Nedorozumění přehled
Albert Camus
Matka s dcerou Martou vedou v horách neprosperující hostinec. Jediné, z čeho žijí, je vraždění bohatých obchodních cestujících. Nyní se obě připravují na poslední vraždu, kdy by konečně mohly prodat dům a přestěhovat se k moři. Jejich nájemce je muž středního věku, nejspíše docela bohatý, a tvrdí, že nechal manželku ve Státech, kde žije. Marta se k němu chová velmi odtažitě a neustále mu dává najevo, že se s ním nechce ani trošku sblížit. Zato matka má z cizince divný pocit a nechce se jí do vraždy. Samotný cizinec s nimi také hraje komedii. Přijel sem po letech, kdy opustil jejich dům jako nezdárný syn a nyní po smrti otce se chce o matku a sestru Martu postarat. Dokonce si přivezl i manželku Marii, ale tu nechal bydlet jinde, aby za tu krátkou dobu mohl poznat, jak se jeho rodině daří...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1968 , DiliaOriginální název:
Le Malentendu, 1944
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nedorozumění. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (25)
Toto drama jest vlastně popření známého rčení mluviti stříbro, mlčeti zlato. Jak by se děj dále odvíjel, kdyby Jan promluvil o tom, co co tíží? Jak pravila matka, srdce nezapomíná. Byť mnohdy je lepší neříkat nic, občas je nejlepší promluvit si.
Hodně drsný příběh. Někdy jsou situace, kdy mlčení spíš uškodí. I když v tomto případě stejně zvítězily Martiny frustrace a pocit práva na její straně.
M
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nedorozumění v seznamech
v Přečtených | 130x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 48x |
v Chci si koupit | 13x |
Zajímavá hra. Pro mě ale až přespříliš deklamační, z dialogů v písemné formě málo čiší emoce, málo myšlenek a pocitů zůstane nevyřčeno. Silná je hlavně idea v jádru knihy. To vydání se absurditě, které bez síly charakteru vede k zvířectví. Jenže na rozdíl od Mersaulta nepůsobí Marta jako úplná osobnost, spíš jenom jako náznak. Hra prostě trpí stejnými problémy jako vlastně všechna existencialistická dramata. Syrové emoce jsou obětovány myšlence, ale ta není tak hluboká a novátorská, aby to dokázala vynahradit. Závěr se mi líbil, byl úderný. Martin monolog a poté starý sluha jako lhostejný a hluchý Bůh a jeho "Ne!".