Co je nejdůležitější: Rozhovory o hněvu, soucitu a lidském konání
Jeho Svatost Dalajlama XIV. (p) , Noriyuki Ueda
Noriyuki Ueda rozmlouvá s Jeho Svatostí dalajlamou. Před několika lety vedl významný kulturní antropolog Noriyuki Ueda dvoudenní osobní rozhovor s dalajlamou. Vzešla z něj tato knížka obsahující překvapivé pravdy a poznání, velmi autentická a založená na zdravém přístupu. Otevřete knihu na kterékoli straně a dočtete se moudrá slova o tom, co v životě hraje největší roli. Není třeba přimknout se k nějaké doktríně či politickému systému, ale podstatné je žít s otevřenou myslí a srdcem.... celý text
Duchovní literatura
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
On What Matters Most: Conversations on Anger, Compassion, and Action
více info...
Přidat komentář
Přepis velmi zajímavého rozhovoru Noriyukiho Uedy s dalajlamou. Bohužel jsem měla občas trochu pocit, že se Noriyuki Ueda rád poslouchá, a spíše než o vyslechnutí dalajlamových názorů mu jde o potvrzení vlastních úvah a stanovisek.
"Chtěl bych, aby z našeho rozhovoru vznikla dobrá kniha."
To se podle mne bohužel nepovedlo. Pan Ueda se nás snaží v epilogu přesvědčit, jací jsou s Dalajlamou kamarádi a jak byli všichni z jejich povídání nadšení = měli bychom být také. Takhle to ovšem nefunguje.
Jeho Svatost i její názory mi obvykle přijdou zajímavé a podnětné pro další přemýšlení. Zde si ovšem nejsem jist, kolik toho ve skutečnosti řekl a předložil pan Ueda. Každopádně si v knize nárokuje příliš velký prostor pro své myšlenky, které jsou až příliš okatě cítit sociálním (občas spíše socialistickým) inženýrstvím s obvyklým klišé bohatého či úspěšného člověka (čti špatného, prázdného a vnitřně nešťastného) v protikladu k chudému (čti láskyplnému, obětavému a dobrému). Což je už na úvod velmi omezující a vlastně nesprávné východisko pro kritickou filozofickou diskusi a nevěřím, že Dalajlama ji v této logice akceptoval.
Úvahy o užitečnosti pak v rozporu s "kulturními antropology" (?!) považuji za velmi zjednodušující a nevěrohodné, pokud tedy těmi původními kulturami nemyslíme Adama a Evu v Rajské zahradě... Ale to by bylo na dlouho.
Název a obal knihy považuji spíše za past na čtenáře.
Pokládám za veliké plus této knihy obecně, že přináší myšlenky takové duchovní autority, jakou je Jeho Svátost Dalajláma. Názory na řešení palčivých otázek současného světa, přiblížení buddhistické filosofie, otázka příčinné souvislosti (kauzality) v kontrastu se západním křesťanstvím a vírou v Boha a mnoho dalších poutavých témat přináší tento přátelský rozhovor. "Otevřete knihu na kterékoli straně a dočtete se moudrá slova o tom, co v životě hraje největší roli. Není třeba přimknout se k nějaké doktríně či politickému systému - podstatné je žít s otevřenou myslí a srdcem."
----------
"Každý má falešný pocit, že pro svou obživu pracuje nezávisle, že má svůj plat, takže se na druhé nemusí spoléhat. Pak je i přátelství souhrnem společenských setkání, úsměvů a pozdravů, ale to je všechno. V hlubším smyslu každý věří, že je zcela nezávislý, ale to je falešný a povrchní pohled."
----------
"Naše společnost nám nutí představu, že naše životy bezezbytku závisejí na penězích a že peníze jsou nejdůležitější na světě."
----------
"Svým založením jsme my lidé savci, ale jsme obdařeni inteligentní myslí, která občas vytváří falešné dojmy a naděje, jež nás vedou nesprávným směrem."
----------
"Většina našich duchovních problémů pramení z naší až příliš složité inteligence a silné představivosti."
"Jsme samé vědomosti, ale chybí nám soucit." (moudrost)
Bohužel musím souhlasit, že pan Ueda pro sebe využíval nevhodně velký prostor, pakliže "hlavní postavou" tady měl být Dalajláma. Dalajláma je velice moudrý muž s krásnými myšlenkami, které podle mě díky způsobu vedení rozhovoru moc nevynikly...
Moje nejméně oblíbená kniha rozhovorů s Dalajlámou. Většinou mluvil Pan Ueda. Trochu zklamání.
Je to velmi zajímavý rozhovor, ale nelíbí se mi reakce Noriyuki Uedy. Není to kniha, kterou píše Jeho Svátost Dalaljáma XIV. Když máte načteno více knih od Jeho Svátosti ( i když píše ve spolupráci s jinými ), prostě to vycítíte, že to není ...
Když se dívám zpětné na ten rozhovor, tak nemohu posuzovat tento rozhovor. Byl to soukromý rozhovor mezi těmito dvěma osobnostmi. Člověk nemá právo soudit, či posuzovat druhé.
Můžeme si říct, to se mi nelíbí, ale neztotožňovat se s tím.
Je to dobrá kniha, která mě přinutila se zamyslet se nad sebou samou.