Člověk svého času

26.04.2011

( 1 x * + 4 x ** + 13 x *** + 2 x **** + 2 x ***** ) : 22 = 60% = ***

Nejlepší povídky Briana W. Aldisse. Tak zní podtitul této sbírky, která obsahuje dvaadvacet chronologicky řazených příběhů, z nichž jeden (Slintající strom) je spíše novelou. Dílka jsou řazena podle data vzniku: od nejstarších z 50. let po novější z 80. let.
Za největší přínos sbírky považuju fakt, že je velmi zajímavé sledovat, jak se během čtyř desetiletí žánr scifi měnil a jak se postupně měnila jeho témata. Nikde jinde to není tak očividné jako ve sbírce krátkých povídek, která zahrnuje takto dlouhé časové období.
Povídky z padesátých let nejsou z dnešního pohledu nijak výjimečné. Autor v každé klade důraz na stroje a techniku (stroje mezi sebou komunikují), častý je námět cestování v čase (do minulosti i budoucnosti) a v každé povídce je alespoň okrajově zmíněna problematika jaderné energie nebo jaderných zbraní (nutno chápat i v kontextu tehdejší politické situace ve světě, postižené reálnou hrozbou jaderné války mezi SSSR a USA). Člověk je v těchto povídkách zachycen jako tvor, který má v lepším případě „to lepší za sebou“, v tom horším je už na samé hranici vyhubení. Celkově to působí dost schematicky a jednotvárně.
Myslel jsem si, že pozdější povídky budou lepší a pro mě zábavnější, ale i v tomto jsem se docela zmýlil. Aldiss v nich často klade důraz na cestování vesmírem, takže se zde setkáváme s množstvím mimozemských kultur, které by mohly být zajímavé, kdyby je nesrážel hlavní problém sbírky.
Největším problémem Aldissovým povídek je absence děje. Příběhy často zachycují jedinou situaci a tu dokáži docela zdařile popsat, avšak nikdy se nehnou dále. Většina povídek tak tápe, topí se v šedém průměru a nezanechají ve vás žádný dojem (ani já si už všechny nevybavuju).
Nicméně, i v této poměrně vlažné a pro mě nepříliš zajímavé sbírce se nalézají dva skvosty: tím prvním je šedesátistránkový "Slintající strom" a tím druhým je kratinká povídka "Superhračky vydrží celé léto", na jejíž náměty později vznikl film Stevena Spielberga "A. I. Umělá inteligence". Právě druhá zmíněná mě dokázala dojmout a přivést k zamyšlení, k čemuž se žádná jiná povídka této sbírky ani zdaleka nepřiblížila.