Cizinec
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462962/bmid_cizinec-thV-462962.jpg
4
2394
2394
Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako „ochablost ducha“ a „degenerace lidství“. Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace „cizinec“ až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji „těm druhým“ vnucoval.... celý text
Přidat komentář
Kniha působila celkem čtivě, příběh byl z jedné strany napínavý a z druhé strany typický a předvídatelný.
Mersaultovo lhostejnost a dotčenost mi celým příběhem lezla na nervy, ale právě to pro něj bylo typické.
I přes Mersaultovo lhostejnost se ve mně probouzí ta myšlenka prožívat svůj život a radovat se z maličkostí.
Docela dobré, ale vícekrát už ne.
Existencionalismus je prostě moje gusto. Camus příběh o Mersaultovi vystihl báječně, je to krásně čtivé, zajímavé a příběh v čtenáři zanechá opravdu spoustu myšlenek (nebo alespoň u mě).
Nejaký existencionalizmus, ak si dobre pamätám, čítala som preto, že mi to odporúčala dobrá známa... a mňa to nebavilo, ale keďže som to čítala do konca, zlé to nebolo. Ten štýl mi nevyhovoval, kto však rád číta v každej druhej vete "som", toho to baviť bude... strašne mi to slovo bzučalo okolo očí... hmmm
Nic na mě během čtení nepůsobilo. Ani jeden pocit, nic. Možná to byl záměr, ale ne, tohle není můj šálek čaje...
Robert Smith měl inspiraci právem. Od začátku mě napadalo tolik chvály, že mi teď snad už nezbývá. Konec mi vzal úplně všechna slova, je to výborný kousek mysli.
je toho tam tak akorát, autor dokázal pocit hlavního hrdiny vyjádřit už jen svým chováním a přístupu k životu
První část knihy mě nenadchla, čekala jsem víc myšlenek, větší spád a dočkala se jen chudého popisování událostí, které dávaly smysl až v části druhé. V té jsem ale opět poznala toho Camuse, který mě nadchnul už románem Mor a teď opět nezklamal. Skvělým, hlubokým, myšlenkově bohatým a poutavě napsaným závěrem smazal všechny počáteční nedostatky.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura morálka trest smrti Alžírsko spravedlnost existencialismus rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2005 |  Cizinec |
| 2006 | Mýtus o Sisyfovi |
| 1997 | Mor |
| 1968 |  Nedorozumění |
| 2015 | Pád |
Po celou dobu mě netečnost a neuvěřitelná absence citů Mersaultových přímo dráždila a vyvolávala ve mě pocit znechucení. Proplouvá odevzdaně životem, proplouvá nedotknutelný a nedotčený. I já sama jsem se stávala mělkou a cynickou. Četla jsem s pocitem, že žádného tak opravdově prázdného člověka jsem v žádném literárním díle nepotkala. Žádné známky gradování, žádné varování před závěrečným výbuchem. A právě proto na mne tak zapůsobil závěr, právě proto jsem dlouho po dočtení jen upřeně hypnotizovala naprosto prázdnou zeď přede mnou. Výborné.
Hlavní a jedinou jistotou v životě každého člověka je smrt.