Co by byl chlap bez fousů
Ante Tomić
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80640/co-by-byl-chlap-bez-fousu-80640.jpg
4
23
23
Děj knihy se odehrává v zapadlé vsi v dalmatských horách, kam turisté nejezdí a lidé jsou tu „odsouzeni“ žít jen mezi sebou. Postupně se seznamujeme s řadou typických postav chorvatské současnosti: alkoholik, neukojená vdova, bohatý emigrant, dítě z Německa, místní rozumbrada, kněz-alkoholik, řada všeumělů a všeznalců apod. Snad chybí jen bývalý komunista a mozaika by byla úplná. Tomić velmi přesně postihuje všechny možné nešvary a stereotypy obecně vesnického života, ale i konkrétní chorvatská specifika. Většina příhod a zápletek je úsměvná, nicméně při hlubším zamyšlení spíše tragikomická. Život na dalmatském venkově totiž opravdu žádná idyla není. Neuvěřitelné historky, které si čte jedna z postav – Josip zvaný Miguel – v černé kronice, nám připomínají Švejkovy vyprávěnky, jimiž Švejk oblažoval, koho potkal. Byť se zdály absurdní a směšné, dobře zrcadlily reálný stav společnosti. A u Ante Tomiće je tomu podobně.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2008 , Kniha ZlínOriginální název:
Što je muškarac bez brkova, 2000
více info...
Přidat komentář
Pan doktor Otčenášek, autor českého překladu, v doslovu knihy moudře píše o tom, jak důležité je pro národy, aby byly schopny humorné sebereflexe a nesklouzávaly k tomu, že se budou brát příliš vážně. Zde jsou to Chorvaté, komu je nastaveno satirické zrcadlo, a dle mého názoru to autor udělal velmi dobře. Trefně, ale přitom citlivě a s nadhledem, což zrovna v prostředí hrdého Balkánu nemusí být snadné, je to ale o to důležitější.
Krátký román je jadrným - místy díky vyjadřování některých postav poměrně vulgárním -, výpravěním krátkých epizod ze života jedné vsi. Děj je plný zvratů a tragikomických situací, které prožívají archetypální vesnické postavičky a jeden navrátilec, dávný emigrant do Německa, s dcerou. Příběh lásky, hospodských mouder a vesnických drbů podle mne nemá smysl zde podrobněji popisovat, napíši tak jen, že při čtení jsem se téměř stále usmíval a nezřídka se upřímně nahlas zasmál, přitom díky laskavosti Tomićova humoru jsem si téměř všechny postavy - ať už jednají sebevíc komicky či hloupě -, zamiloval. Možná i proto, že bych ve svém okolí dokázal alespoň k některým najít obdobné protějšky. I tento přesah je třeba autorovi přičíst k dobru.
Knihu mohu jen doporučit, jde o lehké čtivo, zábavné ale s myšlenkou, a vzhledem k rozsahu necelých 190 stran vám nezabere moc času.
Veselá knížka,teda spíš tragikomická. Ale nasmála jsem se,černá kronika s uklízečkou a vysavačem mě dostala :D Na ty výrazy jsem si musela nejdřív zvyknout,ale bez nich by to nebylo ono,prostě tam patří. Kdo zná film "Svéráz národního lovu",tak by se mu ta kniha mohla líbit. Škoda že takových knih od něho nemáme víc,určitě bych šla do dalších.
Slunce seno a pár Chorvatů. Inteligentní nenáročný humor (by si čuměl Troško, že to jde i bez blekotajícho retarda ze mlejna a modrého pramene), který vás příjemně nalodí na kocábku jadranské pohody. Autor je skrytý srandokapesník, který dokáže vykřesat ze "chcípnultadypes" děj. A sice děj zábavný, lidový, vlastenecký a tragikomický. Zlehka mi to atmosférou připomínalo film: Knězovy děti. Škoda jen, že kniha má asi o 5 stránek víc než návod na cedník, takže si příjemně zarelaxujete tak cestou vlakem z Ostravy do Prahy.
Souhlasím s anotací - je to legrace, bohužel často smutná. Příběhy působí velmi realisticky, můžete si představovat, že žijete v této vsi a jsou to historky o vašich sousedech.
Co by byl chlap bez fousů
V rámci přípravy na dovolenou v Chorvatsku jsem si řekla, že si přečtu nějakou knihu od chorvatského autora, a tak jsem narazila na tuto. Humoristické romány tak úplně nevyhledávám, ale toto bych nejvíc přirovnala atmosférou ke Zvonokosům.
Kniha se mi buď úplně netrefila do nalady, ale optoti Zvonokosům, ze kterých jsem byla nadšená, tak toto sice nebylo špatné, ale zase ne az tak skvělé. Byly tam sice komické situace, ale ne až tolik, bavily mne ty předčítané soudničky.
Já asi nemám ráda takové to hospodské tlachání a toho tam bylo dost.
Ante Tomić věřím krásně vykreslil fiktivní dalmatskou vesnici, její kolorit i figurky, které se ale vlastně mohou vyskytovat kdekoli.
Knihu znovu číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
PS Ja dočítala tuto knihu a rodina si pouštěla Babovřesky: tak tato kniha je o stupeň lepší, ale o dva stupně pod Znonokosy.