Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie

09.12.2024

Určitě poutavá kniha. Na jednu stranu obsahuje popis hrůz koncentračního tábora, které by měl navnímat každý. Zejména ti, co pochybují. Na druhou stranu obsahuje myšlenku, jak by člověk měl k životu přistupovat, aby ho prožil dobře a v duševním zdraví. Půl hvězda dolu za to, že 1) se do značné míry hlavně v první části překrývá s A přesto říct životu ano, kterou jsem četl dřív a 2) občas se to hůř čte.

28.03.2024

Je průšvih, jak málo reakcí na tuto knihu tady máme. Ještě mám určitě mnoho knih před sebou a netvrdím, že jsem velký čtenář, Člověk hledá smysl je ale kniha, kterou považuji za jednu z nejdůležitějších, jakou si člověk může přečíst a nejenže ve mně rezonuje i po 2 letech od přečtení, ale také mi pravidelně pomáhá v každodenním životě. Franklovy metody jsou někdy docela drsné (Nemůžeš spát? Tak nespi!), ve finále nám ale dává naději, že pokud se staneme kormidelníkem vlastního života, je to jeden z největších lidských darů. Kniha je rozdělena na 2 úplně odlišné části, což je poměrně zvláštní. Ta první je autobiografickým popisem Franklova pobytu v koncentračním táboře. Je cenná jak po historické stránce, tak samozřejmě jako psychologická studie, která vede k části druhé: praktickým radám a příkladům, jak Frankl pomáhal lidem překonat jejich psychické potíže jakožto již uznávaná kapacita v oboru se sídlem v New Yorku. Tato kniha si zaslouží obrovskou pozornost. Doporučil bych ji každému, kdo se cítí v životě někdy trochu ztracen (a že takových lidí není málo) .

Kniha Člověk hledá smysl je americké vydání jiných Franklových textů. Zdá se, že je to kompilace z knih, které česky později vyšly jako A přesto říci životu ano (Karmelitánské nakladatelství) a Léčba smyslem (Portál). To je jeden z důvodů, proč už u nás nikdy nevyšla a asi ani nevyjde.

21.01.2023

Zajímavé téma. Pro mě však bylo čtení hodně obtížné. Nikoliv pro téma knihy, ale nesedl mi styl, jakým byly myšlenky předávány. Přestože knížka je útlá, trápila jsem se s každou jednou stránkou. Občas se mi i stalo, že jsem si po přelouskaném odstavci uvědomila, že ani netuším, o čem byl. To se mi nestává ani u knížek v angličtině.

10.06.2022

Velmi velmi podnětná kniha

09.03.2019

Kniha se nelehce čte s těžkým tématem, ale stála za to, bylo tam několik zajímavých myšlenek.

28.07.2017

V průběhu pobytu v koncentrační táboře si Frankl kladl otázku, co umožní jedněm přežít a proč druzí zahynou? Odpověď nalezl ve vůli ke smylu. tj. nutkavé potřebě dát svému životu nějaký smysl. Pokud ho nemáme nebo je jen povrchní, tak vzniká neuroza.

29.04.2016

Tato kniha mne svým způsobem zklamala. Věty typu "Lidská existence není autentická, jestli se neprožívá jako samotranscendence." apod. jsou možná dobrý pro filosofy a jiný podobný indiány, ale ne pro obyčejné lidi, protože jim nic nepřinesou. A takových vět je v této knize spousta.

Zkrátka, psát o smyslu života a utrpení lze podle mne mnohem přístupnějším způsobem. Zde to totiž z mého poheldu působí poněkud kontrapoduktivně, neboť v přečtení této knihy žádný smysl nevidím. Naštěstí má kniha pouze pár desítek stran.

Jediný přínos tak podle mne spočívá v tématu samotném, ale to mě osobně nestačí. Dvě hvězdy ani o chlup víc.

02.01.2014

Velice těžko se hodnotí knížka, v níž se zračí zážitky tak hluboké a navýsost osobní. Frankl vysvětluje a popisuje svůj (vzhledem k tehdy módní psychoanalýze) novátorský přístup k psychoterapii velice poutavě, s množstvím příkladů z vlastního nelehkého života. Kdybych přece jen chtěla rýpat, trochu mi vadilo opakování týchž (třebaže stěžejních) myšlenek. Co mi ale vadilo hodně, to byla nedostatečná editorská péče - tolik překlepů a pravopisných chyb (vyd. z r. 1994) jsem už dlouho neviděla a při čtení mě vyloženě rušily. I přes technické nedostatky knihy ve mně ale Franklova teorie (i praxe) vyvolala hodně otázek, za což jsem autorovi vděčná. I proto si výjimečně dovolím do komentáře vložit citaci přímo z knihy, protože tuto část považuji z hlediska díla i logoterapie za zásadní:
"Člověk není věcí mezi ostatními věcmi. Věci se zájemně determinují, ale člověk je venkoncem bytostí sebeurčující. To, čím se v mezích nadání a prostředí stává, tvoří sám. Například v koncentračním táboře, který byl živou laboratoří a zkušební půdou, jsme byli očitými svědky, jak někteří z našich druhů si počínali jako svině, zatímco jiní se chovali jako světci. V člověku jsou obě tyto možnosti. Záleží na rozhodnutích, nikoli na podmínkách, která z těchto dvou možností se stane skutečností.“