Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475382/bmid_co-dela-tenhle-knoflik-nS3-475382.jpg
4
94
94
Víte, že Bruce Dickinson je nejen frontmanem skupiny Iron Maiden, ale také záložním pilotem British Airways a šermířem? A víte, že je i ironicky vtipným vypravěčem a poetickým spisovatelem? Otevřená autobiografie Bruce Dickinsona Co dělá tenhle knoflík vám to potvrdí.
Literatura světová Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno:
2021
,
Cosmopolis
Originální název:
What Does This Button Do?, 2017
více info...
Přidat komentář
Mám pochopení pro ty čtenáře, kteří byli z knihy zklamaní, ale zároveň si myslím, že si autobiografie Bruce Dickinsona "modré" hodnocení nezaslouží.
Na rozdíl od jiných biografií nebo autobiografií rockových umělců tato kniha neobsahuje žádné pikantnosti, skandály, ani informace o autorově osobním či rodinném životě. Ani o samotných Iron Maiden, o jejich členech, písních a albech se tu mnoho nedozvíme.
Na druhou stranu je Bruce Dickinson dost inteligentní člověk na to, aby si knihu o sobě napsal po svém. A to také udělal, což sám uvádí v doslovu. Popisuje tak především své zájmy, ať už jde o šerm, letectví, moderování rádiových nebo televizních pořadů či další aktivity, a s nimi související příhody.
Kniha samozřejmě nepostrádá silné momenty. Z těch musím nejvíce vyzdvihnout kapitolu o tom, jak by zpěváci měli zacházet se svým hlasem a pečovat o něj, o koncertu v Sarajevu nebo poslední kapitolu o Bruceově boji s rakovinou.
Možná jsem také čekal trochu více, ale vyloženě zklamaný nejsem. Bruce Dickinson je obdivuhodný člověk a jeho autobiografie dává čtenáři možnost nahlédnout nejen do jeho nadmíru aktivního života, ale i do způsobu jeho uvažování a stylu vyjadřování. A to není vůbec málo.
Biografie mého oblíbence byla hodně zajímavá, i když žádná super beletrie. Zajímavé bylo porovnat dětství u nás a v Anglii, vzhledem k tomu, že jsem věkově blízko. Kupodivu moje vyhrálo. Bruce má opravdu naplněný život různými činnostmi. Ale stejně, když vleze na pódium a spustí Tyrany of souls, je to pecka. Tak jako jeho životopis.
Maideni jsou moje dlouholetá hudební srdcovka už od vydání vinylu Powerslave, kdy jsem je, vzpomínám, poprvé zaregistroval. Chytly mě jejich geniální kytary, zombie maskot Eddie, ale hlavně nezaměnitelný hlas Bruce Dickinsona. Přečíst si jeho autobiografii bylo pro mne jako fanouška zajímavé, ačkoliv bych uvítal podrobnější popis procesu tvorby jednotlivých alb. Během četby jsem postupně sjel všechna alba a rozhodně bude potřeba pořídit si nějakej novej IM merch.
P.S.: A aby toho nebylo málo, četbu jsem podpořil návštěvou Bruceho budapešťského koncertu "The Mandrake project", takže tím hezky pokryji téma čtenářské výzvy - kniha z prostředí Vaší poslední dovolené. Prima!
Bruce je opravdu velká osobnost, která toho zažila velmi požehnaně. Je to člověk velmi pracovitý a všestranně nadaný a zakládá si na preciznosti, to jsem na něm vždy obdivoval také proto, že to nikdy nebyla namyšlená smažka. Kniha je čtivě napsaná a Bruce je místama dobrým vypravěčem, líbí se mi také, že se vyhýbá různým bulvárním tématům a zaměřuje se hlavně na své záliby a vypráví zajímavé historky a příhody. Kniha ke konci trošku ztrácí tempo a některé kapitoly jsou zde slabé a víceméně i zbytečné, i přesto se jedná o zajímavou knihu, díky které se fanoušci o svém oblíbeném zpěvákovi něco dozvědí.
Maiden mě přestali zajímat nějak po Seventh Sonovi, nicméně tuhle knihu jsem si přečíst chtěl. Naneštěstí je Bruce tak nějak suchar a kniha působí spíš jako strukturovaný životopis. Jako bonus špatný překlad. Ale aspoň jsem si poslechl staré Samson a bavili mě.
Biografia veľkého človeka. Bruce mi bol simpatický aj predtým, no táto kniha to znásobila. Niektorí tu si asi neuvedomujú, že toto nie je kniha o kapele, ale o človeku, ktorý mimochodom je aj členom kapely. Vôbec mi nechýbajú škandály a excesy (tie už sú dnes takmer aj na konzervách vytlačené), no pravdou je, že foto prílohu som očakával.
Tady mám dost rozpolcené pocity. Jako životopis o člověku, který dokázal vše, co si zamanul, tak super knížka. Jako životopis o zpěvákovi metalové kapely, který navíc nemusí zpívat jen metal, tak nic moc. Jsou tam čtivé pasáže, ale bylo více pasáží, které byly dost nezáživné. Určitě existují životopisy jiných hudebníků, které jsou čtivější a co se skupiny Iron Maiden týká, tak doporučuji knížku Iron Maiden: Run to the Hills.
Své fanoušky si tato knížka, ale určitě najde.
Bruce Dickinsona, bych přirovnala k člověku devíti řemesel a desáté - ne bídě, nýbrž fantastického úspěchu.
Tenhle "šoumen" na co sáhl, co si zamanul, tak se mu prostě povedlo - splnilo.
Na knize zejména oceňuji její "kultivovanost," pokut se dá o Iron Maiden říci, že jsou kultivovaní... ; ) Ne vážně. Vzpomínky v knize nejsou o pouhém bohémském životě..., který většinou k hvězdám heavymetalových skupin patří, je přiřknut... Je vlastně o lidské všednosti, snech, radostech, strastech, které může prožít kdokoliv z nás.
I bez pikantních skandálů, mraku alkoholu, zástupu děvek a omamných látek..., je kniha čtivá a zábavná... Nastínila tak trochu jiný pohled na jednu hudební legendu.
Za mě top knížka.muj oblíbený zpevak a takový krásný život.....je zvláštní jak to napsal.s takovou grácií...
Já jsem spoko.
Nojo, nejsou tam žádný extra skandály a tak dále... ale já to četl, abych se něco dozvěděl o Bruceovi. Odkud pochází, jak se dostal k Maidenům, jak se dostal od Maidenů, jak se dostal k Maidenům.... :) ;)
A taky prostě celkově, co ho utvářelo. A popravdě dlouho jsem ani nevěděl, že Maideni měli kdy jinýho zpěváka. A myslím, že jsem ani nikdy neslyšel Maideny s jiným zpěvákem.
Zajímavé.
Každopádně Iron Maiden mě přivedli k metalu a tak nějak mě provázeli základkou... dodnes jedny z mých nejoblíbenějších songů fšech dob jsou od Maidenů.
(Delší dobu jsem je ani neposlouchal, ale teď se Senjutsu se to změnilo.)
Nechci skandály, akci, erotiku, konflikty, problémy... chci prostě vědět, co je zač. Takže jsem dostal přesně to, co jsem chtěl a co jsem si koupil (mno, byl to dárek pro máti, ale samozřejmě mi to pak půjčila přečíst).
Na Bruceovi se mi moc líbí, jak si jde za svým. Šerm, létání... sám mám koníčků až až... a nějak nedokážu dělat pořádně ani jeden. Nebo jen jeden. Občas.
Bruce ale, na rozdíl ode mně, dokáže dělat vše najednou. Má můj respekt tedy už nejen jako zpěvák, ale i jako člověk.
Možná bych na sobě měl taky zapracovat. Ale obávám se, že on je prostě ten typ, co nevydrží chvíli v klidu (to je ostatně dost vidět i na koncertech), zatímco já nějaký ten klid snesu docela fpohodě. :)
Moc pekna knížka o životě metalove legendy Bruce Dickinsona velmi čtivé napsaná jen škoda že neobsahuje žádné fotky doporučuji nejen všem fanoušků Kapely Iron Maiden ale všem fanouškům kvalitní metalové muziky
Mám Bruce a IM rád, proto mě i čtení bavilo. Ale místy to bylo zmatečné, místy zbytečné a místy to tak trochu nedávalo smysl. Vzhledem k tomu, že Bruce napsal několik „céčkových“ knih, tak bych se rád přiklonil k tomu, že za to může ne úplně povedený překlad. Kdyby psal míň o létání a letadlech, tak by se mu tam snad i vešlo pár řádků o manželkách a dětech (jak si sám posteskl v závěru, že kniha není nafukovací). Také by neuškodilo alespoň pár fotek, třeba i černobílých, z míst, která popisuje. Velmi kladně hodnotím jeho popis boje s rakovinou a cesty do Sarajeva.
Jak už bylo zmíněno není to žádná alko drogová jízda, ale život nadaného a sečtělého člověka. Každý druhý by mu mohl jeho život závidět, i když si prošel i nedobrými věcmi. Nicméně mě kniha tak nebavila jako jiné. Možná by se dala zkrouhnout o půlku a byla by čtivější.
Jsem fanoušek. Silné momenty byly hlavně koncert v Sarajevu a rakovina. Čekala jsem víc informací o soukromí a rodině. Jako naprosto otřesný hodnotím český překlad a chyběly mi i fotky
Samozřejmě jsem fanoušek skupiny Iron Maiden, takže byla povinnost přečíst tuto biografie. Vcelku dobře zpracované a napsané, ale některé pasáže byli malinko nudné. Ale přesto stojí za přečtení fanoušci. Za mě 85%.
Možná to je tím, že Bruce není taková kontroverzní osobnost jako třeba Ozzy. Možná je to tím, že v životě viděl a chtěl víc než jen alkohol, drogy, ženský a muziku - i když jedno období měl k drogám blízko a vždycky byl věrný fanoušek piva. Možná je to tím, že měl cíle, zejména létání, které mu neumožnili být konstatně sjetej nebo slitej. A možná je to jenom tím, že na rozdíl od jiných rockových a metalových hvězd měl Bruce vždycky i kousek sebereflexe a zodpovědnosti. Možná z těchto důvodů mi Bruceova autobiografie přišla... nudnější. Minimálně oproti Ozzyho biografii nebo Deníků Nikkiho Sixxe. Začátek je velice zajímavý, ale jak došlo na létání a pilotní licenci, entuziasmus ze čtení byl ta tam. I kromě toho jsem se ale dověděl mnoho nových věcí o téhle "siréně leteckého náletu" i o Iron Maiden. Třeba jsem měl Harrise pořád za generála, který by drogy ve své kapele nestrpěl - jak jsem se mýlil.
Poslední kapitoly o Brucově rakovině pro mě osobně byly jako rozhovory se spřízněnou duší. Také jsem si rakovinou a chemoterapii prošel a můžu říct, že Bruce pocity s tím spojené vystihl perfektně. A neboj Brucei, také jsem měl po chemošce vousy v obědě ;)
S Iron Maiden jsem vyrůstal a je to jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Bruce neskonale obdivuji, všechno co v životě dokázal by hodně lidí nedokázalo v pěti životech. Jenom ty nudné letecké pasáže... 4*
Před pár lety jsem četla biografii Iron Maiden. Dickinsonova autobiografie ukazuje subjektivní pohled na kapelu, její činnost i neshody v ní, což pro mne bylo zajímavé srovnání.
Po přečtení Co dělá tenhle knoflík uznávám, že si Dickinson zasloužil moji platonickou lásku. Zvládal/zvládá toho opravdu hodně. Rozhodnutí, že do své autobiografie nebude tahat ženské, chápu a v podstatě oceňuju, myslím si ale, že přidat nějakou pikantnost z osobního života na úkor detailů o letadlech by neuškodilo. Dickinson je očividně zapálený pilot, ale jak zaznělo níže, kniha občas působí spíše jako letecká příručka.
Kapitolu o rakovině jsem přečetla jedním dechem. Kapelu jsem v té době už nesledovala, takže jsem jen zhruba věděla, že se něco takového děje.
Překlad se nepovedl, přestože u nás kniha vyšla o nějaké čtyři roky později než v originále. Škoda. Nejvíc mě iritovaly patvary typu "757ku". Brr.
Velice oceňuji, že se Bruce Dickinson soustředí opravdu na svůj život, potažmo svoji kariéru, a Iron Maiden tu figurují spíš jenom jako taková osa, podle které se lze ve vyprávění orientovat. Ostatně důraz na Iron Maiden asi odpovídá tomu, jak moc ho život ve stylu deska-turné zrovna v daném období bavil.
Zejména se mi líbila část věnovaná devadesátým létům, o kterých jsem toho, na rozdíl od Brucových začátků v Samson a Iron Maiden, moc nevěděl. A je tu také spousta historek ze šermu, létání, filmového natáčení a dalších oblastí. Bruce rozhodné má o čem vyprávět.
PS: Četl jsem anglický originál.
Jak už se tady píše, rozhodně nečekejte bulvár, drby a pikantnosti, ale ani kompletní historii Iron Maiden. Kniha je věnována jen a především osobě autora, což rozhodně není málo. To, co za svůj dosavadní život stihl a hlavně dokázal, to klobouk dolů. Přitom si nehraje na žádného motivátora či chytráka a pokud se v knize dočteme nějaké pikantnosti, tak to právě ty, jdoucí na vrub mu samotnému. Nedělá ze sebe modlu, ale je pravda, že celý jeho život s pády i úspěchy může jeho fanoušky motivovat.
CITÁTY:
V dětství není nic zbytečné.
Nastal však problém s image. Také jsem se nedokázal přimět k tomu, abych se ponořil do bahna falešného amerického rockerství. Image může v odvětví zábavy představovat všechno i nic, a to i zároveň.
Asi po půl hodině jsme se do toho pustili: zhulená kytara, nafrčená basa a bubeník na sedativech, který pravidelně ztrácel vědomí a vypadal, že spadne ze své stoličky naznak. Naštěstí za ním byla zeď a ta tomu zabránila, což mělo za následek, že se najednou probral a začal do své soupravy mlátit mnohem rychleji, jako by se snažil dohnat ztracený čas.
V ostatních městech, kam jsme zavítali, to vypadalo podobně. Vzali nás na nákup do obchodního domu. Dalo se tam toho koupit jen pramálo. Ten dům kdysi býval velitelstvím gestapa. Od té doby se moc nezměnil.