Čo Clara zanechala
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296349/bmid_co-clara-zanechala-CZv-296349.jpg
5
1061
1061
Sedemnásťročná Izzy Stonová žije v usporiadanej pestúnskej rodine. Pred desiatimi rokmi jej mama zastrelila svojho manžela, Izzinho otca, a odsúdili ju na doživotie. Izzy, zdrvená matkinou zjavnou stratou zdravého rozumu, ju odmieta navštíviť vo väzení. Náhradní rodičia pracujú v miestnom múzeu a Izzy zapoja do projektu katalogizácie predmetov objavených za múrmi chátrajúcej štátnej psychiatrickej liečebne. V záplave opustených osobných vecí pacientov Izzy v batožine Clary Cartwrightovej nachádza kôpku neodoslaných listov, starý denník – a svoju vlastnú trinástu komnatu. Clara v roku 1929 dovŕšila plnoletosť a ocitla sa v životnej etape, keď ju ubíja spolužitie s panovačnými rodičmi a jej jedinou nádejou je láska k chudobnému prisťahovalcovi z Talianska. Odmietne sa vydať za muža, ktorého jej rodičia vybrali, a otec ju proti jej vôli posiela do nóbl domova pre psychicky labilných ľudí, po páde na burze však prichádza o majetok. Claru preto premiestnia do štátneho psychiatrického ústavu, kde liečba na úrovni doby prináša ľuďom viac utrpenia ako úľavy. Zatiaľ čo Izzy čelí výzvam, ktoré prináša nová etapa jej života, Clarin príbeh je úzko spätý s minulosťou. Napriek tomu majú niečo spoločné. Ak Clara nikdy netrpela žiadnou duševnou poruchou, čo by mohlo vysvetliť či obhájiť násilný čin Izzinej mamy? Skladaním mozaiky Clarinho života je Izzy nútená prehodnotiť svoje vlastné životné kroky. Závery sú nečakané a ohromujúce.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Při líčení osudů lidí z Willardu mi běhal mráz po zádech. Tolik jsem hlavní hrdince fandila, aby se vše v dobré obrátilo...velmi poutavé a mrazivé.
Nečekala jsem, že kniha bude tak skvělá. Nádherný, šokující příběh. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Když si uvědomíte, že Willard opravdu existuje a jaké děsivé příběhy se tu mohly odehrávat...Souhlasím, že chvílemi tam příběh Izzy nepasoval. Kdyby autorka nechala jen příběh Clary, tak by i tak kniha byla prostě skovstná. Jedna z nejlepší knih, které jsem kdy četla. Divím se, že se ještě nestala bestsellerem.
Vysoké hodnocení knihy mě překvapilo. Rozhodně se nejedná o žádné vysoce umělecké dílo, zejména postava Izzy je hodně schematická, její vztah s Ethanem je předvídatelný od jejich prvního setkání... A konec knihy se nepovedl vůbec: snaha autorky rychle dovysvětlit vše, kýčovitá scéna z oslavy narozenin...
I přes to všechno jsem knihu dočetla jedním dechem. Může za to silný příběh Clary a husí kůži nahánějící popis blázince ve Willardu. Člověk z dnešní doby naprosto nechápe podmínky, v nichž byli lidé drženi, a je téměř zoufalý z Clařiny bezmoci. To dělá knihu neskutečně přitažlivou.
Za příběh Izzy bych knize dala s čistým srdcem pouhou jednu hvězdičku, Clara by jich naopak dostala plný počet.
Moc krásné čtení, na jedné straně tolik napětí, hrůzy (podpořeno především barvitě popsaným prostředím Willardu) a na druhéstraně, tolik štěstí a lásky, které vzešlo z neblahé minulosti.
V této knize bylo moc dobře rozvrženo střídání se minulosti se současností, ne u všech knich to tak dobře funguje, tady je to skvěle nastaveno a dodává tím knize to správné napětí. Už dlouho mě žádná kniha nedovedla k slzám.
Wow, wow a ještě jednou wow.....takhle silný zážitek z knihy jsem měla jen jednou a to je už hooodně dávno. Tahle kniha byla výborná, emoce se ve mě neskutečně bouří ještě teď a v tuto chvíli ani nemám chuť začít číst něco jiné, jen pro ten ohromný dojem, co ve mě zůstal! Ještě teď jsem hrozně naštvaná na Clařiny rodiče, ještě teď bych nejradši šla do ústavu a orodovala za propuštění všech lidí, co tam nepatří, ještě teď bych chtěla moc poděkovat Izzy, že to dotáhla tam, kam dotáhla......ok, tak zpátky do reality....prostě kniha mě hrozně pohltila a můžu o ní říct jediné - naprostá bomba :-)
Výborná! Opravdu výborná kniha! Probouzí spoustu emocí, ať už těch negativních, které převládají, tak i pozitivních. V některých částech knihy jsem byla napnutá, jak kšandy, několikrát jsem chtěla přeskočit kapitolu o Izzy, abych věděla, jak pokračuje Clara, nebo i naopak. Skvěle napsáno, cítila jsem spolu s hlavními hrdinkami tu strašnou beznaděj, bezmoc a bezpráví, až se mi srdce svíralo. Zvláště, když si člověk představí, že to není jen příběh, ale opravdu se tyto praktiky v takovýchto zařízeních běžně prováděly, a dost možná ne až v tak daleké minulosti...
Šokující,děsivé,těžko uvěřitelné a naprosto zarážející. Při čtení jsem měla husinu,která mi běhala po celém těle. Obě časové linie jsou naprosto dokonalé a knize nelze nic vytknout. Snad jen...proč není,zatraceně,alespoň o trochu delší :D
Musela jsem cist a cist, abych vedela jak to dopadlo, do posledn chvile jsme doufala. Pro me velice silna a desiva knizka. Zbytek noci jsem mela desive sny, takze cist jen ve dne:)
Nikdy nedokážu pochopit, jak se vlastní rodiče mohou dopustit takové ohavnosti na vlastních dětech. Kniha byla skvělá, ale místy jsem měla chuť hodit s ní proti zdi, jak jsem se rozčílila tím bezprávím....
Ale doporučuji přečíst všem, aby viděli, jak se žilo dřív a jaké hrozné věci byli lékaři schopni praktikovat na pacientech.
Žít v Clařině době, byly bychom spolupacientky. Tuším, že každý měl v pubertě nějaké ty rozepře s rodiči a za jak málo se Clara dostala do Long Islandu mne velmi "vyděsilo".
Prolínání časových linií bylo pro mne přínosem. Jak tam byla Izzy, bylo mi jasné, že bude happy end :-)
Jinak bylo to po velmi, velmi dlouhé době, kdy jsem byla u nějaké knihy naměkko, až mi málem ukápla slza.
Tohle se mi moc líbilo......
Prostředí opravdu děsivé. Celý Clařin příběh byl děsivý a hlavně uvěřitelný a moc smutný. Přiznám se, že jsem měla na její rodiče vztek a pak jsem i zapochybovala, jestli Clara opravdu není blázen, když jí doktor řekl, že žádný Bruno neexistuje. A pak jsem byla zase napjatá jak struna, jestli se jim útěk podaří. Hlavně jsem pořád čekala, že je Lawrenc prozradí. No dopadlo to jak to dopadlo. Myslela jsem, že se Clara utopila, samozřejmě nikomu nepřeju smrt, ale to by byl závěr, který by si, dle mého názoru, kniha zasloužila. To že nakonec žila a setkala se se svou dcerou mi tam nějak nesedělo k tomu smutnému životu.
Co se týče Izzy tak ta tam byla naprosto zbytečná. Celý její příběh mohl být klidně vynechán. Působil na mě jako nějaký brakový americký film. Kráska která šikanuje všechny kolem, no hrůza .....
Jinak ale když pominu ten závěr a Izzy, tak se mi kniha opravdu moc líbila. Nevěděla jsem co z toho nakonec bude, musela jsem číst a číst. A ty emoce, ty jsem u toho rozhodně měla a tím se kniha pro mne vyzdvihuje mezi ty lepší.
Toto je zatím nejvíc TOP, co jsem za svou ubohou čtecí kariéru četla. Doufám, že u nás vyjde něco dalšího od této spisovatelky, protože tohle je literatura přesně pro mne. Tleskám, děkuji a modlím se za další klenot do sbírky
Zpočátku jsem se nemohla do knihy začíst, ale potom jsem ji přečetla na jeden "zátah". Na závěr bych řekla, že jsem tak silný prožitek z knihy dlouho neměla. Za mě doporučuji.
Dobře napsaný příběh o zoufalství ženy, kterou uzavřeli do blázince. Čtenář neví, jestli se nakonci neukáže, že je hlavní hrdinka opravdu duševně nemocná nebo zůstane otevřený konec (tak jako ve filmu Prokletý ostrov). Přivádí vás to na myšlenku, do jak zoufalé situace se může člověk dostat a jak je někdy nemožné přesvědčit své okolí o tom, co vám je jasné... Zoufalý stav.
Kniha se nezdržuje žádnými okrajovými popisy a zdlouhavými nudnými pasážemi, jde rovnou k věci a rychle střídá obě dějové linie a díky tomu je velice čtivá. Neotřelý příběh v obou rovinách je dalším prvkem, který čtenáře k románu poutá. Samozřejmě lepší z těch dvou dějů je ten z minulosti, sálá z něj atmosféra, neútěšnost, zoufalství, neštěstí a nespravedlnost. Jen jsem měla pocit, že děj je zasazen do hlubší minulosti, než jak se podává - právě z důvodu vykreslených strašných podmínek v ústavu. Autorka však na konci klade důraz na doslov k objasnění reálií, lze tedy předpokládat, že tyto okolnosti si dobře prostudovala. Příběh ze současnosti byl příběhem mladé dívky, takže řešila především problémy se spolužáky a školou, což mě moc nepřitahuje, nicméně bylo to i tak zajímavé a při čtení této linie jsem nijak neměla pocit, že bych ji už chtěla mít za sebou. To, co mi na této dějové lince vadilo, byla spíš psychologie hlavní postavy - celkově mi přišla hrozně nepravděpodobná s ohledem na prožité dětství a všechno ostatní okolo jejího života. Také záležitost s dopisy z vězení byla moc zdramatizovaná a prostě té vyhraněné zatrpklosti vůči matce nevěřím. To, co srazilo na mém hodnocení jednu hvězdu, je ovšem konec, ten to podle mě všechno zabil :-)
Výborná kniha, skvělý čtivý příběh. Zaujala mě propracovanost postav, návaznost obou hrdinek a navíc jsem milovník viktoriánských staveb. Popis Willardu mě nadmíru dostal a stále ho mám živě zarytý ve své fantazii. Doufám, že E.M.Wiseman bude tvořit v podobném duchu dál.
Román jsem přečetla téměř celý za nedělní odpoledne. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem nebyla u posledních stránek. Příběh je opravdu fascinující :-) ... Více v mojí recenzi zde :)
Fantastické čtení, tohle byla jízda, druhou půlku jsem byla doslova nucena přečíst na jeden zátah a i jsem si pobrečela, takže doporučuji :)
Knížku jsem si koupila na doporučení Sabiny H. a udělala jsem dobře. Skvěle napsaná knížka. Originální , mrazivé a šokující téma. Naprosto uvěřitelný příběh. Knížka mě pohltila a ke konci sem se neubránila slzám smutku i dojetí. Obě dějové roviny byly zajímavé , smutné i dojemné. A nakonec ......ne to bych moc prozradila.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Nejdříve se musím přiznat, že jsem knihu 2x odložila, aniž bych do ní jen nakoukla. Nějak se mi do ní pořád nechtělo a už jsem ji chctěla vrátit nepřečtenou do knihovny. Pak mi to nedalo. Asi před hodinou jsem ji dočetla a jsem zralá tak akorát na panáka! Tolik smutku a beznaděje....probrečela jsem poslední kapitoly a teď půjdu spát s ucpaným nosem a nateklýma očima. No ani nevím, co ještě dodat, veškeré mé pocity jsou jako v komentáři od PeM. Cítím se úplně stejně. Jdu si dát asi toho panáka (nebo čokoládu na nervy ;)) a kapky do nosu.