Člověk není stěhovavý
František Gottlieb
Nehodnoceno
Hrdina novely, ruský sirotek z první světové války vyrůstající v české rodině, je hluboce zasažen i druhou světovou válkou, kdy prchá před nacisty a na svém bloudění cizinou dostane se až na Střední východ. Mlhavá vzpomínka na rodnou zemi stupňuje se během doby, kdy si uvědomuje svou osamělost, v stále určitější touhu vrátit se a začít nový život ve ztracené vlasti.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1962 | Volání na časy |
1946 | Po druhé Tobruk |
1958 | Cesta k mistrům |
1973 | Z okna do okna |
Postačí změnit několik málo reálií a celý příběh by působil jako reportáž z minulého měsíce či týdne. Situace, kdy se válka, útoky, ohrožení života stává běžnou součástí každodenního žití natolik, že už ani nevzbuzuje úžas, je tady zas.
"Jste-li usazeni v sousedství minových polí a vychrlí se, zatím co se bavíte, gejzír dýmu za menšího zemětřesení, zeptáte se druh druha: "Ruce a nohy neletěly?" a pokračujete v hovoru."
- tato slova z Gottliebovy knihy mi nápadně připomněly nedávnou televizní reportáž - rozhovor s jakýmsi ukrajinským dědou odmítajícím opustit prázdnou vesnici, o otupění, o cynickém zlhostejnění, které v lidech dovede vypěstovat válka.
Autor knihy určitě netušil, že píše futuristický příběh.