Cizí děti

11.12.2023

Je to jedna nejlepších knih Jaromíry Kolárové.
Všechny tři příběhy mě dostaly, ale nejvíce Dívka s mušlí.
Pamatuji si taky, že tento příběh byl natočen a viděla jsem jej dřív, než jsem četla knihu.

31.10.2022

Soubor tří mistrně napsaných povídek o nelehkém dětství a dospívání dětí z rodin, ve kterých soudržnost, láska, mateřství a rodičovství nefunguje tak jak by mělo vlastně nefunguje vůbec.

Dívka s mušlí nám otevřela dveře do rodiny kde veškerá zodpovědnost dopadá na dospívající Vendulku. Vendulka se musí postarat o své tři sourozence a matku alkoholičku, která prakticky všechno propije. Po přečtení knihy jsem si pustila i film (znala jsem ho z dřívějška, ale chtěla jsem si ho připomenout) musím ale konstatovat, že film zdaleka nedosahuje takové kvality jako sama povídka.

Co Hedvika neřekla nás zavedla do rodiny, kde Hedvika vyrůstala v dětském domově, ale teď už konečně si jí její zlatá maminka vzala domů...
Takhle povídka mě naprosto rozsekala. A stačila jen ta scéna s tou čokoládou na stromečku a hozený celofán za postelí - i já jsem přesně takovou scénu zažila, když jsem byla jednou po Vánocích u táty.
A pak se mi vše zase otevřelo - když mi bylo asi 8 let, chtěla jsem žít s tátou. Jednou jsem si zabalila tašku a jela za ním, dostala jsem najíst, napít a tak trochu naděje, že bych s ním mohla žít - jenže on vyženil dvě děti a měl malé dítko s novou ženou - pro mě už tam nebylo místo. A tak mě odpoledne posadil do auta a odvezl zpátky k mámě a ta vzala pásek a tak mě seřezala, se slovy Ty hajzle, měla jsem tě tam tenkrát nechat ležet (jaká to podoba s tím, že stačilo jen nechat otevřené okno), a ještě 14 dní jsem měla modřiny po celých nohách a styděla si na TV obléknout modré trenky.... Na konci povídky jsem opravdu štkala, byla jsem tak ráda, že nikdo není doma, že se nikdo neptá. Jsou prostě věci, které nezměníte a není třeba otevírat staré rány, vždyť je to skoro 40 let. Táta už nežije a máma mi před pár lety řekla, že nejhorší je, když si rodiče vybíjejí svůj vztek na dětech a že ona své děti nikdy nebila - na to fakt není co říct...

Baculka a Maculka nás nechala nahlédnout do rodiny, kde je jen maminka s dospívající dcerkou, tatínek zemřel. Teď se ale objevil "nový, mladší, tatínek" a Maculka se s tím bude muset popasovat....

Za mě opravdu zdařile napsaná kniha. Bohužel, nemyslím, že je poplatná své době protože i dnes jsou mezi dětmi Vendulky, Liborové, Hedviky i Maculky....

28.05.2021

Nádherná knížka i když hodně depresivní. Tři příběhy dětí, které mě zasáhly už jako mladou, bezdětnou holku. Po přečtení mě ještě dlouho bolelo srdce. Mistrně napsané, rozhodně stojí za přečtení.

13.12.2020

Kniha která vás zasáhne přímo do srdce a už tam zůstane.
Některé ženy by dali nevím co za to aby se staly matkami a jejich náruč zůstává prázdná a některé mají dětí fůru a srdce tvrdé jako kámen.

19.02.2018

Mistrně napsané tři příběhy ze života dětí z nefunkčních nebo neúplných rodin. Chytla mně za srdce!!

18.10.2017

Jedna povídka bolestnější než druhá.

16.04.2016

Jak jen hodnotit knihu, ktera vas dozene k slzam ?I kdyz by se tato utla knizecka svym poctem stran dala zvladnout klidne za jeden nebo dva vecery, tak ja si musela mezi povidkami delat pauzu , jinak bych to citove nezvladla. Hlavne povidka Divka s musli a Co Hedvika nerekla mne hodne zasahly.

Silná kniha,první dvě děti bych si nejradši nastěhovala domů:o((((

(SPOILER) K třetí povídce (Baculka a Maculka):
Situace jako z Lolity: mladá vdova se znovu provdá, její dcera se zamiluje do otčíma, koketuje s ním, žárlí na matku, jenže otčím je normální chlap, žádný Humbert Humbert, takže to dopadne jinak. Jestlipak autorka na Lolitu myslela, když psala tu povídku?

13.06.2014

Velmi silná knížka, nad kterou člověk nezůstane chladný a donutí ho se zamyslet... Tuto knihu bych dala přečíst všem puberťákům, co se posmívají dětem ze sociálně slabších rodin... protože co my víme, jak se takovýmto dětem daří...

02.04.2014

Vynikajícím způsobem napsané tři příběhy, souhlasím s makemake. Haranti, co mají od svých rodičů všechno, nač pomyslí, ať se jedná o materiálno nebo cit, tak si na ně otvírají pusu, naopak děti, co musí o rodičovskou lásku škemrat, ke svým rodičům vzhlíží a milují je. Viděla jsem zfilmovanou Dívku s mušlí i Co Hedvika neřekla. Film Dívka s mušlí se mi líbil víc, protože byl zasazen skutečně do doby socialismu, ve které byla i napsán příběh, proto byla přesvědčivější, samozřejmě také díky hereckým výkonům dobrých herců. Film Co Hedvika neřekla byl zasazen do doby porevoluční a přestože měl dobré herecké obsazení, vyzněl film přes výbornou předlohu poněkud jalově.

24.03.2014

makemake přede mnou to vyjádřil úplně přesně..některé pasáže až k pláči.

30.01.2014

Jednu ze tří povídek - Dívku s mušlí - jsem znal jako televizní inscenaci. Musím ale říct, že číst to, uf - tohle by měl do rukou dostat každej zhejčkanej harant, kterej si neváží toho, co doma má! Ta syrovost a věcnost příběhů, ta naprostá oddanost dětí, žijících s lidmi, co jim říkají mámo a táto jen proto, že nikdy nepoznali, co pravá máma a táta znamenají ... Výtečně napsané, těžko stravitelné - tři příběhy, tři životy, a u čtenáře jen kroucení hlavou a NEKLID - a možná i trochu toho tichého uvědomění si, jaké měl vlastně štěstí, že vyrostl v milující rodině!

03.10.2011

U knížky jsem při čtení brečela a vůbec se za to nestydím. A byla jsem šťastná, že pocházím z normální rodiny a že jsem normální rodinu vytvořila i udržela svým dětem. Povídky byly i zfilmované, nejlepší je Dívka s mušlí. Docela mě tato kniha udivila, protože jsem znala Léto s kovbojem nebo Holky z porcelánu (filmové) a to byly filmy plné pohody a optimismu.