Člověk v drsné přírodě
Jaroslav Pavlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147265/clovek-v-drsne-priro-147265.peg
4
41
41
Tato příručka by měla sloužit skupinám, které připravují výpravy na problematická místa Země a drsnější podmínky si vybraly dobrovolně, i trosečníkům, kteří se do drsné přírody dostanou nechtěně proti své vůli. Pro někoho mohou tyto podmínky nastat díky nedostatečné přípravě nebo výzbroji, a to i v relativně příznivých podmínkách. Kdo např. nikdy nespal „pod širákem“, považuje za drsnou zkušenost obyčejný nocleh pod širým nebem, zatímco pro členy záchranných skupin jsou extrémní podmínky denním chlebem.... celý text
Přidat komentář
Od roku 1989 se i tato oblast natolik změnila, že kniha působí spíše úsměvně. Moc rad si z ní neodnesete - asi tak tři. Dnes je mnoho daleko kvalitnějších knih i webových stránek, kde je dobré hledat informace a rady k této problematice.
Dostala jsem ji na táboře a je opravdu skvělá. Jen bych možná přidala obrázky a trochu praktičtější rady. Protože na Antarktidu nebo na pustý ostrov se asi nepodívám.
Společný komentář i pro https://www.databazeknih.cz/knihy/trosecnikem-v-drsne-prirode-331411 :
Četl jsem první vydání (to ale nehraje roli) a i když jsem se často vzteky div nerozskočil, nelituju toho. Dospěl jsem totiž k definitivnímu názoru, že Pavlíček je ostatním lidem nebezpečný fanatik, který je schopen dělat ostudu i v Antarktidě. Četl jsem nejen tyto jeho dvě knihy, ale i celou řadu skutečných příběhů, ve kterých figuruje a ze kterých mi bylo fyzicky špatně. Pravděpodobně to všechno souvisí s tím, že Pavlíček je praktikující katolík, tedy ta nejzbytečnější sorta lidí, která existuje. Hodnotit knihu nijak nebudu, nezaslouží si to.
Kdybych se chystala na nějakou drsnou expedici, asi by mi knížka přišla užitečná - spíš ale jako pohled do historie. Materiály pro outdoorové aktivity se v posledních letech překotně rozvíjí a nejsem si jistá, jestli tento vývoj autor sleduje (i když se na přebalu píše, že kniha je s novými poznatky). Rady ohledně ošetřování různých zranění rozhodně zastaralé jsou - nejenom, že spousta navrhovaných postupů už se dnes vůbec nepoužívá, ale dokonce jsou silně nedoporučované.
Budu si muset přečíst nové vydání, abych viděl, co autor udělal s odfláknutým koncem vydání z roku 1987. Část o nemocech se mu tam opravdu nepovedla (vydávání tetanu za virové onemocnění a trypanozomy spavičné za původce malárie).
Jakmile jsem zjistila, ze Člověk vyšel v kapesní úpravě a nově, hned jsem ho zakoupila! Nostalgie veliká! Kterak jsme právě tuhle knihu považovali za nejlepšího průvodce po dalekých serverech, chroupali máslo z kostky, tvořili pemikan, jak Indiáni z Manhattanu a vařili v plechovce od fazolí. A je to tam stále! Čabajka, tatranky, lyofylizáty....ó krásné dny našeho mládí!
Nevím no. Přeci jen už je to téměř 30 let od vydání této knihy.
Ne, že by byla tato příručka poplatná své době. To vůbec!
Autor je naopak nepochybně velmi světaznalý.
Ovšem mnoho věcí už je prostě překonaných a svět prošel vývojem.
Možná jsem málo "hardcore", ale na můj vkus je kniha až příliš zaměřena na skupinové expedice do extrémního mrazu.
V úvodu se píše, že by publikace měla sloužit i nejširší veřejnosti a obyčejným turistům. No v tom případě bych ocenil více obyčejných a praktických rad i do přírody mírného pásu atd.
Já například rád putuji sám po horách a tak - v Čechách, ale i v zemích jihovýchodní Evropy. Proto jsem velmi ocenil rady například ohledně vody nebo bivakování. Tu a tam jsem si něco zapsal, většina textu ale pro mě neměla hodnotu.
Pokud se někdo chystá krotit jaka, stavět iglú nebo lézt po ledovci, snad najde v této příručce více užitečných informací.
Knížku jsem si v koupil v roce 1989 a byl jsem z ní naprosto nadšený. Pan Pavlíček stručně a naprosto výstižně popisuje svoje zkušenosti výprav do antarktidy a podobných nehostinných míst. Skvělé je, že člověk, který se pohybuje v "normálním" prostředí, si z toho může vzít inspiraci.
Knížku mi kdysi dali přečíst kamarádi než jsme spolu vyráželi do hor v Rumunsku, abych se náležitě předvyděsil :-) .. Nemůžu než ji pochválit, je výborně a čtivě napsaná, je v ní vše potřebné a žádný nadbytečný balast. Jaroslav Pavlíček je prostě odborník na slovo vzatý, obrovská persona českého outdooru.
Člověk v drsné přírodě
Místy jde o jistě zajímavé počtení, knížka ovšem postrádá kvalitní a poctivou redakci, což je vzhledem k tomu, že se jedná již o dotisk 10. vydání (vycházím z toho, co stojí v tiráži mého výtisku) a byla údajně přeložena i do cizích jazyků poněkud nešťastné. Nejde mi tu o pravopisnou správnost textu, protože korektura zjevně proběhla. Potíž je v tom, že celková struktura je nelogická, má spíš charakter nesoustavných poznámek, ba ústního výkladu (ovšem pochopitelně bez možnosti doptávat se na podrobnosti či věci, kterým jsme neporozuměli), leckdy se tam objeví nějaký pojem (často jde o prvky výbavy), který je vysvětlen až později, popřípadě není vysvětlen vůbec. Dojem interních zápisků umocňují různé málo srozumitelné věty, přípisky či závorky (kupř. Míša; Mejdřický). Podvědomě chápeme, že jde o odkazy na nějaké autorovy přátele či výpravy, které znal, ale jejich uvádění je zbytečné, jelikož čtenář zpravidla stejnou zkušenost nemá.
Druhý problém je pak ryze obsahový: Knížka poprvé vyšla v roce 1989, a byť je patrné, že autor ji v lecčems aktualizoval, některé tipy či postupy jsou neaktuální či obecněji těžko upotřebitelné (např. určení zeměpisné šířky a délky).
Nicméně i pro ty (nebo možná hlavně pro ně), kdo se podobně jako já v drsné přírodě pohybovat nechystají (ono leckdy vrchovatě stačí pustit se trochu divočeji do našich kopců), jde o relativně zajímavé čtení, i když by patrně bylo vhodnější, kdyby autor zvolil formu vzpomínek a líčil své zážitky na narativní bázi.