Člověk dobývá mořské hlubiny
Zdeněk Dobřichovský
Bylo přesně 13:00 hodin, když Houot, tváří přitisknutý k pozorovacímu oknu, vykřikl: "Vidím dno!" Ve světle reflektoru zazářil žlutý písek zvrásněný nepatrnými vlnkami a kopečky, do nichž si nějací živočichové provrtali otvory. Vodící řetěz visel pod batyskafem, dotkl se dna a uvolnil tolik váhy, kolik bylo zapotřebí k tomu, aby batyskaf zůstal stát jako zavěšený vhloubce 4 050 metrů. Sloup vody nad nimi vážil 68 tisíc tun. Teplota benzínu klesla a gondola se dotkla dna. Z jemného písku před nimi vyrůstal květ. Vypadal jako tulipán, ale ve skutečnosti to byla kolonie droboučkých živočichů. Houot pustil k oknu Willma: "Žralok!" vykřikl. "Má velkou hlavu a je úplně jiný než povrchové druhy." Žralok byl delší než dva metry. Vplul do proudu světla a díval se jim do okna velikýma vyboulenýma očima...... celý text
Přidat komentář
Člověk dobývá mořské hlubiny
Knížku jsem měl hodně rád jako dítě, hlavně se mi líbila obrázková příloha a řezy ponorkami a sám jsem si neustále kreslil podobné výtvory. Ale jak jsem se tématem zabýval dál, tak jsem zjistil, že celé pasáže jsou doslova opsány z jiných knih o historii potápění a podmořského výzkumu, což z ní dělá do jisté míry plagiát. Některé kapitoly jsou pak ideologicky zabarvené ve prospěch socialistických států více, než by bylo vhodné.