Civilní proces: Obecná část a sporné řízení

25.12.2023

I k této učebnici mám poněkud nejednoznačný vztah. Když člověk studuje práva a dostane se k civilnímu procesu, váhá v zásadě nad dvěma učebnicemi. Pražskou a Olomouckou - Plzeňská nepadá v úvahu. Teď s vydáním prvního dílu začíná vznikat třetí alternativa, bezesporu nejlepší - Brněnská učebnice. Každopádně doposud to bylo dilema. A měl-li bych se už pro jednu rozhodnout, volil bych Olomouckou. Třebaže záleží na tom kde studujete, samozřejmě.

Tato kniha je bezesporu hlubší a detailnější než ta Pražská. Na větším prostoru se věnuje menšímu množství problémů. Nenajdete zde nespor, část V. OSŘ, arbitráž... Je to v zásadě jen jádro civilního soudnictví - sporné řízení. Pravda, velká část látky (hlavně judikatura) je podávána prostřednictvím poznámek v jiném formátu, než zbytek knihy, což po mém soudu práci s ní činí méně pohodlnou, ale obecně je to zkrátka lepší text, ve kterém se člověk dozví poměrně mnoho zajímavých informací.

Na straně druhé se mi nelíbí už samotné pojetí učebnice, respektive civilního procesu v ní obsažené. Autorstvo vychází z představy jednotného procesu, tedy z představy, že spor, nepsor, arbitráž, insolvence a exekuce jsou jednotným celkem. Což je ptákovina. Už nemáme jeden OSŘ socialistického typu, který kompletně devalvoval civilní proces jako disciplínu. Tato jednotlivá odvětví civilního řízení jsou natolik odlišná a vychází z natolik rozlišných principů, že je zkrátka nejde míchat dohromady. Ostatně aktuální vymezení civilní pravomoci v § 7 OSŘ je očividně směřováno jen na civilní sporné řízení, je pak směšné tvořit z něj jakýsi celek.

To má své následky. Třeba při typologii žalob se autorka dostává do absurdní situace, vymezuje-li jako samostatný typ žaloby žalobu statusovou, což je při nejlepším subtyp konstitutivních žalob – to ale není problém. Problém nastává, je-li jako ukázka takové žaloby uveden návrh na rozvod manželství. Což očividně není žaloba, ale návrh, že ano. Podobně podivná je situace při které se autorstvo snaží podřadit arbitra pod nějakou kategorii procesních subjektů. On tam prostě nesedí, nemůže patřit mezi hlavní účastníky, ani mezi zvláštní subjekty, ani mezi osoby zúčastněné. Prostě tam nepatří, protože se tato kategorizace hodí jen pro sporné řízení jako takové. A takových podivností je kniha plná. (Nekomentuji už ani to, co provedlo autorstvo kontradiktornosti - tedy že ji ze strukturálního principu ovládajícího celkovou podobu civilního procesu přeneslo do podoby zásady, která má podle textace knihy přesně tytéž obsahy, jako zásada rovnosti.)

Na straně druhé platí, že je to kniha obsáhlá a jistě nápomocná. Teoreticky podle mě vadná a v Brně se vymstí učit se podle ní, ale stále dobrá. Jistě, budete-li váhat mezi Šínovou a Lavickým... nerozumíte civilnímu procesu, není nad čím váhat, Lavický je o několik řádů větší odborník než kdokoliv jiný v našem prostředí, pokud jde o civilní proces. Stále je to ale dobrá kniha, která je obecně užitečná.

Jen podotýkám, že tato kniha absentuje některé důležité instituty (posesorní řízení, evropské řízení o bagatelních sporech, úpravu předmětu sporu, stipulační způsobilost atd.) a šířeji celý cyklus olomouckých učebnic ledasco postrádá (rejstříkové řízení, mediaci atd.), to je tedy jistě další deficit.