Čo Clara zanechala
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296349/bmid_co-clara-zanechala-CZv-296349.jpg
5
1061
1061
Sedemnásťročná Izzy Stonová žije v usporiadanej pestúnskej rodine. Pred desiatimi rokmi jej mama zastrelila svojho manžela, Izzinho otca, a odsúdili ju na doživotie. Izzy, zdrvená matkinou zjavnou stratou zdravého rozumu, ju odmieta navštíviť vo väzení. Náhradní rodičia pracujú v miestnom múzeu a Izzy zapoja do projektu katalogizácie predmetov objavených za múrmi chátrajúcej štátnej psychiatrickej liečebne. V záplave opustených osobných vecí pacientov Izzy v batožine Clary Cartwrightovej nachádza kôpku neodoslaných listov, starý denník – a svoju vlastnú trinástu komnatu. Clara v roku 1929 dovŕšila plnoletosť a ocitla sa v životnej etape, keď ju ubíja spolužitie s panovačnými rodičmi a jej jedinou nádejou je láska k chudobnému prisťahovalcovi z Talianska. Odmietne sa vydať za muža, ktorého jej rodičia vybrali, a otec ju proti jej vôli posiela do nóbl domova pre psychicky labilných ľudí, po páde na burze však prichádza o majetok. Claru preto premiestnia do štátneho psychiatrického ústavu, kde liečba na úrovni doby prináša ľuďom viac utrpenia ako úľavy. Zatiaľ čo Izzy čelí výzvam, ktoré prináša nová etapa jej života, Clarin príbeh je úzko spätý s minulosťou. Napriek tomu majú niečo spoločné. Ak Clara nikdy netrpela žiadnou duševnou poruchou, čo by mohlo vysvetliť či obhájiť násilný čin Izzinej mamy? Skladaním mozaiky Clarinho života je Izzy nútená prehodnotiť svoje vlastné životné kroky. Závery sú nečakané a ohromujúce.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Čtivé, emotivní , mrazivé. Dvě dějové linky pro mě trochu nezvyklé, ale obě perfektní. Ke knize se ještě určitě vrátím :-)
Kniha byla hodně napínavá, alespoň historická linka s Clarou. To, že by rodiče dali zavřít dítě do psychiatrické léčebny nevidím jako úplně nepravděpodobné. Vždyť ze stejných důvodů posílali v dřívějších dobách rodiče nepřizpůsobivé dcery do kláštera, odkud taky nebyla cesta ven. Takže i když obojí je kruté, tak bohužel nic nového pod sluncem. I když romány pro ženy běžně nečtu, tak jsem ráda, že jsem udělala výjimku a Tmavé stěny Willardu jsem si přečetla.
Kniha patří v mé knihovně mezi ty, jejíž příběh si vybavím i za X let. Velice zajímavé téma odhalující praktiky psychiatrie z dob minulých, určitě v každém zanechá zvláštní pocit. Jediné co bych vytkla je, že jsem očekávala něco, co by spojilo příběh obou hlavních hrdinek, např. příbuzenský vztah.
Tak jsem ji dočetla a musím napsat perfektní, čtivý, úžasný příběh. Smutný, krutý leč pravdivý. Tvrdé zacházení v psychiatrické léčebně. Příběh Clary a Izzy Vás vtáhne do děje, že musíte pořád číst a číst. Závěr mě teda dostal aj na slzy došlo. Přečteno opravdu jedním dechem. Ještě dlouho si budu knížku pamatovat.
Uf - tak práve som dočítala. Netušila som, že ma to tak zasiahne. Nedokázala som sa od toho odtrhnúť - na jednej strane to bolo tak mrazivé a smutné, no na druhej tak ľudsky realistické. Ako môžu byť ľudia tak krutí a vlastní rodičia už tobôž?! To vykreslenie postáv a prostredia ma vážne dostalo. Úbohá Clara, úbohá Izzy, ale hlavne úbohý Bruno... O hrôzach blázinca, pardon, liečebného sanatória sa radšej nebudem zmieňovať.
Skvelá kniha - napínavá a pritom som sa v mnohom poučila. Taktiež dokáže poriadne zamávať nervami, takže to nie je tá pravá šálka kafé pre každého, ale kto sa predsa odhodlá, myslím, že určite neoľutuje.
Věděla jsem, že se mi bude kniha odehrávající se v prostředí psychiatrické léčebny líbit, ale netušila jsem, že mne zasáhne až tak silně. Příběh sice není psaný podle skutečné události, podobné případy se ale v minulosti odehrávaly a toto vědomí vám při čtení bude svírat srdce o to silněji. U mě si skoro vždy odnese vysoké hodnocení kniha, která mne nějak emocionálně zasáhne a Tmavé stěny Willardu to rozhodně dokázaly. Lepší knihu jsem si pro vstup do nového roku nemohla vybrat!
Čtyři hvězdičky za příliš sladkobolný závěr. Jinak naprosto nezapomenutelný příběh. Smutný,dojemný i děsivý. Je neuvěřitelné,co jsme si v rámci vědy a léčby dovolili. Je neuvěřitelné,že tím někdo dokázal projít a přežít.
Úžasná kniha, jedné z nejkrásnějších co jsem četla.Pribeh byl strhující.Dlouho po přečtení jsem na ni ještě myslela.
Perfektní, úžasné, čtivé. Čekala jsem zprvu jiný konec příběhu, ale i tak to dopadlo skvěle! Autorka si vybrala zajímavé téma. Díky za krásný čtenářský zážitek.
Tuto knihu jsem četla asi před rokem a kdykoliv si na ni vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.
Kniha která popisuje jak se v tehdejší době zacházelo s nepohodlnými a neposlušnými členy rodin.Čtenáře až chvílemi zamrazí, jak se zacházelo s těmito lidmi a zanechá to v něm pocit lítosti.Příběhy postav jsou emotivní a dojemné,chvílemi bylo čtení pochmurné...
Mám novou oblíbenou autorku, a to sice Ellen Marii Wiseman. Po jejím velmi emotivním titulu, Pro tvoje dobro, jsem si přečetla i Tmavé stěny Willardu a musím teda napsat, že se opět jedná o pecku. Pokud jste tuto knížku ještě nečetli, tak neváhejte a určo si ji přidejte na seznam.
Tento příběh o nefunkčních rodinách, osudových rozhodnutích, vzepření se zaběhnutým pravidlům, zavržení, křivdách, fyzických a psychických útrapách, šikaně, ale zároveň také o životní lásce, pro kterou člověk obětuje vše, víře a naději, je rozdělen na dvě dějové linky, z nichž se jedna odehrává ve 30.letech 20.století převážně ve státní psychiatrické léčebně Willard, kde zachycuje osud mladé Clary, kterou její bohatí rodiče zavrhli jen proto, že se zamilovala do toho nesprávného muže. Druhá linka pak zavádí čtenáře do roku 1995, kdy sedmnáctiletá Izzy provádí se svými pěstouny, pracovníky muzea, průzkum již uzavřeného, ke zbourání připravovaného Willardu a objevuje tu kufr, který patřil právě Claře. Příběhy obou dívek se tím protínají a čtenáři se tak postupně začíná odkrývat pravda o jejich pochmurné minulosti...
Tento příběh mi teda nedal vydechnout. Od začátku az do konce jsem byla napnutá jako struna, jak to dopadne. Hrozně se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav. Z Clary na mě úplně čišely její emoce. Hrozně jsem ji litovala, že musí být v tak strašných podmínkách a trpět takové zacházení. Když si vezmu, že to takto podobně v těchto zařízeních dříve určitě chodilo, tak je mi z toho hrozně smutno. Záměrně někomu působit takové stavy, bolest. Nechápu, jak to ten personál dokázal...
Veľmi krutý príbeh lásky, nepochopiteľné v dnešných časoch, že v minulosti sa takto mohli správať rodičia k vlastným deťom, len aby spoločensky vyzerali na "úrovni" :(
Osud Clary a Bruna je smutný a dojemný. A i když je jejich příběh fiktivní, existovalo jistě mnoho jiných zmařených životů s podobným osudem. Ponurá atmosféra, utrpení a bezpráví. Místo, kde člověk přestává být člověkem a ztrácí svou důstojnost i práva. Takový byl Willard, jehož stěny plnil strach a bezcitnost. Dostat se na takové místo omylem nebo i jako nemocný......raději doufám, že podobné praktiky už opravdu vymizely. Stojí za to si knihu přečíst.
(1/19)
Četla jem na doporučení kolegyně a dporučuji dále. Stojí za přečtení, přestože některé postavy se dle mého chovali krutě, že až!
Jediné, co bych si dovolila autorce vytknout je, že šlo jít více do hloubky a to u obou dějových linek. Ale to je vše. Příběh Clary s vámi neuvěřitelně zamává. Při představě, co všechno mohla ve svém životě zažít a o co všechno byla ochuzena mi vyloženě běhá mráz po zádech. Naprosto nechápu, jak tohle všechno dokázala přežít a zůstat při tom normální. Dějová linka s Izzy je linkou vedlejší, ale o nic méně dojemnou. Poslední dvě kapitoly jsem přečetla se slzami v očích ....Doporučuji :-)
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Namlsala jsem se skvělým hodnocením na databázi knih a byla jsem trochu zklamaná. Ale jako oddechovka to fungovalo dobře. Zajímavější linka byla ta v minulosti s Carou. Příběh Izzy byl jak z dívčích románů, ale dalo se to číst.