Nájezdník z Pustiny
Tomáš Sekerka
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450034/bmid_najezdnik-z-pustiny-2xy-450034.jpg
4
116
116
„Zaútočili rychle, sehraně, tvrdě. Jako praví profesionálové. Tak, jak se to dělá. Tak, jak to máme rádi.“ Vítejte v postkapitalismu. Letopočet se nyní počítá od Doby temna, po níž nepřišlo světlo zářných zítřků, nýbrž Clona. A její světlo z vás udělá magora. Nebo génia. Je v tom rozdíl? Přežít v Pustině, za hranicemi měst a megaměst, je těžké, ale komu vadí nepřetržité války barbarských kmenů, nedostatek potravin i vody, může se zkusit probít a prostřílet. Členové Klanu o tom vědí svoje. Mají navíc víru v Rubínového Boha, díky které mohou bojovat, i když jejich tělo mělo už dávno zemřít. Je v tom vážně jenom víra, nebo něco víc? Ani v megaměstech však není život růžový jako světlo Clony. Synonymum nekontrolovatelné zkázy zní KiSMET. Záhadný virus, napadající přímo lidský organismus skrze informační technologie, se sice nešíří exponenciálně jako klasický počítačový virus, ale o to víc je pro lidskou společnost smrtící. Říká se, že při pohledu do Clony zešílíte. Možná vás ale čekají jenom příliš kruté pravdy. Tomáš Sekerka je novou tváří na poli české science fiction a hned od začátku netroškaří. Nakladatelství Fantom Print přichází s prvním románem z dvoudílné série Clona. Nájezdník z Pustiny, dystopické dobrodružství plné boje o přežití, futuristických scén, kvantových počítačových technologií a vojenské akce vás vezme útokem a nenechá na pochybách, že mladá krev české fantastiky má co nabídnout.... celý text
Přidat komentář
Jednu hvězdu strhávám za linku Nikkol, která je za mě úplně zbytečná, a druhou za závěr. Jinak celkem čtivé.
Asi mě překvapilo, že tohle je autorova prvotina. Působí opravdu hodně vypsaně, ale tak možná si už delší dobu psal do šuplíku. Líbily se mi obě dějové linie, Erikova byla trochu drsnější než mám ráda, ale naštěstí mi to moje fantazie trochu zjednodušovala. Chyběla mi tam kapka humoru, která je takovou solí tohoto druhu literatury. Můžu určitě doporučit, líbilo se mi to.
Podle hodnocení zde jsem na knihu byl hodně natěšený, ale nějak se ne a ne začíst - měl jsem chuť na něco do čeho se "zažeru" jako do Kotlety, Žambocha nebo Kulhánka....
Tak po přečtení potvrzuji, že čekat podobný "nářez" jako u Kulhánka nebo prokreslené výjimečné charaktery hlavních postav jako u Žambocha nelze. To ale není na škoda, kniha je dobrá v jiné dimenzi a autor rozhodně nepíše špatně.
V knize je popsán postapo svět s lidstvem víceméně v dvou krajnostech - jedna na technologicky velmi vyspělé úrovni, druhá barbarská. A ani jedna si neví rady s tím, co vlastně apokalypsu způsobilo, vidí jen clonu. Tedy spíše Clonu s velkým C, protože je kolem celé planety, mění klima a propouští mnohem víc ultrafialového a jiného tvrdého záření...
Co je v knize poutavé a pro mě znamená těšení se na další díl je právě spíše letmé dotknutí se záhady Clony. Hlavní linie řeší většinu knihy spíše jiné záležitosti (a čtenář tak nahlíží na různých částí tohoto postapo světa).
Tedy skončil jsem spokojen (a takový má konec být) a v očekávání pokračování. Výtky by se našly, ale kniha je v mnohém originální, takže i když mi styl psaní ne vždy sedí, líbilo se.
Měla jsem dle hodnocení velká očekávání a byla jsem bohužel malinko zklamaná. Téma bylo nakonec fajn, Erikova linka byla poutavá a propracovaná, člověk si s postavami vytvořil vztah a prožíval všechno s nimi.
Zato linka Nikkol moc dobrá nebyla. Byla hodně mělká, budování vztahu k postavám skoro nulové, naopak to bylo dost uspěchané a z toho důvodu to pak činilo dojem, že se postavy chovají dost divně a nepřirozeně.
Za Erikovu linku bych dala i 5 hvězd, za Nikkol pouhé tři, takže dohromady dávám 4.
Ač anotace na mě byla vcelku nekonkrétní, měla jsem od knížky veliká očekávání. A zklamání se rozhodně nekonalo, ba přímo naopak.
Knížka sleduje dystopický svět cca sto let do budoucnosti. Krutý a nemilosrdný, a od začátku do konce s kulhánkovskou atmosférou . A že svět je to vpravdě dechberoucně zpracovaný. Jako by vypadnul z filmů natočených podle příběhů Philipa K. Dicka, ale ještě o nějakou tu úroveň výš. Obě strany světa možná na první pohled působí, že vedle sebe snad ani nemohou existovat, ale opak je pravdou, jak jsou až příliš pevně, pro čtenáře však téměř nepostřehnutelně propojené. To vše v pohlcujícím vyprávění a barvitých popisech, že zatímco koukáte do knížky, máte pocit, jako by se zde vyprávěný příběh odehrával přímo kolem vás. Hra se slovy je něco, co autor už od první stránky ukazuje, že vskutku umí. Žádné odlehčené vyprávění, žádná smršť cizích slov - příběh je vyprávěný dokonale vyváženým stylem, kde se za slovy skrývá mnohem víc, kde se stanete součástí příběhu, který vás spoutá pod svou hladinou, a všechno (včetně technologií) funguje tak bezvadně, že z toho zkrátka a jednoduše běhá mráz po zádech. A vypravěči? Jsou dva, ale tím se nenechte odradit. Každý představuje jinou tvář světa, každý je úžasně lidský. Každá postava je jiná, je sama sebou, má své vize štěstí i noční můry, své cíle, kterým se snaží dojít. A zasazené do tohoto světa pod nachovou Oponou je to něco neuvěřitelného.
(SPOILER) Tak doufám že se Duch pouště ještě nesetká s Rubínovým, a že si ho ještě užijeme v druhé části. Fajn překvapení, nedočkavě vyhlížím pokračování.
„Z Doby temna a chladu zrozený, Bezejmemným zformovaný, Rubínovým Bohem vyvolený, Murock Terrence Rune, posel, prorok, summi, válečník. Zakladatel Klanu bez jména, skupiny Božích válečníků přezdívaných mnoha jmény, nejznámější však jako Smrti vzdorujíci.“
Tak toto bolo veľké prekvapenie. Trošku som sa toho bál, keď že je to autorova prvotina, ale potešilo. Malo to miestami hluché miesta, kde som sa trochu nudil a stala sa mi situácia, že som aj knižku pri čítaní odložil. Hlavne zo začiatku v úsekoch s Nikkol. Preto som jednu hviezdu ubral.
Napriek tomu dokázala kniha zaujať. Tajomstvo Clony, tajný vírus KiSMET, ktorý zabíja ľudí, Erik, ktorý to nemá jednoduché a ako mladý sa dostáva do klanu šialencov, ktorí veria v Rubínového Boha, ktorý ich po smrti odmení ak za svoj život vezmú čo najviac životov. Erikova pasáž vo vani bola teda niečo. Dokázal som si to živo predstaviť a mal som dokonca problém udržať obsah žalúdka tam, kde má byť.
Príbeh bol rozdelený na dve dejové línie. Prvá spomínaného Erika, ktorý žil ako žoldák v bande psychopatov v neskrotnej púštnej krajine, kde každý bojuje o základné životné potreby. Je talentovaný a má rýchle regeračné schopnosti, o ktorých sa zatial moc nedozvedáme. Druhá časť sa venuje Nikkol, ktorá bola adoptovaná z divočiny do veľkomesta, ako geniálne dieťa. Tieto megamestá sú presným opakom divočiny. Ak človel využíval svoj potenciál, mal sa kráľovsky. Jediným vážnym problémom bol vírus KiSMET. Zaujímavé bude, keď Nikkol a Erik zistia, že sú brat a sestra.
Čtenáři pozor, do českého scifi-města dorazil nový šerif - Sekerka! Má svůj osobitý styl a mě se líbí. Nájezdník je fakt dobré čtení! Četla jsem do dvou do rána abych to dorazila a to se mi už dlouho nestalo :-) Už ten začátek vás vtáhne do příběhu, že nutně musíte vědět co bude dál. Erik není žádný Mirek Dušín a pere se hlava nehlava, padni komu padni. Je to přiměřeně drsné tomuto stylu, ale bez zbytečných hnusáren. Druhý díl si rozhodně nenechám ujít.
"Moth - Hellyeah"
Začnu obálkou. Ta se mi moc líbí. Sorry, moje oblíbené barvy, ale něco mi říkalo, že bych tak jako tak pod Clonou nechtěla žít. A po přečtení knihy jsem to věděla natuty.
Rozdělení na dvě linie bylo velice povedené, protože byly obě fakt rozdílné, ale zároveň až děsivě podobné, protože obojí je peklo. Jenom z jiného důvodu...
A jak šel děj dál, já si říkala, zda se spojí a co bylo potom, bylo dost napínavé.
Měla jsem občas jenom trochu problém s orientací, protože některé scény byly prostě moc rychlé (trochu škoda v některých z nich), ale protože je kniha dobře napsaná, šlo to nějak zapomenout. Hlavně z toho důvodu, že se autor vážně dlouho věnuje světu, kde se děj odehrává. Což je v pohodě, protože je kniha čtivá. Násilý, nechutnosti a krev za mě v pohodě. Chápu, proč nebyl čas sednout si na písek a vychutnat západ slunce. Možná proto mě bavila stejnou měla linka z města. Ne že bych technických věcem rozumněla. V tomhle ohledu jsem vděčný čtenář a stačí mi, když se dobře čte...
Jenom...teď napíšu něco, co mi vždy přijde zvláštní a má to dost společného s předchozím odstavcem. Přišlo mi, že je toho tam strašně moc a zároveň strašně málo. Možná kdyby to bylo rozepsané ještě o trochu víc, tak nebudu naštvaná, kde kniha skončila. (Protože potom to má víc stran a nebude to takový blbý, že kniha končí kde a kdy končí.)
Co ten konec? Čtu si, otočím na další stranu a tam k^@^a konec?! To mě jako fakt dostalo. Ale nejde o to, že bych byla jako nějak zasažena cliffhangerem. (To nemůže nikdo, když už je dostupná anotace Otroka megaměsta. Nebyla náhodou už když vyšel první díl? Myslím že jo.) Kdybych nevěděla, že během pár měsíců nebudu číst další díl, stačilo by to k totálnímu nasr%!%í, a moje zlé a pomstichtivé já by ubralo jednu . Čili dobře, že na pokračování čtenář nemusí čekat xlet. Asi by to knize fakt dost uškodilo.
Ale pokud čekáte něco ve stylu "90 minit řežby a akce i s titulkama", je to kniha pro vás. A doporučuji. Jinak jděte obloukem kolem, ať se předejde kafrání. Z mojich 5, což je 100%, si představte 91%.
Čekám, že to dostanu ostatní podstatné v dvojce a jestli ne, tak... !!!
Jenom jednu věc bych knize i autorovi vytkla. Občas mi text přišel trochu těžkopádný, přestože to bylo v jiných místech dobře napsané. Škoda, to jsou ta zbylá procenta, co šla dolů...
PS: slíbila jsem to, musím splnit slovo. Dokud mám dovolenou, posílám motýlky. Milion!!! :D :D :D ty víš!
Za mě hodně zajímavá kniha v rámci akční sci-fi. Jedná se o debutový román autora, který má rád Kotletu nebo Kopřivu. Parádní postapokalyptický svět a někdy až brutální rubanice
Tak tohle byl opravdu mazec. Pro mě asi zatím největší čtenářské překvapení roku 2020. Když mě autor tady v databázi knih požádal o přečtení a komentář, netušil jsem, že se tím upisuju k třem probdělým nocím, během kterých jsem odmítal knihu odložit a přestat číst. Pokud je tohle autorova prvotina, tak se asi objevil úžasný autor sci-fi z české kotliny. První, co mě překvapilo, že jak moc je kniha jiná od Kotletovsko/Kulhánkovského stylu stálé řežby, nesmrtelných hrdinů a hláškování, místo toho jde o pravověrnou sci-fi, navíc psanou skvělým vypravěčským stylem. Při čtení se zkrátka chcete dozvědět víc, držíte hrdinům palce a vlastně nevíte, co od nich dál čekat a o to víc si tu jízdu užíváte. Hodně mi sedl i styl vyprávění střídavě z barbarství a z megaměsta, kde se úhly pohledu na záhadnou clonu tak lišily a přesto se nejspíš v dalším díle nějak potkají. Většina děje se odehrává realisticky a vlastně jen úplné zakončení přišlo lehce přitažené za vlasy, ale přitom tak akorát pootevřené, že teď nedočkavě ohryzávám nehty a vyhlížím jak na trní, kdy vyjde druhý díl a já se konečně třeba dozvím víc, i když za to zase budu muset zaplatit krutou cenu ... rozumněj další noci plné nevyspání, o cenu v unicoinech (ehm korunách) tu nejde.
Nájezdník z Pustiny
Mala som problém so začiatkom ktorý mi prišiel trošku zmätený ale potom už to stálo za to. Napriek tomu že to je sci-fi to na mňa pôsobilo zvláštne realisticky. Tiež si myslím že línia Nikkol bola zbytočná, akoby chýbali súvislosti a niektoré udalosti nedávali úplne zmysel, ale keď zoberiem hlavnú líniu tak parádny príbeh. Záver knihy za mňa epický presne v duchu celej knihy. Plné hodnotenie dávam s ohľadom na to že to je prvotina.