Blues Mrtvého muže
Ray Celestin
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400382/bmid_blues-mrtveho-muze-eFm-400382.jpg
4
42
42
City Blues série
< 2. díl
Chicago, 1928 – válka mafiánských klanů na pozadí jazzové revoluce. Otrava vrchních představitelů města při jednom z mnoha opulentních večírků v luxusním hotelu. Nález zohavené mrtvoly bílého gangstera v postranní uličce nechvalně proslulého Černého pásu. Zmizení slavné dědičky rodinného jmění bez jediné stopy. Tyto tři zdánlivě nesouvisející události probudí ospalé letní Chicago z letargie. Vyšetřovatelé z Pinkertonovy detektivní kanceláře Ida Davisová a Michael Talbot, nájemný vrah Dante Sanfelippo s pověřením od samotného Ala Caponeho a fotograf Jacob Russo pátrají po pravdě, i když každý z jiného důvodu. Komu ale mohou věřit? A existuje v hlavním městě jazzu, alkoholu a korupce vůbec něco jako pravda?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
Dead Man's Blues, 2016
více info...
Přidat komentář
Děj knihy se odehrává v poměrně atraktivní době i prostředí, vystupují zde známé reálné osobnosti (Al Capone, Louis Armstrong...), dějí se reálné historické události. Je v něm trochu thrilleru, trochu detektivky, trochu společenského románu, trochu jazzu, trochu neřestí, trochu akce. Zkrátka náběh na 5 hvězdiček, ale tak nějak to na ně prostě nebylo, chyběla mi tam ta poutavost vyprávění, to napětí, které nutí číst dál a dál...
Sekerníkův jazz se mi moc líbil, i když na jazz vůbec nejsem, ale New Orleans je originál - a detektivní zápletka byla výborná. Směr na Chicago s Al Caponem mne na samotný konec navnadil, ale...
Černo-bílé Chicago 20. let mne opravdu otrávilo se všemi gangstery, gangy, poskoky, všudypřítomnou korupcí, souvisejícími vraždami stylem oko za oko, nebo spíš oko za život... A ještě tomu chyběla mapka...
Hlavní postavy a detektivní zápletky mne také nezaujaly. Nudné a nenapínavé, navíc strašlivě dlouhé a rozvleklé, nakonec jsem po první stovce stran z pudu sebezáchovy zbylých 450 jen prolétla. Ale doslov co a jak historicky sedělo jsem si přečetla se zájmem. Souvislost s Armstrongovou skladbou jsem ovšem moc nepobrala. 50%
Souhlasí, že je tu více dějových linek. Ty se na konci krásné protnou. Úplné wow to není, ale čtení na dovolenou to je.
Téma zajímavé, kniha poměrně čtivá, i když se pravděpodobně dost odklání od historických skutečností. Více dějových linek, které vyústí do konečného rozřešení. Poměrně dost postav. Mám toto období ráda, takže se mi kniha četla docela dobře.
Ze začátku jsem knihu četl s nadšením, ale připadala mi hrozně táhlá..... V půlce mě přestala bavit a tak jsem ji dočetl spíše z toho důvodu, abych ji už dočetl a věděl, jak to skončí.
Naprosto chápu, proč vydavatel sérii po druhém díle stopnul. Celestinovi se totiž povedlo popsat zajímavé téma naprosto nudným a fádním způsobem. Bravo?
Detektivní výprava do Chicaga dvacátých let, nechybí vraždy, únosy, pašovaný alkohol, gangsterské přestřelky a samozřejmě ani Al Capone. Zajímavé, dobré čtení.
(SPOILER)
Musím říct, že v životě jsem snad nečetla podobnou knížku této.
V podstatě má knížka 3 dějové linie:
1. zachycuje Danteho s Alem Caponem
2. se věnuje policejnímu vyšetřování vraždy - nadporučík a fotograf - tedy především fotograf místa činu Jacob Russo
3. se věnuje detektivní kanceláři Pinkertonů a sice starší Michael a mladší kolegyně Ida
A pozor nesmím zapomenout na prolog, kde sledujeme cestu z New Orleans do Chicaga, koho jiného než Luise Armstronga v srpnu 1922.
Luise Armostrong přichází na scénu právě o 6 let později tedy v červnu 1928, kdy se ukazuje jako kamarád Pinkertonky Idy.
Ve finále pak člověk čeká, kdy se to začne celý propojovat. A až se tyto sledy událostí a pátrání spojí tak se nám Ida a Michael spojí s fotografem Jacobem Russo, který pak naneštěstí umírá při přestřelce a v ten moment zjístíme, že Jacob je bratr Danteho Sanfelippa. No prostě božžííí.
A to vše ve zkorumpovaném Chicagu, v létě 1928
A co mě opravdu dostala bylo to jak byla kniha strukturována. To že vlastně ty jednotlivé části daly dohromady skladbu West End Blues, to je opravdu působivé.
Poznámka po přečtení: příště by se mi hodilo vědět, že Blues mrtvého muže "navazuje" na Sekerníkův jazz - nějak mi to nedošlo, byť jsem věděla, že je ještě jedna knížka vydaná před touhle :P
Každopádně doufám že svou chybu budu moci, co nejdřív napravit.
P.S. Opravdu pěkný doslov, kde je vypsáno, co bylo skutečností, a naopak kdy se autor odchyloval od skutečnosti.
Ve srovnání s klasiky žánru D.Hammetem a R. Chandlerem musím dát pouze tři hvězdy. Rozvláčná kniha, spoustu zbytečných slov, ohýbání historických událostí a nepravděpodobní hlavní hrdinové bohužel nabízí průměrnou četbu, která příliš okatě vychází vstříc současnému čtenáři. Jako zábava dovolenou docela dobrý, ale v knihovničce objemný svazek zabírá až snad příliš mnoho místa. Nejsympatičtější hrdina zde není dvojice vyšetřovatelů Pinkertonovců, ale heroinový závislák a gangster ze staré školy..bohužel finální řešení této postavy je nepravděpodobné a neuspokojivé.
Prohibice ve dvacátých letech minulého století je dokonale vykreslena se vším, čím byla doprovázena - zakázaný/černý trh s alkoholem a navazující soupeření gangů, korupce vlivných politiků, likvidace nepohodlných svědků. Do tohoto prostředí autor vsunul něco z tehdejšího kulturního a sportovního světa a tři soukromé detektivy, kteří se snaží zjistit, čím byli pověřeni. Hezky se kniha čte, obávám se ale, že pro svoji rozsáhlost si moc čtenářů nenajde.
Další portrét města, které válcuje zločin a ulice jsou plné jazzu. Celestin je ve vytváření věrohodných kulis a autenticitě popisu reálií vynikající a když k tomu přidáte zápletku z pohledu tří osob, tři různé zločiny, Al Caponeho, dobu prohibice a všechny tyhle kouzelné ingredience, vyjde vám další parádní kniha. Snad jen nutno podotknout, že utahané New Orleans se všemi těmi močály mi bylo blíže, než sluncem spražené mrakodrapy Chicaga. No nic, už se těším do New Yorku.
V Blues mrtvého muže sledujeme několik dějových linií. V jedné z nich dvojice detektivů od Pinkertonů Michael Talbot a Ida Davisová pátrá po zmizelé dědičce rodinného impéria Van Harenů. V další gangster Dante Džent pozváný do Chicaga samotným Al Caponem aby prošetřil problém s otráveným alkoholem, který ohrozil nejen čelní představitele města ale i samotného šéfa podsvětí. Ve třetí lince vystupuje fotograf Jacob Russo pracující příležitostně pro policii, který se na vlastní pěst pustí po stopě případu zabitého a zohaveného druhořadého gangstera. Čím víc se jednotlivý aktéři prokousávají tajemstvími, které obklopují jednotlivé případy, tím víc všechna vlákna směřují ke stejnému prameni zločinu.
Ray Celestin dává ale nahlédnout na dobové Chicago nejen z té gangsterské stránky, ale zobrazí i aspekty rasové nebo hudební. Zejména vývoj a pronikání jazzu do širší veřejnosti z pohledu Louise Armstronga. Tenhle úhel pohledu dokresluje celkovou atmosféru časů Al Capona aniž by příliš odváděl pozornost od detektivních linek.
Předchozí knihu (Sekerníkův jazz) této série (City blues) jsem nečetl, takže nemůžu porovnat, ale tenhle detektivní román mi dal vše, co jsem od gangsterského Chicaga očekával.
Ukázka:
„Dvacet pět kočárů jenom na pugéty,“ řekl strážce. „Taky třicet limuzín. Povídal Sbarbaro, že ten průvod bude půl třetího kilometru dlouhej.“
Dante přikývl. „To není pohřební průvod, to je přehlídka srazu absolventů.“
Ozbrojenec se zasmál a Dante si představil tu komplikaci v dopravě, kterou procesí způsobí, protože zavřeli čtyřiadvacet kilometrů silnice mezi Sbarbarovou provozovnou a hřbitovem na Mount Carmel.
Řekl bych, že tak o parník, co na něm hrál Louis, lepší než první díl... Autor se opět s hlavními hrdiny moc nemazlil... Nicméně je to o dost jiné... V Chicagu je to takové rychlejší oproti utahanému New Orleans.... Mafie je větší, všude spousta násilí a méně Louise.... Už se těším na další díly...
Už v první autorově knize jsem se přesvědčila, že to stojí za to. Zde jsem si to jen potvrdila.
Je to jiné a tak osvěžují. Ne jako současné knihy, které vycházejí a které jsou skoro jak přes kopírák a vy si musíte opravdu vybírat, pokud chcete mít požitek ze čtení.
Chicago zde je vykreslené ve své největší slávě, kdy mafie a korupce jdou ruku v ruce a jazz zažívá svůj vrchol. Jenže za tím vším se mnohdy skrývají intriky, boj o moc a nedejbože, když se třeba jen někomu znelíbíte nebo jste náhodou viděli něco, co jste vidět neměli. To si pak dejte sakra velký pozor a kryjte si záda.
Chicago 1928. Bouřlivá dvacátá léta na svém oslnivém vrcholu, plného lesku, slávy, psích deček a ostrých hochů. Byla to prostě doba gangsterů. Městem otřásá hromadná otrava několika republikánských radních, v temné uličce se najde tělo gangstera bez očních bulev a z nejvyšších pater městské smetánky se ztratila jedna z prominentních dědiček. Na scénu se vrací vyšetřovatelé od Pinkertonů Michael Talbot a Ida Davisová, po stopě zavražděného gangstera vyrazil fotograf Jacob Russo a sám velký Al Capone si z New Yorku pozval gangsterského fixera Danteho Sanfelippa, aby zjistil, co se s "jeho" městem sakra děje...
"Do Chicaga nepřijmou křiváka, dokud nesouhlasí, že vystřelí po jiném křivákovi. Takže viva Chicago."
Po roce se k nám dostává druhá kniha ze série City Blues. První díl se mi loni hodně líbil a jsem rád, že ne jinak tomu je i u dílu druhého. Přesunuli jsme se sice o cca dekádu do předu a změnili město, ale to co zdobilo příběh z New Orleans je naštěstí i zde. Parádně vykreslená doba a atmosféra. Bohatství kontra chudoba a Volsteadův zákon nařizující prohibici v plné parádě - nelegální palírny a pivovary, stoupající zločinnost, korupce a faktická vláda gangsterů. Román je skvělou kombinací mých oblíbených žánrů - detektivky, gangsterky a historie. Ray Celestin v mnoha ohledech vychází ze skutečných historických událostí, využívá skutečné historické postavy a doplňuje je postavami smyšlenými, což bylo nezbytné hlavně pro detektivní linii příběhu. Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Celestin to udělal a v podstatě použil stejný koncept a podobnou stavbu příběhu jako u první knihy. No a já mu sežral i s navijákem! První polovina knihy tak staví na budování příběhu a psychologii postav, zatímco druhá nabírá mnohem vyšší obrátky a od slov se přechází ke štěkajícím Tomíkům... Blues Mrtvého muže je zábavná kniha, prostoupená tóny jazzu a blues. A jak jsem se dozvěděl z doslovu, celý ten koncept má mít podobu tetralogie - jiné město, jiná dekáda, jiná píseň, jiné roční období, jiné počasí a jiný námět. Opravdu zajímavé a mě jako milovníka gangsterek rozhodně těší, že v příští knize se podíváme do New Yorku 40. let, což u mne vyvolává velká očekávání...
Blues Mrtvého muže
Opravdu velmi poučný příběh naplněn korupcí a vším ostatním, co tehdejší USA naplňovalo. Dalo by se říct, že to je ta nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četl...