Claudius bůh a jeho žena Messalina
Robert Graves
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468294/bmid_claudius-buh-a-jeho-zena-messalina-9r8-468294.jpg
5
448
448
Ve druhé knize historického románu (první díl: Já, Claudius) přibližuje Robert Graves čtenářům neobyčejně zasvěceně i poutavě, s vtipem a ironií, formou fingované Claudiovy autobiografie jedno z nejzajímavějších údobí světových dějin. Vlasatec pátý, jenž zotročí stát, zotročí stát proti své vůli. Hlupák to bude, jímž zhrdají všichni. Bude mít vlasů bohatou kštici. Římu dá vodu a na zimu chleba. Zemře pak rukou své ženy neženy ve prospěch svého syna nesyna… pravila prastará sibylská věštba, již pro její zlověstnost sice už císař Augustus nezařadil do oficiálních římských sbírek proroctví, jež se však přesto splnila. Pátý římský císař Claudius se stal vládcem z donucení, proti svému republikánskému přesvědčení. A tak se alespoň snažil panovat moudře a spravedlivě – samozřejmě v mezích dobového pojetí spravedlnosti – napravovat státní aparát, zkorumpovaný senát a soudnictví, vymycovat zlořády, dbát o veřejný blahobyt – a leccos se mu dařilo; jeho bystrost a důvtip se osvědčily i ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Méně už se Claudiovi dařilo v osobním životě; nakonec ho zradili i ti, jimž nejvíc věřil: jeho dlouholetý přítel, židovský král Herodes Agrippa, a jeho nejmilovanější manželka, krásná Messalina. Zavražděním Claudia v roce 54 našeho letopočtu, jímž se uvolnil trůn pro nového císaře, Claudiova adoptivního syna Nerona, uzavírá Graves druhou knihu svého románu – fiktivního Claudiova vlastního životopisu. První brožované vydání v českém jazyce... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Claudius the God and His Wife Messalina, 1934
více info...
Přidat komentář
Stejne jako prni dil (Ja, Claudius) patri tato knizka k pokladum me knihovny. Jak uz jsem u predchoziho dilu psala - prvni dil mi prisel trochu zajimavejsi (ciste z historickeho pohledu), protoze postihuje cele Claudiovo detstvi a dospivani a zachycuje vladu hned nekolika jeho predchudcu. Ale i druhy dil je vyborny. Cele dilo je uzasnou mozaikou tehdejsiho sveta, stylu zivota, intrik a mocenskych boju, ktere jsem si pri prvnim cteni vychutnala a kdykoliv se k nemu rada vratim. Doporucuji vsem milovnikum historickych romanu (pro milovniky romanu ze stareho Rima je dle meho nazoru knizka "povinnou cetbou"). Nedoporucuji tem, kteri maji problem, kdyz se v knize vyskytuje vice nez 10 postav a do komentaru potom pisou, ze se v tom nevyznaji:). Protoze tady je to zamotane poradne - a pribuzny je nejak kazdy s kazdym (nastesti je na zacatku knihy prehledny rodokmen).
Pro popis kratšího období (a tudíž větší přehlednost se mi líbil druhý díl asi o chlup víc než první.
Líbilo se mi závěrečné Claudiovo veršování o své vládě a vládě předchůdců i následníka Nerona, že si ho dovoluji opsat:
"Asinius Pollio měl pravdu:
"Nejdřív se musí poměry o hodně zhoršit, než se zas zlepší"
Závěr: svůj plán přece jen neuskutečním.
...žáby v tůni chtěl krále.
Jupiter jim poslal starého krále Kládu.
Byl jsem hluchý a slepý a dřevěný jako kláda.
Žáby v tůni chtěly krále.
Ať jim teď Jupiter pošle mladého krále Čápa.
Hlavní Caligulova chyba: jeho čapí vláda trvala příliš krátce.
Má hlavní chyba: Byl jsem přespříliš shovívavý.
Napravil jsem spoušť napáchanou mými předchůdci.
Za mé vlády si Řím a svět opět zvykly na monarchii.
Římu je souzeno sklonit se před dalším Caesarem.
I když bude šílený, krutý, vrtkavý, nenasytný, chlípný.
Král Čáp znovu ukáže, co je to král."
Neviem posúdiť ktorý diel je lepší (oba sú pre mňa brilantnou prácou). Musím však uznať, že v tomto je už počet postáv po vraždách menší a príbeh je viac orientovaný na Claudia. A v pamäti mi utkvel iným, viac ľudskejším spôsobom hlavne kvôli scéne, kde Claudius sedí pod stromom v Lucullských záhradách.
Claudius je v tomto diele sympatický a je veľká škoda, že už nedokážeme s istotou určiť aký bol v skutočnosti...
Knížka je napínavá, hezky psaná a v tomto díle už není problém zorientovat se ve jménech. Knížku jsem zhltla. Místy velmi detailní pohled na historii - válčení, doba a život v ní. Skvělé nápady a myšlenky panovníka a pohled na to, jak je vnímán okolím i intriky okolo něj. Knížka se mi moc líbila a doporučuji si opravdu nejdřív přečíst první díl, abyste nebyli zmatení a užili si finále příběhu o Claudiovi. :-)
Čte se trochu těžce, stejně tak jako první díl. Byla jsem zmatená z těch všech jmen, ale vyvážil to jemný humor a hluboké myšlenky Claudia...
Jak psali ostatní, první díl je o něco lepší. Druhý díl mě ovšem taky bavil, hlavně jeho první část Akorát se člověk občas trochu ztrácí mezi tou změtí postav, např. při popisu dění na východě jsem se mezi těmi jmény přestal snažit orientovat. Děj s Messalinou, konkrétně její odhalení, mi přišel trochu urychlený. Co mě štvalo, bylo Claudiovo chování ke konci, kdy na vše v podstatě resignoval. Potěšil mě závěr se zprávami od Suetonia, Tacita a Cassia. Také tykvifikace Claudia byla zajímavá.
Normálně bych dal 3* , pokud bych hodnotil jen děj, ale myslím, že za knihou muselo být spoustu práce a jsem rád, že takové knížky, kde se člověk dozví spoustu informací, existují.
Claudius se dále nechává strhávat svým osudem a tak i přes svůj odpor k císařství působí jako hlava státu. Jeho republikánské přesvědčení pomalu mizí a postupně ho začíná svazovat zlatá síť bohatství a moci. Nakonec odkládá vlastní píli, vladaření nechává na jiných, vycházeje vstříc svému předpovězenému osudu.
I v druhém dílu Claudiova života můžeme sledovat poměry v Římském císařství. Oproti první dílu se sice nedočkáme žádných převratných poznání, ale i tak se jedná o čtivé a zajímavé dílo.
Když jste zasaženi Claudiem tak pokračování je na místě, historie a její poodhalovaní s fantazií R.Gravese je vzrušující a zážitek skvělý.
Claudius Bůh a jeho žena Messalina se svým pojetím výrazně neliší od prvního dílu Gravesovy dilogie, třebaže postavení vypravěče prodělalo změnu výraznou (z přehlíženého idiota v císaře). Vinou roztahanějších popisů některých oslav a celkově menšího podílu dramatických událostí nejde o tak strhující četbu, ale autorovo kombinování toho, co se stalo s tím, jak se to zřejmě stalo, je stále dost obratné, aby strhlo i osoby vůči starověkým dějinám jinak netečné.
Pro mě slabší než první díl, i když je to možná proto, že Claudius zde ze sebe blázna dělat nemusí, to za něj udělá jeho milá ženuška : ) Jinak je nemám co vytknout, krásné pokračování prvního díla.
Spolu s prvním dílem nejlepší a nejpropracovanější kniha z období vlád římských císařů Tiberia, Caliguly, Nera a Claudia. Trochu komplikované co se týče počtu postav a jejich vztahů, ale s pomocným rejstříkem osob se to dá zvládnout a naopak to považuji nakonec za velké plus těchto knih.
Výborný román, mě se líbil více než první díl, je vtipnější a více reálnější. Příběh císaře, který koktal, kulhal a slintal, historika, který 50 let předstíral slabomyslnost, aby jako jediný přežil vraždění svých mužských příbuzných. Na závěr cituje autor 3 výklady Claudiovy smrti od 3 antických historiků - skvělý nápad. Pobavily mě také autorovi charakteristiky národů, třeba Britové:
"Otroci z toho ostrova nejsou nijak zvlášť hodnotní - ženy nejsou ano trochu svůdné a mají zlostnou povahu a muži, kromě příslušníků nejvyšších tříd, z nichž jsou výborní kočí, se hodí jenom na nejhrubší zemědělské práce."
Nebo delegace Germánů v římském divadle:
"Cherusky uvedli na lidová místa, ne příliš dobrá, hodně vysoko, kde už z jeviště nebylo skoro nic slyšet. Jakmile se usadili, začali se rozhlížet kolem sebe a hlasitě se vyptávali: Jsou to čestná místa?
Uvaděči je šeptem ujišťovali, že ano.
Kde sedí Caesar? Kde je jeho družina? vyzvídali.
Uvaděči ukázali dolů k orchestře. Tamhle je Caesar. Ale sedí tam dole jenom proto, že trošku nedoslýchá. Vaše místa jsou nejčestnější. Čím vyšší, tím čestnější, víte?
A kdo jsou ti snědí muží s čapkami s drahokamy, co sedí blízko něho?
To jsou vyslanci z Parthie.
Co je to Parthie?
Velká říše na východě.
A proč sedí tam dole? Copak to nejsou čestní hosté? To snad proto, že jsou tak tmaví?
Ale kdepak, jsou to velice úctyhodní mužové, řekli uvaděči. Jenom prosím ne tak nahlas.
Proč tedy sedí na takových nečestných místech? vedli si Germáni dále svou.
Ze zdvořilosti k Caesarovi, lhali uvaděči.
Myslíte, že se necháme přetrumfnout ve zdvořilosti od party takových mizerných umouněnců? křičeli Germáni dotčeně. Pojďte bratři, jdem dolů.
Hra musela být na pět minut přerušena."
O něco horší než vynikající první díl, spousta událostí je líčena opakovaně ( možná to je tím že jsem oba díly četl hned po sobě ), přesto se jedná o velice solidní historický román
Stejně jako první díl "Já, Cladius" strhující ve své věrohodnosti a úplného propadu do knihy a děje. Trochu jako kniha v Nekonečném příběhu. Jste tam s nimi... A navíc člověk všem těm historickým událostem a slovům naplno důvěřuje.
Kniha mi přišla mnohem méně zajímavá a zbytečně rozvleklá na rozdíl od prvního dílu. Ale nejspíš to bylo, tím že zde bylo popisováno mnohem kratší období a intriky vyplynuly napovrch vlastně až na úplném konci.
Ženy vládnou světu. Tak to bylo a tak to je. Po smrti Caliguly se ujímá vlády Claudius. Ale jak by to bylo, kdyby za ním nestála intrikářka Messalina?
Z druhého dílu mám stejné dojmy jako z prvního. Místy je možná o něco zdlouhavější, může to být ale způsobeno i tím, že období, které se popisuje v první knize, mi přijde zajímavější. Hlavně historky z Claudiova dětství a z vlády Augusta.
Štítky knihy
císařové starověký Řím Claudius, římský císař
Autorovy další knížky
| 2006 |  Já, Claudius |
| 2004 | Řecké mýty |
| 1972 | Claudius bůh a jeho žena Messalina |
| 1948 | Zlaté rouno |
| 1948 | Hrabě Belisarius |
A veštba sa naplnila........:-)
Opäť skvelý historický román. Zaujímavo opisuje obdobie vlády cisára Claudia, intrigy, závisť, túžbu po moci, zradu, .....
Odporúčam všetkým, ktorých zaujímajú dejiny z rímskeho obdobia. Spisovateľ ich pútavo vystihol v obidvoch častiach.