Cizinec přichází
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/3799/bmid_cizinec-prichazi-acN-3799.jpg
4
357
357
Statek u černého jezera série
1. díl >
Waltariho sice proslavily především romány těžící ze světové historie (Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Nepřátelé lidstva), ale jednou z jeho umělecky nejprůkaznějších knih je psychologicky laděná novela Cizinec přichází, z r. 1937. O jejích kvalitách svědčí i to, že se českého vydání dočkala již v r. 1941. Nyní vychází v novém, moderním překladu. Zavádí nás na finský venkov, do míst, kde těsné spojení lidských povah s drsnou přírodou dává ožít zasutým vášním a dramatům. Perem mistra se z "prostého" příběhu o manželském trojúhelníku stává velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu, o probuzení přírody, lásky a plodnosti, třebaže mládí je už pryč a v dálce číhá hrozba podzimu, tma, katastrofa či smrt... Přeložil Jan Petr Velkoborský. Váz., 240 stran, 12,5 x 20 cm... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Vieras mies tuli taloon, 1937
více info...
Přidat komentář
Pro takové knihy,jako je tato,stojí za to číst.Skvělá kniha a Waltari mě i napodruhé dostal.100%.
Temné, drsné a syrové. Člověk na to musí mít náladu a musí k takovéto próze dospět. Tam ještě nejsem, ale blížím se k tomu. Proto se mi to líbilo jen průměrně.
Prostý příběh o lásce a nenávisti. Mladá udřená venkovská žena nenávidí svého muže alkoholika a hrubiána. A pak na jejich farmu přichází nádeník, aby jim pomohl s prací. A dál už se všechno vyvíjí s drsnou logikou.
Krátká drsná povídka o milostném trojúhelníku, kterou nám naservíroval Mika Waltari na finský venkov a ke konci graduje do předvídatelného konce. 80%
Nejprve jsem četla Dohru. Nyní jsem se dostala k Cizinci. Říkám si, hergot, to je ale podobné té Dohře... A čím víc to čtu, tím víc mám pocit, že je to s tou Dohrou nějak spojené. A taky že jóóó! Je to vlastně první díl. A Dohra pokračování. Je to lekce, jak se nenechat ovládnout předsudky a také že šaty nedělají člověka.
Skvělá novela se špatným koncem. Ironie života, kde hlavní postava Cizinec by mohl být konečně šťastný s paní mámou a ono se to takhle pokazí. Dobře se četla :)
Taky si myslím, že pokračování smysl nemá (a také v doslovu knihy je zmíněno, že Waltari ho napsal až po kritice, které se mu dostalo od "morální" večejnosti (církveních a politických kruhů (tedy těch nejmorálnějších)), která nechtěla strpět, že by lidské spravedlnosti nebylo učiněno zadost - inu i velký spisovatel může podlehnout tlaku konvencí).
Asi si pokračování někdy přečtu, budu-li mít sílu sledovat, jak soudí ženu, jejíž vinou je jen to, že se jí kdysi do života připletl lidský zmetek a ona to v nezkušenosti svého mládí nepoznala. Její muž ke své smrti směřoval a dostalo se mu jí tak, jak tvrdá finská příroda umí. Nebyla to od jeho ženy pomsta, nebyl to amok, ani vztek, jen čistý instinktivní akt člověka sepjatého s přírodou, zvyklého plevel vytrhnout a zahodit.
"Země necítila radost ani smutek a ona v té chvíli byla jako ta země, jak seděla na kraji lesa na mechu s neživou hlavou milovaného muže v klíně."
Vynikající příběh, ale se špatným koncem. Jeden si myslí, že konečně budou oba šťastní a tak se to zvrhne ... :( vůbec mě Mika nepotěšil. Pokračování číst nebudu (pokud nebudu muset), protože konec je podle mě tam, kde má být.
Naprosto vyjímečná kniha. Každičké slovo tu má svou váhu a místo. Opravdu vynikající čtení.
První dílo, co jsem od Waltariho četla. Po několika nepodařených pokusech jsem ji konečně přečetla a až napodruhé se mi zalíbila. Byla to sice těžká četba, ale nakonec jsem mohla docenit to, co mi napoprvé unikalo a víc jsem si to užila.
S přihlédnutím k Waltariho pozdějším oddychovkám je pro něj tohle dílo velmi atypické a tedy narozdíl od většiny jeho historických románů i zajímavé.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Zatím jsem od Waltariho četla jen Egypťana Sinuheta a překvapilo mě, jak jeden člověk dokáže napsat tak odlišné věci. Nicméně i tato kniha mě uchvátila. Drsná země, drsní lidé, krásná zápletka a naprosto úžasně propracovaná psychologie postav. Četlo se to samo.