Člověk nad dějinami

Člověk nad dějinami
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383713/bmid_clovek-nad-dejinami-PTb-383713.jpg 4 6 6

Dosud nevydané rukopisné dílo brněnského historika a pedagoga Bohdana Chudoby (1909–1982), žijícího od roku 1948 v exilu, čítá desítky svazků, mezi nimi několik románů, pohádky, povídky i práce esejistické a memoárové. Jeho vrcholem je obří práce Člověk nad dějinami, esejisticko-literárně-historické uchopení vývoje evropské civilizace, evropského člověka a evropské vzdělanosti od pravěku do dvacátého století. Chudoba se zde projevuje jako vynikající esejista vytříbeného stylu, vzdělanec světového rozhledu a neobyčejně osobitý myslitel. V českém kontextu jde o dílo svou šíří zcela jedinečné, nesrovnatelné s jemu podobným. Století za staletím kráčíme s Chudobou evropskou historií, kulturou, vzdělaností a politikou, nejsme však svědky shrnování faktů, ale osobité a velmi kritické interpretace. Chudoba promýšlí, přičemž Evropu vidí v souvislostech mimoevropských starověkých kultur a civilizací. Podobně jako Jindřich Chalupecký v knize Evropa a umění, i Chudoba ve své knize píše o tom, co naléhavě sám prožívá, nejde mu pohled z odstupu, ale doslova o život.... celý text

Přidat komentář

J.F.
23.12.2023 5 z 5

Chudoba, podobně jako Rádl v Útěše z filosofie, vidí na začátku evropského novověku osudný rozchod s universální lidskou moudrostí, kterou předtím sdílel středověk, antika (resp. podle Chudoby: antika, sahající až k r. 1500), mimoevropské kultury i pravěk, ba jejíž prvky mají už některá zvířata. Podle Chudoby byl ovšem tento neblahý obrat připraven už vznikem filosofie a pak tím, že západní vzdělanci přešli od řečtiny, uchovávající moudrost tragiků, k nediferencované, technické latině.

Čtivostí a vyhraněností stanoviska to připomíná Heerovy Evropské duchovní dějiny, ale časově i zeměpisně je záběr daleko širší; podobný měl jinak snad už jen Toynbee či Voegelin.

Ve shodě s tou starou moudrostí ovšem Chudoba nevidí situaci člověka, civilizace a světa nijak růžově, v tom je to dost nepohodlné čtení.

Kniha je nejsilnější tam, kde je filosofií dějin, tj. kde se zabývá tím, co to je člověk a jaké je jeho místo v celku reality; slabší v popisech a hodnoceních některých konkrétních událostí, etnik a postav (čím blíž k současnosti, tím víc podivností) - ale kvůli té filosofii se vyplatí různé autorovy prazvláštnosti překousnout.

jaryn
21.04.2022 4 z 5

Takového historika, aby pohledal! Proti srsti jej hladí vědátoři, jiní historici, filozofové (zvláště na ty má silnou alergii, neboť filozofovat značí mlít naprázdno pantem, žonglovat zcela abstraktními výrazy!), ale i církevní otcové a církev samotná, tedy ta katolická – v podstatě vůbec nechápe její (kacířský) význam... Ovšem není snad člověka, který tak jako on miluje Krista a jeho radostnou zvěst!

K nemalému (celoživotnímu) zamyšlení poňouká třeba jen zmínka o existenci vícero druhů časů, o kterých evidentně nemají ponětí ani zmiňovaní církevní tatíci, pročež je jejich výklad Písma takový, jaký je, tedy plochý a zároveň neuvěřitelný.


Hobo
16.02.2020 5 z 5

Vynikající dílo, které otevírá netušené obzory, plné poznatků a především s uceleným pohledem na dějiny. Takových je opravdu málo.