Clayův most

10.11.2019

Prvých cca sto strán ma strašne nebavilo a aj som si hovorila, že to asi zabalím ale keď knihu rozčítam tak ju aj dočítam. Našťastie som teda vytrvala a záver nesklamal, posledné strany som čítala cez slzy. Zaujímavý príbeh zvláštne napísaný.

03.11.2019

Od autora jsem četl všechny knihy. Na Clayův most jsem byl hodně zvědavý. Popravdě řečeno jsem přečetl několik stran a knihu jsem odložil, protože jsem si řekl, že nemám zrovna chuť číst takto objemnou knihu, která mi zabere hodně času. Řekl jsem si, že se ke knize časem vrátím, ale nedalo mi to a ke knize jsem se za den znovu vrátil a nelituji svého rozhodnutí. Stále váhám v hodnocení, ale knize bych udělil 4,5 *.

Kniha má více dějových linií. Pojednává o 5 bratrech, kteří se protloukají životem, protože žijí sami. Vypravěčem příběhu je nejstarší syn, živitel rodiny Matthew. Čtenář se během četby dozví, proč nežijí s rodiči. Na autorův styl jsem už zvyklý z předešlých knih. Používá mnohdy krátké úsečné věty, které vystihují všechno. V textu nalezneme také různá přirovnání. Jsou to mladí lidé, takže provádějí různé lumpárny, prožívají první lásky, chodí na sportovní zápasy, občas mezi nimi proběhne nějaká rvačka. V knize se dočteme také o minulosti jejich rodičů a dalších osob, které vystupují v příběhu. Přítomnost se střídá s minulostí. V knize se vyskytují smutné i veselé okamžiky. Některé okamžiky byly úsměvné (zejména o zvířatech, která chovali doma), jiné části mne příliš nebavily (např. dostihové zápasy). Na počátku působil text záhadně, ale v určité části se vysvětlilo pojmenování jedné osoby. V určitém okamžiku mne napadlo, kam bude závěr knihy směřovat, ale neodhadnul jsem ho správně. Musím říci, že závěr byl pro mě překvapivý.

Celkově hodnotím knihu pozitivně. Celkově se četla dobře, jedna strana utíkala za druhou, až na nějaké výjimky. Pokud by kniha obsahovala méně stran, některé části, které mne neoslovily, byly vynechány, tak bych udělil knize 5*. Takto bych to viděl na 4,5*. Kdo mám rád knihy Markuse Zusaka, tak podle mne určitě neprohloupí, když se do knihy začte. Pokud máte rádi jeho styl psaní, tak by se vám kniha mohla líbit.

24.10.2019

Veliká poklona překladatelce.

11.10.2019

Krásna, surová, pravdivá, melancholická, smutná, ľudská. Zusakovská. K tejto knižke sa budem rada vracať.

07.10.2019

Já tedy dávám pět hvězdiček a i to je podle mě málo. Zusakovy knížky mám MOC ráda. Jsou jiné. Moc mě vtahují do pocitů postav. Jsou lidské. V jednoduchosti složité. Nebo ve složitosti jednoduché? Nacházejí tolik dobra v "lůzrech." Málokdy čtu jednu knihu víckrát, zde ano.

Moc jsem se těšila až si ji přečtu, nezklamala jsem se. Pane Zusaku, máte dar psát úžasné příběhy úžasným vyprávěním.

knihu som odlozila ani nedocitala

30.09.2019

Neobyčejně obyčejný Markus Zusak. Přes první půlku knihy jsem byla nadšená, celou druhou půlku knihy jsem obdivovala práci Markuse Zusaka takového, jakého ho znám, ale v novém světle. Možná to zní nesrozumitelně, ale takový pocit z něj mám. Začalo to pro mě u knihy Posel a jeho neobyčejné obyčejno pokračuje touto knihou dál. Co jiného říct, kniha je prostě výborná.

18.09.2019

Hodně zajímavá knížka, silný příběh. Trvalo mi asi 100 stránek než jsem se začetla, ale jsem ráda, že jsem vydržela. Tento autor má ale takový styl. Určitě všem doporučuji k přečtení, i když je knížka smutná. Z děje nic prozrazovat nebudu :-)

16.09.2019

Snový, těžce uchopitelný, zvláštně zohýbaný příběh. Číst o ztrátě domova, zradě, odpuštění i lásce v mnoha podobách mě emocionálně naprosto zruinovalo. Nemohu si pomoci, ale i když zde má smrt hlavní roli, tak kniha je skvostná. Clay Dunbar, barevný kolíček na prádlo i Markus Zusak mě tak trochu změnili.

15.09.2019

Jeden z mých nejmilejších autorů. O to větší zklamání. Přijde mi, že Zusak psal tuto knihu především proto, aby něco napsal. A je to z toho poznat. Těžkopádnost z Clayova mostu křičí všemi směry.

15.09.2019

Přiznám se, málem jsem knihu odložila. Začátek byl nepřehledný, chaotický, přemrštěné chlapáctví až křičelo a moc mě to nezaujalo. Ale vážně se vyplatilo vydržet. Najednou jako kdyby z mlhy začaly vystupovat postavy, děj se vyjasňoval... A já už se od knihy nemohla utrhnout. Střídání dějových linek mi vyhovuje, jen je v knize až přespříliš smutku.
Baví mě interakce vypravěče se čtenářem, přitahuje mě jeho pojetí personifikace čehokoli - smrt seděla na kuchyni a kývala nohama - celý mě to prostě bavilo. A trápilo to jejich trápení.
Překladatelka to měla těžký, tenhle text musel být fakt náročný. Přizpůsobit hovorovou řeč, hrátky autora se slovíčky, občasné chlapské vtípky na hranici pochopení.
Mrzí mě, že v poděkování na závěr autor děkuje dámě s českým jménem za jeden řádek v češtině a já ho nejspíš nepotkala... v polštině ano, byla jsem jen nepozorná nebo je to jinak?

Je to jinak... :-) A děkuji tímto paní překladatelce za vysvětlení :-)

23.08.2019

Krásné a velmi silné. Je tedy pravda, že autorův styl bohužel znamená i počáteční zmatek a kdo na to zrovna nemá náladu, nedá mu šanci. Ale pokud vytrváte, stojí to za to. Postupné nástřely jednotlivých motivů, které se spojí v postupujícím příběhu....Velmi mile mě Zusak překvapil. Jsem ráda, že jsem vydržela.

.....nic pro mne...pokud chci knižní zmatek, tak si dám Vernův Zmatek nad zmatek .....
Zusask mi vůbec nesedí ....a mám takový dojem, že další jeho nové knihy ani neotevřu ...
dopředu vím, že nebudu litovat.... je tolik parádních knih, proč se zaoberat tímto románem...
nehodnotím, přidám do přečtených se svou poznámkou - tomuto se podruhé vyhni velkým obloukem.....

Bohužel jsem knihu odložila v polovině. Vůbec mě nebavila a ničím neoslovila, proto nehodnotím. Tuhle knihu buď přečtete a jste nadšení nebo ji odložíte. Bude mít určitě své fandy, ale ne ve větším okruhu čtenářů.

17.08.2019

Tahle kniha je jasný důkaz toho, že když u knihy zvítězí forma nad obsahem, že se to nedá číst. Autor se snaží exhibovat svým rádoby stylem, skáče z jednoho příběhu do druhého, blbě se to čte, i když se hodně soustředíte a po 50 stránkách jsem nevěděl o čem to vlastně vypráví. Je plno knih, co si zaslouží mou pozornost, ale tato to není a vzdal jsem to číst dál. A to jsem od autora četl jiné knihy jako Posel či trilogii o bratrech a tam jsem byl velmi spokojen. Clayův most je pro mne velké zklámání.

08.08.2019

To podstatné o novém románu M.Z. se dovíte v anotaci a na záložce knihy samotné. Já přidám moje čerstvé dojmy. Jelikož mám přečtené i jeho předešlé romány, často se mi při čtení připomínaly, nejvíce ta poslední "bratrská" trilogie (možná to byla taková rozcvička), ale i z těch ostatních tu byly jisté stopy. Autor má svůj typický způsob vyprávění se zvláštní poetikou, která vás přinutí zvyknout si na něj a číst poctivě nebo i opakovat čtení některých neobvyklých slov a vět, ať už při popisování atmosféry nebo v rozhovorech. A takto je přiblíženo divoké soužití povahově rozdílných bratrů a jejich drsných způsobů a her (toho rvaní a zranění bylo na mě dost), naschválů i situací, kdy si zase pomáhají. Zažívají i chvíle bezmoci a smutku... a každý je řeší po svém. Kromě klukovských osudů se v románu odvíjejí i osudy jejich rodičů a dalších postav, které mají v románu větší či menší význam. Prostředí rodiny, školy, periferie, dostihů či samotná stavba mostu - je toho dost a nechybí tajemství, přezdívky, symboly, talismany (a psi i další zvířata)... Je to pestrý, lidskými osudy i emocemi zaplněný příběh. Je to prostě Markus Zusack, zase trochu jiný, ale stále dobrý vypravěč.
(Původně jsem chtěla napsat i nějaké výhrady, ale nějak se mi to přes noc rozleželo, a taky je to můj oblíbenec, zvláště kvůli těm minulým knihám.)