Člověk musí hořeti
Bohumil Vít Tajovský , Aleš Palán , Jan Paulas
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14833/clovek-musi-horeti-14833.jpg
5
49
49
Bohumil Vít Tajovský v rozhovoru s Alešem Palánem a Janem Paulasem. Rozhovory s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským Člověk musí hořeti vycházejí v tomto svazku ve druhém vydání. První vydání vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Torst a bylo doplněno dokumentační přílohou ÚDV o „Akci K“ a osobními vzpomínkami na Víta Tajovského z pera Ivana Medka, Luboše Hrušky, Antonína Bradny, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Meda, Jiřího Reynka a dalších. Aktuální vydání odstraňuje některé chyby a nepřesnosti ve vlastním textu rozhovoru a vychází s novým obrazovým doprovodem. Různé verze opatského znaku B. V. Tajovského vytvořil výtvarník Zdirad Čech. Autory fotografického cyklu z Želiva jsou Alena Dvořáková a Viktor Fischer; některé další snímky dodali Pavel Dias a Evžen Sobek. Samotný rozhovor vznikal od dubna 1998 do srpna 1999 při návštěvách Aleše Palána a Jana Paulase na Želivě. Autoři nahráli zhruba šedesát hodin zvukového záznamu, který pak přepsali, upravili a strukturovali. Závěrečné znění rozhovoru B. V. Tajovský autorizoval; prvního vydání knihy se však už nedočkal. Název titulu je převzat z básně Jana Zábrany, která vyšla ve výboru Jistota nejhoršího. Předmluvu k prvnímu (i nynějšímu druhému) vydání namluvil Tajovského přítel Anastáz Opasek týden před svou smrtí; autorizovat ji však už nestačil. Dík za redakčí práci na prvním vydání knihy patří Šárce Grauové.... celý text
Přidat komentář
Obsáhlý ale velmi čtivý knižní rozhovor, z něhož přímo pryští, jak výjimečnou osobností byl opat Tajovský. Na pozadí jeho života lze sledovat vlastně i historii dvacátého století, je fascinující jak se během té doby proměnil každodenní život, ale také život a praxe katolické církve. Skvěle byla vyprávěním o dětství a dospívání vystihnuta např. atmosféra venkovského života v první polovině 20. století. Zajímavý byl i vhled do životů mnoha opatových přátel. Je opravdu trochu škoda, že už se nepodařilo zachytit jeho duchovní a teologické myšlenky.
úžasná kniha o obdivuhodnom človeku a jeho osudoch v zvrátenej krajine plnej donášačov a nohsledov.
vďaka autorom za námahu pri odhaľovaní hlúposti lúzy, ktorá sa dostala k moci, aby ju znásilnila a pokúsila sa zničiť všetko, čo sa tu podarilo vybudovať generáciám našich dedov.
rozhodne stojí za prečítanie a mňa teší, že som sa k nej dostal síce ako slepé kra k zrnku, ale predsa ju mám.
Rozhovor mi výborným způsobem doplnil nedávno čtenou knihu Dům na skále, která se věnuje komunistickým perzekucím vůči československému duchovenstvu. Ale zatímco Václav Vaško (v opatových vzpomínkách také zmíněn jako jeden z mnoha spoluvězňů) je strohý a věcný a ze stránek jeho knihy je cítit totalitní krutost a byrokratický chlad a cizost, zpověď otce Tajovského je emočně na opačném pólu. Snad v každé větě je vidět, jakou je pan opat vyrovnanou osobností, jaký je to člověk plný laskavosti, dobroty a Kristova pokoje – jako vlídný následovník Krista ve velmi nevlídných časech.
S radostí jsem si tedy přidal k faktografickým informacím o vězněných duchovních portrét jejich lidství – otcové Kajpr, Braito nebo opat chuligán Opasek jsou mi zase o něco bližší a sympatičtější! Rozněžnily mě také pasáže věnované básníkům Renčovi a Zahradníčkovi a zvlášť silné bylo „setkání“ s generálem Karlem Kutlvašrem. Opat Tajovský o nich všech píše s takovou něhou a vděčností za společně strávené chvíle, že jsem občas až málem zapomenul na to, v jak bezútěšném prostředí se jejich společenství uskutečňovalo.
Láskyplný pohled na skoro všechny lidi v jeho okolí byl jednou z nejhezčích stránek knihy, ale zároveň paradoxně i její slabinou – někdy mi totiž všichni ti milí a úctyhodní lidé opatova života až splývali a byl jimi Tajovského příběh trochu přeplněn (jako by dobrý pan opat při rekapitulaci svého života nechtěl nikoho opomenout :-). Ale to mě příliš nemrzelo. Mnohem víc mě mrzelo, přesně jak na to upozorňuje i Mánička178, že jsem neměl možnost nahlédnout do spirituálních hlubin opata Tajovského – tak jako bylo zajímavé, být svědkem toho, co se dělo kolem něj, bylo by neméně zajímavé vědět, co duchovního se odehrávalo v něm.
Začal jsem poslouchat audioknihu a vyprávění mě tak zaujalo,že jsem si pořídil knihu tištěnou a dočetl.Je pro mne informačně cenná,co se týče jak období padesátých let a pronásledování a věznění církevních představitelů,tak vzpomínek jak to bylo s tzv. "Čihošťským zázrakem",nebo "Babickým případem".Také jsem se dozvěděl několik podrobností o přátelích pana Tajovského,jakými byli třeba Jakub Deml, Jan Zábrana,Bohuslav Reynek,Anastáz Opasek a jiných.Výpovědní hodnota vyprávění o průběhu procesu a životě ve vězení je pro mě velmi vysoká.
Kniha je doplněna vzpomínkami známých pana opata,fotografiemi a ukázkami z dobového tisku.
Myslím,že tak dobrou práci jsem ještě nečetl.
Nádherná a hodnotná životopisná kniha, čiší z ní optimismus, smíření a odpuštění, naděje. Doporučuju každému, ale zejména lidem sympatizujícím s extrémními politickými názory.
Na knihu jsem se těšil, ale docela mne zklamala. Čekal jsem velké myšlenky, životní moudrost a supernadhled. Namísto toho je to celkem detailní popis života plný zajímavých informací pro životopisce, ale filosofično se koná pouze v náznacích. Na druhou stranu nechci nijak zpochybňovat, že to byl velký muž s dramatickým životem, kterého osud hodně vyzkoušel a paměť měl na svůj věk fenomenální.
Dobře položené dotazy a moudré a laskavé odpovědi :-) Krásná kniha, ve které - přes všechna úskalí - naděje neumírá.
Obdivuhodný život želivského opata zachycený v opravdu důkladném, promyšleném a podrobném rozhovoru. Jednou z věcí, kterou ve vás utvrdí je to, že komunismus byl a je opravdovým zlem, ale samozřejmě se dozvíte nejen to.
Jeden fakt mě však na knize velmi mrzí a myslím, že jí hodně ublížil - Vít Tajovský je bezesporu velkou křesťanskou osobností a jistě by v rámci rozhovoru měl velký potenciál říci mnoho cenného i v duchovní oblasti. Ač mě kniha lákala svým názvem "Člověk musí hořeti", z duchovní oblasti se v čistě život popisných rozhovorech objevilo pramálo :( A ačkoli autoři mohli tuto další rovinu vynechat záměrně, já to považuji za promrhaný potenciál. Protože proč byl Vít Tajovský takovou ikonou?
Jistě ne jenom proto, že strávil tolik let v kriminálu a byl perzekvován za totality, ale zejména proto, jakou sílu ducha měl... Tak se budu muset dopídit v jiných knihách :)
Strhující vyprávění o neobyčejném životě. V záplavě zbytečných a marných memoárů je toto skvost.
Doporučuji přečíst všem, kteří stojí o exkurzi do našich nedávných dějin a nechtějí dál žít v iluzi, že "za komunistů to přece tak zlé nebylo" nebo "dnes by se to přece stát nemohlo". Omyl, jen si najdou jiný způsob! Člověk (lidstvo) má tak krátkou pamět, až z toho mrazí...
K této knize jsem se dostal náhodou po návštěvě kláštera při putování za Santinim.
Pan opat byl velmi silná osobnost a vše, co prožil a na co zde vzpomíná, bere s nadhledem a bez zášti, kterou jiní mají. Opravdu krásné čtení.