Člověk zahrada širá
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264915/bmid_clovek-zahrada-sira-0Wj-264915.jpg
3
28
28
Sbírka veršů, tematicky rozdělena do pěti celků, obsahuje básně z let 1949–53. Nastupující básník hned ve své první knize nezůstává soustředěn na sebe, ale snaží se vyslovit bohatou problematiku našeho dnešního života, věnuje pozornost lidem kolem sebe, zájmům celku. Sbírku uvádí vlastním mottem a potom následuje pět větších cyklů: „Zeleň mého domova“ (opěvující nejenom Moravu, ale především zase lidi, kteří jediní z všedního kousku země dokáží udělat nejdražší domov a vlast), „Soukromá dramata“ (ve kterých zachytil konflikty dnešních lidí), „Od obzoru jednoho k obzoru všech“ (ukazující na poslání básníka), „Polemické verše“ a „Veliký pochod“, cyklus, kterým se vrací do doby okupace, slovenského povstání, dělnických bojů, v němž poslední slokou slaví největší dny našeho lidu, kdy „psanci země naší / dali se na pochod! Dali se na pochod!“... celý text
Přidat komentář
Popravdě, vlastně mě baví sledovat vývoj osobnosti Milana Kundery v kontextu věku a dobových reálií. A to bez ohledu na básně - není o nich moc co říct a asi bylo řečeno vše.
Asi věděl, že pokud chce vydávat knížky, tak musí prokázat tu správnou způsobilost.
Věděl to i M. Florian.
Ale jenom ten první sehrál se soudruchy betla a už v Monolozích psal po svém.
Nevidím na tom nic špatného, holt byla taková doba. Čelem zeď neprorazíš.
- Milan Kundera prokázal obrovskou službu české poezii tím, že ji přestal psát.
- Při četbě této sbírky nelze nevzpomenout vojína Jasánka z Černých baronů a jeho "vrahy z wallstreetu" – s jediným rozdílem, že Švandrlík si dělal prdel...
- Jako dokument vypovídající o době svého vzniku zajímavé, jako poezie hrozný odpad, tak na úrovni středoškolského veršotepectví.
Není třeba si nic nalhávat, Kunderův lyrický věk nebyl ze začátku jako z Monologů... Ale! Přestože mi forma básní nevyhovuje + připadá trochu naivní, neodsuzovala bych celou sbírku.
Do škatulky schematické (budovatelské) poezie bych většinu básní asi nezařadila. Názvem díla je přece jen pořád Člověk, zahrada širá.... Člověk je přece ten nekonečný sad. A v něm je třeba trochu polemizovat, to Kundera věděl už tenkrát. Později pochopil zcela.
"Není, soudruzi, hned nepřítelem ten,
kdo s sebou vleče na zádech batoh
smutků, pochyb, zlozvyků.
--
Není, soudruzi, hned individualistou ten,
kdo brouzdá rád samoten přes lesy a sady.
--
Kritika, soudruzi, znamená
vědět, že duše člověka jak příroda je širá.
Jen ten, kdo ví, že je chápán a milován,
šťasten pak žije, bojuje i zmírá."
Je zvláštní něco takového číst. Člověk se nad tím pousměje, ale zároveň jaksi soucítí s mladíčkem Kunderou, který ostatně nebyl tehdy o moc starší než nyní já a měl právo na mladické excesy.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kdysi v 70. letech jsme měli v čítance verše, které umím dodnes, nějak mě oslovily, ač se týkaly Slovenského národního povstání, přesněji smrtí a žalu. Až nedávno mě napadlo si tu básničku zadat do googlu a ejhle, hned jsem věděla, kde jí hledat. Je to Slovenská balada této sbírky. A že je autorem Milan Kundera mě velice překvapilo!