Clayov most

27.04.2020

Říká se „nesuď knihu dle obalu“ a u Clayova mostu bylo dobré se tím řídit, alespoň pro mě, protože obálka je docela odrazující. Po knize bych možná ani nesáhla, nebýt toho, že jsem od Zusaka četla už Zlodějku knih a Posla, knihy, které se mi líbily.

Musím přiznat, že se mi to zpočátku špatně četlo, nevadila mi ale nespisovná čeština, tentokrát mi Zusakův styl popisování děje přišel „až moc květnatý“ a kniha mohla být klidně o něco kratší. Poklona překladatelce Dominice Křesťanové, překlad do češtiny musel být asi oříšek.

Kdyby byl Clayův most první knihou, kterou bych od autora četla, skončila bych s vypětím sil kolem strany dvě stě a už bych si od něj nic dalšího přečíst nechtěla. Bylo to pro mě zprvu i docela zamotané, některé věci určitou dobu nedávaly smysl, vše se ale nakonec odkryje v ten správný čas.

Clayton Dunbare. Nejdříve nevíte proč je takový…zvláštní. Na konci se ale jen divíte, kolik toho jeden mladý kluk dokázal snést („potřebuje takovou bolest, aby ho skoro zabila.“). A ten kolíček…:(

Carey Novacková, achjo, alespoň tady jsem doufala v dobrý konec („…byl to úsměv, co člověk nasadí, aby neumřel, nebo se nerozplakal, nebo možná obojí, Clay si nebyl jistej, co z toho.“).

Nejvíce se mi líbila pátá část (příběhy), která popisovala dobu, kdy byli ještě všichni pohromadě a šťastní. Při čtení se dovzděláte v oblasti umění, stavění mostů i dostihů. Přiznávám, že koně a dostihy mě vůbec neberou, ale během čtení jsem si šla zjistit pár informací o Phar Lapovi.

Zajímavý pro mě byl i „bratrský svět“ Matthewa, Henryho, Roryho, Claye a Tommyho a jejich způsoby projevování lásky.

Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, ale když už jsem se začetla, četla se dobře, i když to pro mě nebyla žádná oddechovka a strávila jsem s ní dost času. Přesto má něco do sebe, a stejně jako předešlé dvě Zusakovy knihy, i tato ve mně něco zanechala.

„Když sledujete něčí umírání, nevidíte umírat jen jeho...tu ženu držel v náručí: ženu s dávno ztraceným piánem, která umírala, ale nemohla umřít, nebo hůř, žila, ale nemohla žít.“

24.04.2020

I já zpočátku rozladěně tápala, co mi kde uniká... neustále jsem se vracela a vrtěla hlavou nad nesoustředěností než mi celý tenhle styl vyprávění docvaknul a já si ho začala užívat každičkým kouskem své zmatené maličkosti... a nakonec právě tohle zběsile a nekompromisně přikovalo mojí záložku k jejich osudům... navíc ta Dunbarovic hřejivá laskavost a něžně bolavá láskyplnost mi obalila chlopeň na dobu nekonečnou... miluju Zusakovy příběhy právě pro tu lidskost, kterou vám bez pardonu dokáže vmést do mysli... odpouštím mu pak kdesi cosi a nechávám se jen unášet jeho skvostnými písmenky do říše spokojenosti ;)

20.04.2020

O hvězdičku méně za rozjezd...

19.04.2020

Neobyčejně silný rodinný příběh vyprávěný autorovým originálním stylem, který jen umocňuje působivost a celkovou atmosféru příběhu. Láska, zoufalství, odhodlání, naděje a věrohodné postavy, které si nelze neoblíbit. Zusak se definitivně stal mým oblíbencem.

16.04.2020

Ach, Clayi...

"Ale najednou nebylo nic dalšího, co bych mu mohl říct - protože tenhle kluk, a zároveň mužskej v tomhle domě, si konečně dovolil padnout - a já ho držel, jako lásku, v náruči."

05.04.2020

Clayův most je jako puzzle o tisíci kouscích, ke kterému nemáte obrázek, podle kterého skládat. Zprvu vám nedává absolutně žádný smysl, pak se vám podaří spojit první dva dílky, připojit třetí, čtvrtý, stý ... a pak už v slzách zavíráte knížku a víte, že tenhle obrázek budete mít před očima ještě dlouho.

04.04.2020

Tuhle knihu jsem měla už nějakou dobu ve své knihovně a pořád se mi do ní nechtělo. Teď, půl hodiny po dočtení, nechápu proč jsem tak otálela.
Je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, jak po literární stránce, tak po té stránce dějové. Neváhejte, a čtěte taky, já už vím, že to stálo za to a že se k ní vrátím.

25.03.2020

V této knížce toho je tolik, že lze jen těžko napsat nějaký komentář nebo hodnocení. Z počátku mi chvilku trvalo sledovat různé dějové linie a orientovat se v čase i prostoru, ale poté, co jsem se v Archer Street nadobro zabydlela, jsem s Dunbarovic kluky doslova prožila celý jejich příběh. Dvakrát jsem si u knížky příjemně pobrečela (i když možná ne zrovna v TĚCH chvílích, které by slzy zasloužily...), párkrát se zasmála, mnohokrát se pousmála a pořád jsem musela číst dál a dál. To mě na tom asi bavilo nejvíce - odhadovat, kterým směrem půjde příběh dál. Henry by měl radost... nikdy jsem tuhle sázku s knížkou nevyhrála :-)

Se začátkem knihy mě přepadla myšlenka, že tento vánoční dárek se moc nevyvedl. Jak jsem ale četla dál a dál, můj dojem z knihy se měnil a měnil a po dočtení musím říct, že kniha je mimořádná, a postava mámy tak obdivuhodná. Příštích pár dnů vím určitě, na co budu myslet.

09.03.2020

Zusak je skvělý spisovatel, o tom nemám pochyb, ale někdy se nedokážu sžít s jeho stylem. Jednak ta adolescentní klukovská stylizace a jednak jeho divoká poetika (ulice si mnou ruce, kluci hoří, chodba je plná únavy). Jinak způsob, jakým buduje napětí z ničeho, jak splétá a rozvíjí příběh, jak pracuje s emocemi, to je vynikající, i když mě strhl asi až v druhé půlce knihy.

08.03.2020

Posel a Zlodějka knih mě přivedli ke Clayovu mostu. Zpočátku se mi přecházel těžce, až když mi kamarádka poradila, že nemám moc přemýšlet a jít (číst) dál, tak sem se přehoupla přes první stovku a už jsem začala most vnímat jinak. Jen jsem si kladla otázku, proč Markus Zusak psal ten začátek takovým zvláštním způsobem, téměř až odrazujícím? Prý to potom všechno pochopím... A je to opravdu tak. Matthew prostě není žádný velký spisovatel :-) A teď po přečtení a po slaných pramíncích na tváři se ráda vracím k tomu začátku - konci, abych ještě chvíli pobyla v přítomnosti Dunbarovic kluků. Dnes jsem věšela prádlo a když jsem vzala do ruky kolíček, došlo mi, že už nikdy nebude tím kolíčkem, jakým býval před Clayovým mostem. A za to, kromě toho všeho ostatního lidského v knize, moc a moc děkuji.

19.02.2020

Tak nějak nevím, co vše o té knize napsat a neprozradit.... Název mě nezaujal, obálka už vůbec - ale k tématu sedí. Vybrala jsem si ji podle autora a dobře jsem udělala. Je úplně jiná než Zlodějka knih. Zpočátku jsem z chování Dunbarovic kluků byla zmatená a měla jsem pocit, že tato kniha jde mimo mě, ale postupně se všechno ujasní a každá situace má svůj důvod. Osobně mě nejvíc zaujal příběh rodičů, ale nechci napovídat. Pro účastníky ČV 2020 - lze použít jako knihu, kde je svatba nebo pohřeb.

17.02.2020

Clayův most jsem přečetla už v lednu, ale musela jsem získat trochu odstup, než jsem se pustila do komentáře. Byla jsem z děje knihy tak plná emocí, skoro bych řekla, že mne Markus Zusak pěkně rozhodil. Stále nedokážu vyjádřit slovy svoje pocity. A jak napsat komentář, abych neprozradila děj? Je to moc zvláštní kniha. Když jsem přečetla Zlodějku knih, tak jsem napsala, že se mně líbila, ale neřadím ji mezi moje TOP knihy. Clayův most tam však patří.
Pořád musím na Claye a jeho bratry myslet. Měla jsem knihu půjčenou, ale potřebuju ji mít ve své knihovně, protože vím, že se k ní budu neustále vracet.
Napřed se mně moc nelíbila obálka. Čím déle jsem se na ni dívala, tím víc jsem zjišťovala, jak se ke knize hodí, jak souzní s dějem.

Čtenářská výzva 2020 - 6. Kniha, která vás zaujala svým názvem

28.01.2020

Mám ráda Zusakovi knihy. Vždy dovedou překvapit a ani zde tomu nebylo jinak. Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Několikrát jsem ji odložila a několikrát se k ní vrátila. A rozhodně se to vyplatilo. Po počátečním rozvleklém ději se příběh jednotlivých bratrů Dunbarových spojuje do strhujícího děje. Skvěle vykreslené postavy jednotlivých bratrů, jejich bratrské šarvátky a přesto to úžasné sourozenecké pouto. Perfektní střídání minulosti a současnosti, které postupně odkrývá a propojuje vše dohromady. Souhlasím s komentáři "knihovniceVS" a "Marekh". Tato kniha rozhodně stojí za přečtení.

12.01.2020

Nakonec dávám 4*. Ale celou dobu se to ve mně mlelo - první třetina byla přecpaná testosteronem, nechápala jsem ty "chlapské" šarvátky, rvačky, závody. Četla jsem dále jen kvůli příběhu Penelope a taky přece proto, že je to Zusak. A jo, zase mě dostal. Zase jsem knihu končila s rolí papírových utěrek vedle sebe, všechno do sebe zapadlo jako skládanka a já si říkám: byli jste fajn, Dunbarovic kluci.

06.01.2020

Zusakovo mnohovrstevnaté vyprávění, vyťukané na staré remingtonce Matthewovýma rukama, svižně střídá časové roviny, začíná ve své polovině, sleduje spletité osudy všech členů početné rodiny - o Achillovi nemluvě -, a přesto je, navzdory všem krátkým, na první pohled snad bezvýznamným odbočkám, kompaktní. Jako pětice Dunbarovic kluků.

https://www.necokecteni.cz/markus-zusak/clayuv-most

25.12.2019

Nedávam plný počet kvôli prvej stovke strán. Vďaka nim mnohí knihu odložili a nebyť odporúčania, mohla som byť jednou z nich. Príbeh sa pre mňa rozjasnil aj rozosmutnil príchodom Penelope. Predtým nezmyselné činy chlapcov nadobudli zmysel. Krásne pasáže, pri ktorých som sa dosť naplakala. Hlavne knihu neodložte. Oplatí sa ????

02.12.2019

Velmi dlouho čtená kniha, neveselá i veselá. Určitě se mi díky vypravěčově stylu nečetla moc dobře. Místy mě uchvátila a já se nemohl odtrhnout a pak jsem se příběhem vlekl jak hlemýžď. Některé části mi přišly nadbytečné, jiné nedodělané. Asi jen subjektivní pocit. Jinak příběh není s nějakými velkými zvraty, na vše jsme dopředu nenápadně upozornění a víme, co nás asi potká. Uvidím, jak se změní můj názor časem.

16.11.2019

Tato kniha není na jedno přečtení, stejně jako příběh v ní není příběh jednoho života. Prolínání času a dějových linií, opakovaný návrat k zásadním momentům z několika úhlů, příběh pěti bratrů a zároveň vyprávění jen o jednom z nich. Kolik toho Clay unese na svých bedrech, kolik toho zvládne jeho srdce? Kolik vůbec může unést člověk sám? Nádherné čtení, smutné, strhující, nezapomenutelné. Autor dokázal, že není "mistrem jedné knihy a jednoho tématu", ale že se dokáže ponořit i do jiných vod.