Cizinec přichází ...

Cizinec přichází ...
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162639/cizinec-prichazi-162639.jpg 4 353 353

Statek u černého jezera série

1. díl >

Waltariho sice proslavily především romány těžící ze světové historie (Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Nepřátelé lidstva), ale jednou z jeho umělecky nejprůkaznějších knih je psychologicky laděná novela Cizinec přichází, z r. 1937. O jejích kvalitách svědčí i to, že se českého vydání dočkala již v r. 1941. Nyní vychází v novém, moderním překladu. Zavádí nás na finský venkov, do míst, kde těsné spojení lidských povah s drsnou přírodou dává ožít zasutým vášním a dramatům. Perem mistra se z "prostého" příběhu o manželském trojúhelníku stává velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu, o probuzení přírody, lásky a plodnosti, třebaže mládí je už pryč a v dálce číhá hrozba podzimu, tma, katastrofa či smrt... Přeložil Jan Petr Velkoborský. Váz., 240 stran, 12,5 x 20 cm... celý text

Literatura světová
Vydáno: , Nakladatelské družstvo Máje (Máj)
Originální název:

Vieras mies tuli taloon, 1937


více info...

Přidat komentář

kilometr
20.03.2015 5 z 5

Pro takové knihy,jako je tato,stojí za to číst.Skvělá kniha a Waltari mě i napodruhé dostal.100%.

sioux
01.02.2015 3 z 5

Temné, drsné a syrové. Člověk na to musí mít náladu a musí k takovéto próze dospět. Tam ještě nejsem, ale blížím se k tomu. Proto se mi to líbilo jen průměrně.


Ječmínek
26.08.2014 4 z 5

Prostý příběh o lásce a nenávisti. Mladá udřená venkovská žena nenávidí svého muže alkoholika a hrubiána. A pak na jejich farmu přichází nádeník, aby jim pomohl s prací. A dál už se všechno vyvíjí s drsnou logikou.

Gaara1
25.11.2013 4 z 5

Krátká drsná povídka o milostném trojúhelníku, kterou nám naservíroval Mika Waltari na finský venkov a ke konci graduje do předvídatelného konce. 80%

playada
18.03.2013 3 z 5

Nejprve jsem četla Dohru. Nyní jsem se dostala k Cizinci. Říkám si, hergot, to je ale podobné té Dohře... A čím víc to čtu, tím víc mám pocit, že je to s tou Dohrou nějak spojené. A taky že jóóó! Je to vlastně první díl. A Dohra pokračování. Je to lekce, jak se nenechat ovládnout předsudky a také že šaty nedělají člověka.

Petruše90
14.03.2013

Skvělá novela se špatným koncem. Ironie života, kde hlavní postava Cizinec by mohl být konečně šťastný s paní mámou a ono se to takhle pokazí. Dobře se četla :)

jardadr
09.03.2013 4 z 5

Taky si myslím, že pokračování smysl nemá (a také v doslovu knihy je zmíněno, že Waltari ho napsal až po kritice, které se mu dostalo od "morální" večejnosti (církveních a politických kruhů (tedy těch nejmorálnějších)), která nechtěla strpět, že by lidské spravedlnosti nebylo učiněno zadost - inu i velký spisovatel může podlehnout tlaku konvencí).
Asi si pokračování někdy přečtu, budu-li mít sílu sledovat, jak soudí ženu, jejíž vinou je jen to, že se jí kdysi do života připletl lidský zmetek a ona to v nezkušenosti svého mládí nepoznala. Její muž ke své smrti směřoval a dostalo se mu jí tak, jak tvrdá finská příroda umí. Nebyla to od jeho ženy pomsta, nebyl to amok, ani vztek, jen čistý instinktivní akt člověka sepjatého s přírodou, zvyklého plevel vytrhnout a zahodit.

"Země necítila radost ani smutek a ona v té chvíli byla jako ta země, jak seděla na kraji lesa na mechu s neživou hlavou milovaného muže v klíně."

pearl.a
21.01.2013 5 z 5

Vynikající příběh, ale se špatným koncem. Jeden si myslí, že konečně budou oba šťastní a tak se to zvrhne ... :( vůbec mě Mika nepotěšil. Pokračování číst nebudu (pokud nebudu muset), protože konec je podle mě tam, kde má být.

farinka
10.01.2013 4 z 5

Dobré čtení.Nikdy není pozdě na tu trošku štěstí...

Lidka
16.09.2012 5 z 5

Naprosto vyjímečná kniha. Každičké slovo tu má svou váhu a místo. Opravdu vynikající čtení.

Devil-Ivet
28.09.2011 4 z 5

První dílo, co jsem od Waltariho četla. Po několika nepodařených pokusech jsem ji konečně přečetla a až napodruhé se mi zalíbila. Byla to sice těžká četba, ale nakonec jsem mohla docenit to, co mi napoprvé unikalo a víc jsem si to užila.

Ilmarinen
21.12.2010 4 z 5

S přihlédnutím k Waltariho pozdějším oddychovkám je pro něj tohle dílo velmi atypické a tedy narozdíl od většiny jeho historických románů i zajímavé.