Co by mé dcery měly vědět
Elizabeth Noble

Ještě než Barbara Forbesová podlehne rakovině, zanechá každé ze svých čtyř dcer dopis. Každou z nich tedy rok po její smrti provázejí matčiny rady a pomáhají jim vyrovnat se s vlastním životem i ztrátou. Nejstarší Lisa má přestat pečovat o všechny kolem sebe, Jennifer musí zvládnout své rozpadající se manželství, volnomyšlenkářská Amanda je obtížena rodinným tajemstvím a teenagera Hannah se učí překonat své první rebelské období.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , Ikar (CZ)Originální název:
Things I Want My Daughters To Know, 2008
více info...
Přidat komentář


Kniha je na odpočinkové čtení, kdy nechcete číst úplnou blbost, ale něco co má příběh, na druhou stranu od toho neočekáváte nic velkého. Za mě spíše zklamání.


Barbara zápasí s rakovinou, léčba však není úspěšná. Než zemře, sepíše pro své čtyři dcery deník - myšlenky a postřehy ze života. Po její smrti každá z dcer obdrží dopis, který jim má spolu s deníkem pomoci v dalším samostatném životě.
Román jsem měla na doporučení, bohužel ale nenaplnil očekávání. Četl se dobře, myslím, že rozehraný byl výborně, ale chyběla mu gradace, výraznější dějový posun... čekala jsem víc.


Jedna z povedenějších knih na toto téma, místy opravdu máte chuť si nad knihou pobrečet. Autorka hezky popisuje vývoj jednotlivých členů rodiny, jejich další životní cesty a pokusy vyrovnat se se ztrátou milované osoby.


Knížka se mi opravdu moc líbila. Sice jsem ze začátku u čtení pořád brečela, později už ne. Doporučuji si ji přečíst, člověk si uvědomí, jak je život pomíjivý a že je potřeba si s dětmi i rodiči povídat a mít k sobě blízko, protože najednou.... Je pozdě a to, co jsme brali jako samozřejmost a nikdy jsme svým blízkým neřekli, už nebudeme mít nikdy příležitost jim říct. Proto je opravdu důležitá blízkost rodiny.


Pěkná kniha, místy hodně dojemná, proto jsem její čtení pořád posouvala, i tak se mi moc líbila.
Příběh o síle rodiny, sesterských poutech a hlavně o vyrovnání se s těžkou životní ztrátou maminky, která prostřednictvím dopisů svým čtyřem dcerám i po své smrti dodává sílu a lásku do dalšího života. Ano, je tam smutek, ale i naděje.


Hezký a citlivý příběh ze života jedné láskyplné rodiny.
I když knížka začíná právě v okamžiku, kdy umírá milovaná maminka, nebojte se, že budete celou dobu jenom plakat... Já si z ní naopak odnáším pozitivní naději a také obdiv, jak se všem zúčastněným podařilo poprat se s osudem, na který prostě nemůže být nikdo a nikdy dostatečně připraven... Přeji všem, aby ta realita života byla vůči nám alespoň někdy milosrdnější...


Mě kniha opravdu dojala. A to nejsem žádná velká citlivka. Nejspíš to bylo tím, jak moc jsem se našla v jedné z postav. Nikdy v životě jsem nebyla tolik nikomu podobná :-) Takže ( i přes jasné nadržování) mohu tuhle knihu doporučit.


Číst se to dalo, ale knížka prostě netáhla. Odhalení nedokonalosti matky a posuzování jejích činů dcerami... co na to říct? Každý žije, jak umí a kdo ho má soudit?

Je potreba udelat si poradek pred tim, nez zemrete. Ale je potreba si rozmyslet, co tim davate do pohybu, kdyz to napisete na papir a uz k tomu nedate zadne vysvetleni. ALe je to inspirativni kniha a proto doporucuji. Mozna ten obal odradi pulku potencialnich ctenaru :) ale nedejte na to.


Recenze "slibovaly", že uroníte i slzu a... byla to pravda. Hezké čtení, zajímavá odhalení a pohled na danou věc z několika různých úhlů.
Přeslazený konec dle mě udělal z poměrně kvalitního románu tuctový Večer pod lampou, ale jinak příjemné čtení.