i romantiku si tam najde :-) No a po dočtení jasný dojem - chci si ji přečíst znovu!
Já mám tak rád Jáchyma Topola!! Ale ani tuhle jeho knihu jsem nedočetl. Co to doprkýnka je? Já vím - styl... Ale je nutno psát tak, aby se ani dva lidé souběžně knihu čtoucí neshodli ani zhruba na tom, o čem to tak asi přibližně je? Zaumnost, grafomanie v kombinaci s autorovou zjitřenou citlivostí. Strašná kombinace. Za tu citlivost dávám aspoň dvě hvězdy. Jinak říkám: NE, NE, NE. - A já mám toho Topola (alej všech Topolů) tak rád.
Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
"Von pan prezident připlul loďkou k Palírně, kormidloval krz víry, fakt, nesl se po vodě... (...) sošnej a pevnej v člunku nad hlubinou, líbaly jsme ho i pohledem, všechny my ženský shromážděný po vobou březích. Oděn byl jen v záchrannym kruhu, to jako hlava státu mít musí, a v plavkách. (...) A to se náš Zeman vrátil z Ruska a Číny. To je, pane, někdo. Co věděl mistr Hus o Číňanech? Hovno, s vodpuštěním. Náš pan prezident je mocnější, řeknu vám. A za panem prezidentem tichounce plyne Sázava a mně snad celá vláha tý řeky naší vstoupila do očí. A nejen do očí, však on je sošnej, mužnej, ten prezident náš."
Po Hartlovi jsem si spravila chuť. Ten jazyk! Zezačátku mi to volné psaní dělalo trošku problémy, ale člověk si brzy zvykne. Možná je to odvážné přirovnání, ale trochu jsem si při čtení zavzpomínala na Hrabalovy knížky. Jinak za mě určitě ano, malá sonda ze dna naší společnosti myslím nikomu neuškodí, jak už tady bylo zmiňováno, autorovy zajímavé postřehy rozhodně stojí za ocenění, jen jsem teda očekávala víc od konce knížky (nějaké důvtipnější rozmotání?).
Tohle mi prostě vůbec nesedlo. Nemám ráda ten hulvátský styl psaní, postavy ze dna společnosti. Je to asi jako bych ša dobrovolně čichat smrad kanálů. Že jsou někteří Češi buranští hulváti vím i bez toho, bohužel. Tak na co to ještě číst v umělecké literatuře? Neměla jsem sílu víc jak na dvě kapitoly.
Dvě hvězdy za zajímavé postřehy.
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 2008 |  Sestra |
| 2006 | Anděl |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2005 | Kloktat dehet |
Úplný opak plážového čtení. Tato kniha vyžaduje pozornost a vnímavost. Velmi těžce se čte. Ale základem děje jsem se prokousala nakonec celkem dobře. Myšlenky cením, jsou fajn k zamyšlení. Příběh zajímavý, postavy charakteristické. Ale kostrbatost jazyka mi velmi vadila.