Čo Clara zanechala

21.01.2023

Nejhorší je to, že když dočtete knihu, uvědomíte si jak se naprosto snadno dal zničit život lidem jen tak z rozmaru a nebylo žádné dovolání …. Hrůza

15.01.2023

Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, mimo jiné proto, že jsem se obávala "romanticky" zpracovaného hrůzného příběhu (mám alergii na romantické romány z války, koncentračních táborů apod., to už mnohem radši brutální Na smrť). Nakonec se pro mě příběh rozjel a nejvíc mě zaujaly popisy naprosto šílených praktik v "blázinci" začátku 20. století. Jak málo stačí, abyste měli absolutně zničený celý život. Bylo to trochu předvídatelné, váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec volím 4.

15.01.2023

Přečtená před lety .

Dvě dívky v časové smyčce, jedna budova skrývající noční můru. Izzy, která nikdy neměla možnost poznat vlastní matku a otec zemřel, má po těžkých dobách snad konečně štěstí. Práce pro místní muzeum je pro ní to pravé - dostane se na místo, u kterého by jeho existenci nepředpokládala ani v tom nejhorším snu. Psychiatrie je v dnešních dobách doufám úplně jiným místem, než jakým byla popisovaná v knize. Mladé děvče najde zaprášený a léty zažloutlý deník bývalé pacientky Clary C.
Metody léčení pacientů, které si Izzy přečte jsou těžko představitelné.
Není divu, v ručně psaných zápiscích se nacházíme v minulém století, konkrétně r. 1929 a personál tehdy asi nic jiného než elektrošoky a přísný režim neznali. Hlavně ne k těm s mentálním postižením. Clara byla narozdíl od ostatních zdravá, ale skončila tam, kde si podle přísných rodičů zasloužila být. Na nabídku k sňatku s bohatým ženichem řekla ne, milovala přece někoho jiného. Její příběh odhlalujeme Isabellinýma očima a sledujeme ten její. Mohou mít dvě skoro stejně staré holky jiný pohled na svět? Historický román o době, kterou můžete znát leda tak z dějepisu.

28.12.2022

A to jsem si myslela, že jsem docela otrlá. Ale tuto knihu jsem chtěla párkrát odložit pro ty negativní pocity, co ve mně vyvolávala. Ta bezmoc! Brr

26.12.2022

Když jsem loni díky vynikající Sběratelce sirotků objevila Ellen Marie Wisemanovou, tak jsem chtěla honem sehnat všechny její předchozí knihy, Willard se však sehnat nedal. O to větší mám radost, že si jej nyní mohou v knihkupectví pořídit všichni, kdo ho jako já marně sháněli.
Tmavé stěny Willardu jsou fantastický historický román, ve kterém se prostnou dvě časové linky, zamilujete si postavy a budete dojatí… Kniha je napsaná skvěle a věřím, že vás dostane stejně jako mě, byť uroníte i nějakou tu slzu… Prostě wow!

10.12.2022

Příběh o dvou dívkách z jiné doby, ke kterým osud nebyl příliš shovívavý. Izzy,která jde z jedné pěstounské péče do druhé se při práci pro muzeum dostane do prostředí bývalé psychiatrické léčebny a objeví tam mezi osobními věcmi zápisník jedné z pacientek Clary Cartwrightové . Čtení v ní vyvolává spoustu otázek o Claře, ale také o své matce, minulosti i budoucnosti. Zatímco čtenář postupně odhaluje příběh Clary, Izzy prožívá ten svůj. Název i obálka ve mě vyvolávali pocit, ze půjde o nějakou duchařinu, ale není to tak. Příběh je zajímavý, pro mě neotřelý a i když tam bylo pár drobností, které mi neseděli, tak vřele doporučuji.

26.11.2022

Tohle mě vážně bavilo. Děsivé čtení o izolování mladé, zdravé ženy v psychiatrické léčebně v dobách, kdy byla péče o pacienty v neutěšeném stavu a léčebné praktiky si mnohdy nezadaly s ohrožením zdraví i života. Kniha je napínavá. Čtenář by Claře tak rád pomohl! Bavil mě i paralelní soudobý příběh Izzy,který se s Clařiným osudem v mnohém protíná. Čtení je to smutné, občas strašidelné, ale napínavé, příjemně stylisticky podané, lidské.

25.11.2022

Autorce dávám 4 hvězdičky hlavně za to, že i v románu ve mě vyvolala napětí a knihu jsem musela dočíst stůj co stůj, a to i přes protesty psa a přítele. Zajímavě pojato, bylo vidět, že příběh je hodně smyšlený, protože jsou trochu nepředstavitelné i ty scény. Konec byl trochu přibarvený (za to ubírám) a některé věci byly trochu plytce rozebrány a možná by zasloužily větší důraz pro hloubku knihy. Jinakk samozřejmě opět výborně zvolené téma (po knize Pro tvoje dobro o fyzických postiženích) neotřelé a zajímavé.

22.11.2022

Mně to od začátku až příliš připomínalo knihu Klíč, která se zřejmě až příliš inspirovala zde, takže jsem ztratila zájem číst něco až příliš stejného...

19.11.2022

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá a trochu se jí bála, podobné prostředí na mne působí dost depresivně a člověk si představuje ty neskutečné hrůzy, co se v dřívějších dobách na místech podobných odehrávaly...no,obavy zcela zbytečné. Ač příběh Clary je skutečně zničeným životem, nemůžu si pomoci, je to psáno tak jako uměle,některé situace jsou úplně divné, zkrátka nedovede to ve mně vyvolat ony nepříjemné pocity, jako třeba film Přelet nad kukaččím hnízdem, to je zcela jiná liga!

Kniha, co se mi až neskutečně zaryla do paměti. Určitě se k autorce vrátím.

Dvě časové linky, které průběžně doplňují celkovou atmosféru až nehumánního zacházení s pacienty ústavu pro choromyslné. Clara, jako čerstvě osmnáctiletá, je tam proti své vůli umístěna jen proto, že se vzepřela svým rodičům. Ta bezmoc, bezpráví, bezvýchodná situace prostupuje jejím příběhem stránku za stránkou. Přiznávám, že na konci příběhu i slzička ukápla.

08.11.2022

(SPOILER) Zvláštní rozporuplný příběh. Život Clary musel být hrozný. Chování Izzy mně připadalo divné. Škoda, že se nesetkala se svojí matkou, dokud byla zdravá.

07.11.2022

Kniha autorky, na kterou jsem se chystala už dlouho, i když původně jsem chtěla nejprve sáhnout po knize Sběratelka sirotků, nakonec jsem se pustila do Willardu a rozhodně toho nelituji. Tato kniha rozhodně není jednoduché čtení a pokud jste citlivky jako já, tak doporučuji, nachystejte si kapesníčky, budete je potřebovat…
Clara a Izzy, dvě hlavní postavy, každá žila v jiné době (30. a 90. léta minulého století) a ani jedna z nich to neměla v životě jednoduché. Z mého pohledu to měla přece jen o něco složitější Clara, ale ani v Izzině kůži bych se nechtěla ocitnout. Zajímal mě životní příběh obou hrdinek, zejména ale Clary, jelikož u Izzy jsme víceméně od začátku věděli, čím si zhruba prošla (i když jsme samozřejmě nevěděli, jak to všechno přesně bylo…), u Clary jsme se vše dozvídali postupně.
Střídání vyprávění z pohledů Clary i Izzy mě nutilo číst stále dál, abych věděla, jak vše bylo a přesto, že to nebylo jednoduché čtení jsem měla knihu hodně rychle přečtenou… Vůbec mi nevadilo, že Izzina linka dopadla přesně tak, jak jsem si myslela, u závěru jsem si hodně pobrečela, zejména teda u příběhu Clary, ale celkově jsem knihu potřebovala pár dní vstřebat.
Za mě to byl velmi silný příběh a určitě si časem přečtu i další knihy autorky, které u nás vyšly, jen to nebude hned… Potřebuji nejprve vstřebat Willard a pak se časem určitě pustím i do dalších knih.

Hodnocení 4,75*/5*

05.11.2022

Dvě časové linky příběhu.
1. linka- Clara- Nějak se nemůžu zbavit přesvědčení, že se něco podobného odehrávalo v 50. letech minulého století i u nás a v dalších zemích s komunistickým režimem. Poměrně dost lidí bylo takto "uklizeno" a mnozí z nich se už nikdy nedostali ven. Samozřejmě, léčebné metody na poli psychiatrie byly v rozkvětu a pro dnešní dobu zcela nepochopitelné.
2. linka-Izzy- Tato část příběhu mi přišla taková na rychlo psaná, možná to bylo proto, že hlavním tématem měla být Clara.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení.

28.10.2022

“Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše.”

..A co teprve, když do ústavu pro duševně choré zavřou někoho, kdo je psychicky naprosto zdravý? Právě tak se to stalo mladičké Claře Cartwrightové, která se vzepřela rozkazu svého otce a nechtěla se provdat za jím vybraného ženicha. Namísto toho se zamilovala do chudého italského přistěhovalce Bruna, se kterým následně i čekala holčičku. Clara se několikrát ocitla na pokraji zoufalého šílenství. Pokaždé se jí však povedlo zachovat zdravý rozum a naději, že se jednou z ústavu dostane, zase se shledá se svým milovaným Brunem a společně budou vychovávat jejich dceru.
Příběh Clary střídají kapitoly ze současnosti, ve které se sedmnáctiletá Isabella (Izzy) v rámci práce pro místní muzeum se svými pěstouny pouští do pátrání po Clařině osudu. I ona má však svá trápení a nepříjemné vzpomínky z minulosti.. Na konci knížky se obě dějové linky hezky propojí a příběhy obou dívek dojdou k zajímavému závěru. Překvapivě totiž žije ještě pár pamětníků, kteří měli s Willardem něco společného..

Knihu Tmavé stěny Willardu jsem objevila díky výzvě na říjen v románovém bingu a jsem za to ráda, protože bych se o ní jinak nejspíš nedozvěděla. Prostředí psychiatrických léčeben mě děsí a zároveň svým způsobem fascinuje. Snad jenom příběh Izzy by ze začátku mohl být méně jako z amerického filmu, kdy se hlavní postava zamiluje do přítele královny školy, která je neskutečná kravka a o to víc hlavní hrdinku nesnáší a dělá jí naschvály.

4/5 *

04.10.2022

Vynikající kniha. Tajemná, čtivá, nemohla jsem se od ni odtrhnout. Při čtení v podzimním pochmurnem dni vás až mrazí.

02.10.2022

Tohle rozhodně nebylo lehké čtení ale takhle to dřív chodilo a jsem ráda za 21. století a pokroky v léčbě lidi s psychickými poruchami. Líbilo se mi propleteni příběhu, a i styl psaní i kdyz nelehká slova. A zároveň má celkově kniha i mnoho hezkých příspěvků do zivota

24.09.2022

Velmi pěkně napsaný příběh. Ta bezmoc je šílená, skoro k zblázní. Opravdu stojí za čas, věnovaný čtení. Doporučuji

21.09.2022

Velmi silný příběh a emotivní příběh, u kterého se dá jen velmi těžko nebrečet. Hlavní hrdinka knihy má nepředstavitelně těžký osud. Nejhorší na tom je na bezmoc, že nemůže nic dělat, postavit se svým trýznitelů, nikdo jí nevěře a celý život prožije v takovém zařízení jen kvůli tomu, že se nechtěla podřídit svému otci. Chudák Clara.