Co by kdyby
Jonathan Tropper
Judd Foxman má dostatek dobrých důvodů, aby byl psychicky na dně. Vše začalo tím, že přistihl manželku se svým šéfem ve vlastní ložnici. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat: krach manželství, výpověď z práce, stěhování do podnájmu. Judd se celé dny buď topí v moři sebelítosti, nebo propadá záchvatům zuřivého vzteku, když přijde zpráva, že mu zemřel otec. A jako by toho už nebylo dost, otcovým posledním přáním bylo, aby se celá jeho rodina sešla a vespolek truchlila po sedm dní. Pro fungující rodinu by to možná bylo přirozené, ale pro nesourodou skupinu, kterou pojí jen příjmení, je to pravý očistec. Judd přijíždí do domu, kde vyrůstal, aby strávil sedm dní ve společnosti své matky, v níž se nesnesitelně pojí postarší diblík a upjatá psycholožka, starší sestry Wendy, uvízlé v nešťastném manželství, bratra Paula, který ví všechno nejlíp, a černé ovce rodiny, benjamínka Phillipa, o němž se většinu času ví jen to, co píše bulvár. Smuteční týden se v podání klanu Foxmanů jeví jako sled tragických i komických příhod, vzpomínek a výčitek, jejichž pojítkem je nepopiratelná skutečnost, že takhle si nikdo ze zúčastněných svůj život nepředstavoval… ... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , DominoOriginální název:
This Is Where I Leave You, 2008
více info...
Přidat komentář
„Nikdy nevíte, kdy naposled uvidíte tátu nebo naposled políbíte svoji ženu ani kdy si naposled pohrajete s malým bráchou. Všechno je jednou naposled. Kdyby si měl člověk u všeho pamatovat, kdy to bylo naposled, z truchlení by se nevyhrabal.“
Po smrti otce se schází pozůstalá rodina v rodném domě, aby splnila poslední přání zesnulého prožít židovskou tradici. Znamená to strávit pospolu sedm dní, přijímat rodinné přátele a ostatní příbuzné k projevení soustrasti. Všichni členové rodiny si postupně připomenou sílu a potřebu rodinných pout a návratem do minulosti formou vzpomínek si uvědomí to podstatné ve svých životech.
Zpočátku trochu nezáživné, později jsem se těšila na vývoj událostí jednotlivých členů rodiny. Styl psaní příjemný, trocha sexu, vtipu, a pár věcí k zamyšlení by se také našlo. Bavilo mě to.
Přečetla jsem na základě ČV. Je to vhled do přiměřeně početné rodiny, kde si každý nese svůj kříž, svoje tajemství. Děj ubíhal, postavy mi byly sympatické, navzdory svým chybám, ale tak už to v životě chodí. Neuspokojil mě otevřený konec, někdo to takto má rád, mně se líbí, když je aspoň naznačen - myslím jeden, ne několik a čtenáři vyber si.
Lehkým perem napsaný román o těžkých věcech, tragikomický a čtivý. Návrat dospělých sourozenců do domu jejich dětství po smrti otce a povinnost vydržet spolu sedm dní. Nevěra, těhotenství chtěné i nemožné, touha po lásce a sexu, coming out, dávné křivdy a nápravy nedorozumění, setkávání všeho druhu, smíření. Vzpomněla jsem si, jak jsem cca v patnácti četla Medojedky, dojem byl obdobný. A ta tělesná stránka mě vysloveně bavila.
Tiež som sa ku knihe dostala na podnet čitateľskej výzvy 2024. A bolo to dobré a zaujímavé čítanie. Odhliadnuc od detailných popisov sexuálnych scén a donekonečna v každej kapitole sexuálnych scén , bola rodina Foxmanovcov a vzájomne prepletené príbehy jednotlivých jej členov zaujímavá a vtipná kôpka existencií. Mňa ťahala vpred zvedavosť, ako to vlastne s Juddom a Jen dopadne. Trochu mi kniha štýlom rozprávania a obsahom zdeľovaného pripomínala Forresta Gumpa. Nenápadná a vôbec nie zlá kniha, na pár dní hodná zahĺbenia sa do rôznorodého deja.
Kniha se dobře čte. U některých pasáží jsem se zasmála a některé vás nutí přemýšlet. Bylo to fajn čtení a nebýt čtenářské výzvy, po knize bych těžko sáhla.
Kvůli ČV jsem si porovnala žebříčky čtenosti a hodnocení knih, tato mi z dostupných v knihovně vyšla nejlépe, proto jsem po ní sáhla. Bez výzvy by mě to asi nenapadlo. Autora jsem neznala, společenské romány čtu výjimečně, ale připadalo mi, že by tento mohl být zajímavý. Do vkusu se mi ale bohužel vůbec nestrefil. Zezačátku se mi kniha docela líbila (prostředí, charakterově odlišní dospělí sourozenci), postupem času pak méně a méně. Čekala jsem nějaký vztahově-psychologický děj, dostala jsem ale spíš příběh, abych tak řekla, velmi tělesný, plný sexu a myšlenek na sex. Vztahovka psaná mužem z pohledu muže, ať to charakterizuju pěkně genderově archetypálně a politicky nekorektně. To vážně chlapi na nic jiného nemyslí? Po nějaké době už mi to pěkně lezlo krkem. Humorná, jak tu někdo píše, mi kniha nepřišla vůbec. Konec je otevřený, což také úplně nemusím.
Podobně jako několik komentářů z letošního roku přede mnou, nebýt výzvy tak na tuto knihu ani autora nenarazím . A bylo by to škoda, kniha na mě dýchá atmosférou milovaných amerických nezavislých filmů. Rozhodně musím prozkoumat i autorovy další knihy.Na Foxmanovic židovskou trochu zvláštní rodinu jen tak nezapomenu., doporučuji podobně nezávisle postiženým.
Hledala jsem knížku do čtenářské výzvy a tohle bylo dostupné v knihovně. A byla jsem příjemně překvapená. Možná se podívám i na nějaké další knihy autora.
Musím jako většina poděkovat výzvě DK, protože jinak bych se o knize určitě nedozvěděla. A to bych se o chudila o výborný příběh. Rodina, více méně nevěřící, ale občas chodící do synagogy, chce splnit poslední přání otce a drží 7 dní šiva. To znamená, že jsou 7 dní pohromadě v rodném domě a přijímají kondolence a návštěvy. Myslím, že toto by představovalo peklo pro většinu rodin. Hlavní vypravěč má naštěstí sklony k černému a sarkastickému humoru, takže i když jsou kapitoly rozdělené na hodiny, ani si nevšimneme, jak rychle těch 7 dní uteče. A je opravdu zajímavé sledovat, jak námi život smýká. Judd, vypravěč, přijede na pohřeb ve stavu totální trosky neb ho podvádí manželka se šéfem a časem zjistíme, že ani s jeho sourozenci to není dvakrát slavné. Ale tím, že nás autor nechá nahlédnout do Juddových myšlenkových pochodů, nic nevypadá, tak černě, protože se těm situacím musíme smát nebo minimálně pousmát. I název odpovídá. Všichni se občas zamyslíme, co by se stalo, kdyby se to a to nestalo nebo naopak stalo. Moc příjemná a humorná oddychovka, kde se mimochodem kde co točí kolem toho, kdo se s kým vyspal.
Kdybych si neplnila Čtenářskou výzvu určitě bych tuhle knížku nenašla (nehledala). A byla by to škoda. Protože mě hodně bavila. Skvělá oddechovka s prvky černýho humoru a sarkasmu. Myslím že je podle ní natočený film.
(Čtenářská výzva) Když se budeme řídit podle svého nejlepšího svědomí a vědomí a budeme žít přítomností, nebudeme muset dumat CO BY KDYBY. Velmi příjemná kniha se sympaticky rýpavým humorem a situacemi, ve kterých se jistě každý z nás najdeme. Rád si brzy připomenu i film.
Oddychové čtení s opravdu trefným názvem knihy. Tuto větu
"Co by kdyby" si v životě určitě každý z nás nesčetněkrát položil. Všude je něco a tato rodina není výjimkou, akorát o ní někdo trefně vše napsal.
Tenhle ironický styl psaní plný sarkasmu a černého humoru mě moc bavil. Několikrát jsem se zasmála i nahlas.
Nečekejte ale žádnou velkou akci, zvláště ke konci je kniha docela pomalá, čekala jsem, čím to vlastně skončí. Oddechovka s nic moc dějem psaná (pro mě) zábavným stylem.
Pokud chcete číst oddechovku, u které se zasmějete a nevadí vám spousta divných vztahů, neuvěřitelně snadno dostupný a nepravděpodobný sex a zkrátka nejste úplný hnidopich nebo to aspoň umíte někdy potlačit tak jako já,tak vám vřele doporučuju si přečíst právě tuhle knihu.
Kniha se mi moc líbila a hlavně jsem se moc nasmála. Je to opravdu ze života, místy dost drsné, místy dojemné. Pokud nejste příliš prudérní, určitě si počtete...
Zpočátku mě to fakt bavilo, v poslední třetině už mi ale Juddova rodinka šla trochu na nervy a její praštěné příhody mi přišly přehnané a nereálné. Nicméně se mi líbil autorův styl vyprávění, možná si od něj ještě něco přečtu.
Ano, takový je život. Autor vylíčil svou rodinu bez příkras, s nadhledem, vtipně a s dobrými postřehy. Určitě si od tohoto autora přečtu něco dalšího.
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
2010 | Co by kdyby |
2009 | Všechno se mění |
2005 | Městečko Bush Falls |
2008 | Jak hovořit s vdovcem |
2006 | Plán B |
Docela příjemná oddechovka, na mě zbytečně moc sexu. Kdyby nebylo čtenářské výzvy, po takové knize bych nesáhla.