Claudius bůh a jeho žena Messalina
Robert Graves
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468294/bmid_claudius-buh-a-jeho-zena-messalina-9r8-468294.jpg
5
448
448
Ve druhé knize historického románu (první díl: Já, Claudius) přibližuje Robert Graves čtenářům neobyčejně zasvěceně i poutavě, s vtipem a ironií, formou fingované Claudiovy autobiografie jedno z nejzajímavějších údobí světových dějin. Vlasatec pátý, jenž zotročí stát, zotročí stát proti své vůli. Hlupák to bude, jímž zhrdají všichni. Bude mít vlasů bohatou kštici. Římu dá vodu a na zimu chleba. Zemře pak rukou své ženy neženy ve prospěch svého syna nesyna… pravila prastará sibylská věštba, již pro její zlověstnost sice už císař Augustus nezařadil do oficiálních římských sbírek proroctví, jež se však přesto splnila. Pátý římský císař Claudius se stal vládcem z donucení, proti svému republikánskému přesvědčení. A tak se alespoň snažil panovat moudře a spravedlivě – samozřejmě v mezích dobového pojetí spravedlnosti – napravovat státní aparát, zkorumpovaný senát a soudnictví, vymycovat zlořády, dbát o veřejný blahobyt – a leccos se mu dařilo; jeho bystrost a důvtip se osvědčily i ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Méně už se Claudiovi dařilo v osobním životě; nakonec ho zradili i ti, jimž nejvíc věřil: jeho dlouholetý přítel, židovský král Herodes Agrippa, a jeho nejmilovanější manželka, krásná Messalina. Zavražděním Claudia v roce 54 našeho letopočtu, jímž se uvolnil trůn pro nového císaře, Claudiova adoptivního syna Nerona, uzavírá Graves druhou knihu svého románu – fiktivního Claudiova vlastního životopisu. První brožované vydání v českém jazyce... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Claudius the God and His Wife Messalina, 1934
více info...
Přidat komentář
Popisuje kratšie obdobie, je tam menej deja a viac nudných opisov činnosti cisára Claudia
Naprosto stejný pocit jako u první dílu,autor zde ještě více ukázal co umí protože se neuvazoval na tak dlouhé časové období
Skvělá kniha, stejně jako 1. díl. Mně osobně naopak nevadilo, že popisuje kratší období a děj nemá takový spád, protože zde zase bylo více prostoru na podrobnější vylíčení historických událostí. Velmi mě zaujala pasáž o druidech, doposud jsem se o tuto tematiku moc nezajímala, ale po zjištění, že to byli neobyčejně mentálně i fyzicky zdatní jedinci, kteří se nevyznali jen v bylinkách, ale také třeba v umění, si o tomto tajemném kultu zjistím něco víc. Oceňuji také pasáže líčící situaci v Británii a na Východě. Prostě skvostné dílo, které má pro čtenáře vedle estetického přínosu i přínos didaktický, ovšem na rozdíl od nudných hodin dějepisu jde o formu velice příjemnou a nenásilnou.
Robert Graves mě po skvělém úvodním díle nezklamal. Opět je zde poutavě a zároveň detailně líčena každá podstatná událost, jež zastihla jednoho z prvních panovníků římského císařství - Claudia, ovšem tentokrát již z pozice imperátora. To je možná jediný důvod, proč toto pokračování shledávám slabším než díl předchozí, neboť zde je děj koncentrovaný na pouhých třináct let Claudiovy vlády, takže toto dílo není (a ani nemůže být) nabito takovým spádem jako předcházející kniha, která vyprávěla o mnohem delším období římského císařství.
První kniha je vyprávěním o začátcích římského císařství a končí smrtí Caligulovou a Claudiovým víceméně nedobrovolným nástupem na trůn. Tato kniha vypráví o létech jeho vlády, o jeho úspěších i nezdarech a taky o jeho slabostí pro ženy, které mu pravděpodobně v životě moc štěstí nepřinesly. Obzvlášť ta poslední...
Štítky knihy
císařové starověký Řím Claudius, římský císař
Autorovy další knížky
| 2006 |  Já, Claudius |
| 2004 | Řecké mýty |
| 1972 | Claudius bůh a jeho žena Messalina |
| 1948 | Zlaté rouno |
| 1948 | Hrabě Belisarius |
Musím přiznat, že se mi více zamlouval první díl, tedy až po tom co jsem se prokousal všemi těmi prvotními vraždami, tedy pardon, neblahými náhodami a sebevraždami :) Obě knihy jsou velice působivé a čtivé. Je zde přesně vidět co dokáže moc, byrokracie a ženy...za těch X stovek let se vlastně nic nezměnilo. Myslíte, že se někdy člověčenstvo poučí? Nééé :)