Cizinci ve městě
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3152/bmid_cizinci-ve-meste-ITI-3152.jpg
4
199
199
Jako ve zlém snu se ocitají Colin a Mary, bezcílně se toulající labyrintem ulic a kanálů starého přímořského města, když jednoho dne zabloudí a podlehnou kouzlu a přátelskému naléhání muže, který jim nabídne pomoc, aby je pak zavedl na cestu, z níž už není návratu. Hrůzně reálný a zároveň jakoby neskutečný příběh novely působivě kontrastuje s věcným, téměř dokumentárním rázem vyprávění o konfrontaci nevinnosti se zlem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
The Comfort of Strangers, 1981
více info...
Přidat komentář
Cizinci v životě.Cizinci ve vztahu.Cizinci ve městě potácíme se městem.
Nerozumíme si.Nikdo nám nerozumí.Jsme sami.Opuštěni na konci ulice.
Zmateni a za tím vášnivé opojení.Jedeme na dovolenou,kde se má zdánlivě něco vyřešit.
Jak dál ? Slunce se líně sune po obloze.Něco je ve vzduchu.Očekávání.Napětí.Co vězí s dalším dnem na nás.Necháváme se vláčet.Toneme všedností.Spíme pasivitou.Strachem v každé hodině.Minutou sžíráni rutinou.V dáli dráty elektrické a za nimi nekonečný horizont.
Po barech a putykách bezcílně chodíme,smysl tomu všemu dáváme.
Milujeme se.Nenávidíme.Poté hledáme.Ve spleti zapadlích čtvrtí nalézáme další a další řešení.
Manipulace.Manipulativní.Manipulativnost.Moc.Moc a tolik.Zhýralé a zkažené myšlenky.
Tísnivé stavy.Nedůvěra.Obavy.Zdánlivá jistota.Ztráta zázemí.Iluze bezpečí.
Vzali jsme vše sebou mámo ?
Paštiky,svíčky,ešus,konvici,Kápezetku,Kinedryl...vše máme miláčku !
Jen aby drahá :)
Seznamování s cizími lidmi.Naladěni.Večer příjemně utíká ...
Pořád však,jsme tu cizinci.Na povrchu i pod.Hosté už od začátku.
Přívětivý přátelé nás zvou k nám.Otevřete dveře ? Dovnitř vás zve básník perverze.
Dovolená se blíží.Kufry však můžeme nechat doma.Cestování v podivném městě a s podivnými zásahy osudu od Ian McEwana jak vystřižené z katalogu vaší oblíbené cestovní kanceláře.Na takové se převážně nezapomíná.Celý život.
.....tohle se sem vážně hodí.....
Cestování je krutost.Nutí vás věřit cizincům a ztratit z dohledu přátele a všechno známé pohodlí domova.Jste neustále nesví.Nepatří vám nic kromě základních věcí-
vzduchu,spánku,snů.moře,oblohy-které směřují k věčnosti nebo k tomu,co si pod ní představujeme.
Pavese
Dovolená, jakou fakt nechceš...
To nejzajímavější pro mě nebyla samotná story (v podstatě popis partnerského vyhnívání) ani ten konec (protože si umím představit řadu úchylnějších, brakovějších, thrillerovějších). Ale stupňování napětí - paradoxně ne tím, že by autor gradoval děj, ale naopak tím, jak finále "zdržuje" úseky, v nichž se zdánlivě nic podstatného neděje.
Čtenář pak, přestože z principu hlavním hrdinům nic zlého nepřeje, se nakonec skoro nemůže dočkat, kdy už se jim konečně doopravdy "něco" stane. A spolu s Colinem a Mary je k tragickému vyvrcholení přitahován stejnou sebezničující silou jako můry k plameni.
Ti dva mají sice dostatek indicií na to, aby se udrželi v bezpečí, ale teprve kontakt s nebezpečím dodává nějaký obsah jejich fádní dovolené, ale i nový náboj jejich harmonickému leč už poněkud vyprázdněnému vztahu.
Ještě několik dní po dočtení cítím znepokojení a mám tendenci se do toho bizarního domu stále v myšlenkách vracet.
Něco podobného jsem naposledy měla s Fowlesovým Mágem.
Takže pro mě zážitek.
Není náhodou „hlavním hrdinou“ novely ono snové město, sice rozostřené a nepojmenované, které však z řady popisů bezpečně poznáváme? Neteční turisté Colin a Mary jsou jeho vězni, protože domů letí až za řadu dnů, a ospale se plouží uličkami a podél kanálů jako náměsíčníci v labyrintu, trýzněni hladem, žízní a nevyspáním, až padnou do pasti člověka, jenž má mimochodem při prvním nočním setkání na krku břitvu a přes rameno fotoaparát… Jsou to až kafkovské pocity – dusivá, tísnivá a ospalá atmosféra, neživotné postavy (daleko více než o Colinovi a Mary se dozvídáme o jejich podivném „průvodci“ a jeho ženě) potýkající se s tajemným městem, kde jsou místní nepřátelští vůči cizincům, mapy jsou nespolehlivé, vše je zavřené nebo nedostupné… Přestože postupně vycházejí najevo děsivé souvislosti, Colin a Mary jsou natolik pasivní, až se zdá, že rezignovali na vlastní osud a stali se jen ztělesněním noční můry každého turisty, co všechno se může stát v neznámém a cizím městě. My máme jen štěstí, že se z trýznivých snů můžeme probudit. (8/10)
Já to četla jako příběh o tom, že bezdomovectví - vposledku především to vnitřní - nás vydává napospas násilí, ať už v roli agresora, nebo oběti.
Smíšené pocity, jak už u McEwana mívám.
Ospalost. To je to první co mne napadne při charakteristice téhle knihy. Za tu podivnou stísněnou atmosféru, která se line celou knihou, si autor zaslouží absolutorium, stejně tak za mrazivé příběhy Roberta a Caroline. I za netečně děsivý závěr. Asi by jenom stálo za to trochu ubrat těch poklidných lyrických popisů bloudění městem a nicnedělání Colina a Mary. Pro tentokrát tedy McEwan za 4 (spíš 4,5).
Pořád nevím, co si o knížce myslet. Není to ani romantika, ani dobrodružné, ani detektivka. Jediné, co vím, je, že některé pasáže jsem čistě přeskakoval a z konce jsem měl traumata ještě týden.
Ešte dobre, že táto kniha nemá viac strán. Po jej dočítaní ma napadla iba jedna otázka: čo tým chcel autor povedať?
Moje třetí kniha od McEwana, a asi nejdivnější. Sice je krátká, ale trvalo mi se tím prokousat. Člověk z knihy úplně cítí to napětí a čeká, že se NĚCO stane, ale když se to konečně stane, tak je to tak nečekané, ačkoliv k tomu kniha směřuje, že se tomu až nechce věřit. Znovu asi už číst nebudu.
Nejvýraznějším prvkem knihy je velmi přesvědčivě podané vzrůstání napětí a jakéhosi pocitu, že se blíží cosi strašného a nevyhnutelného, ačkoliv většina příběhu popisuje v podstatě poklidnou dovolenou ústřední dvojice. Autor je mistrem v navozování takovéto tísnivé atmosféry, která je nakonec sama o sobě vlastně děsivější než samotná závěrečná tragédie, popsaná stručným a faktografickým způsobem. Velice působivé.
Colin a Mary si užívají dovolené v divném městě a čtenář mezitím čeká, že se stane něco ošklivého. Napětí stoupá hlavně proto, že čtenář ví, že už to musí na těch posledních stránkách přijít. Pak to přišlo a byl konec. Kdyby to autor smrsknul do 30 stran, byla by to pěkná povídka.
Podle popisu na knize mělo jít o knihu s projevem zvrácenosti a zla, tudíž jsem při čtení čekala kdoví jak to nebude drsné, ale ono se tam vlastně nic hrozného cca do třičtvrtě knihy nestalo. Přijemně napínavá četba, plná popisů, které ale většinou nenudí, naopak čtenáře více posouvá do atmosféry jedné letní dovolené v lehce ospalém oparu. Poznali jste někdo o jaké jde město??
Kniha je zajímavá, ale nepatří mezi mé preferované žánry a styl, ve kterém je napsaná. Téma mě zaujalo, i překvapivý konec, avšak na mě moc rozvláčné a popisné.
Ten konec se mi moc nelíbíl... Ale jinak to bylo až do předposlední stránky napínavé, tak dávám pět hvězdiček.
Zatím je to pro mne nejslabší McEwan (to přestalo platit po nakouknutí do jeho nudného románu Nevinný), ačkoliv i tak velmi dobrá novelka. Autor strašně dlouho nechává čtenáře v dusné nehybnosti, zahrnuje ho popisy, v druhé půlce knihy začíná na povrch prosakovat napětí a na několika posledních stranách se odehraje smršť, která před koncem začne odeznívat opět do netečné pasivity.
Zvláštní zážitek... Na stejnou vlnu jsem se ale naladit nezvládla. Rozhodně se však k Cizincům vrátím, protože mám pocit, že je co rozlouskávat.
Napětí a očekávání. Víte že něco přijde ale nevíte co a kdy. Kniha plyne docela lenivým tempem, dva lidé poznávají na dovolené cizího muže a jeho ženu. Po seznámení mají oba pocit, že něco není jak má být. Už je ale pozdě, jsou postupně vtaženi do hry, kterou pro ně cizí manželský pár zinscenoval a která skončí tragicky. Moc se mi líbí úsporný McEwanův styl psaní, každé slovo, každá věta přesně pasuje a vystihuje stupňující se napětí. Skvělá kniha.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Poklidná ospale lenivá atmosféra jedné obyčejné dovolené jednoho obyčejného manželského páru se pomalu ale jistě mění v cosi tíživého, dusivého a znepokojivého. Vztah Mary a Colina po letech dospěl do stádia nudné jistoty a menší vzpruha v podobě seznámení se se zajímavým párem přináší jiskřičku naděje a ztraceného okouzlení. Netuší, že se právě stali nedobrovolnými herci v podivné hře dvou ztroskotanců, kteří už dávno překročili hranici normálnosti. Celkově ponurá atmosféra i pasivita Mary a Colina a jejich neschopnost, jakkoliv aktivně zasáhnout vede k jedinému vyústění…
Pěkně depresivní čtení. Ale McEwan je mistr vypravěč a ví, jak si své čtenáře podmanit.