Co je ti do toho

18.07.2024

Nesmyslná slovní onanie.

Chtěla bych moc poděkovat autorce za tuto knihu. Občas totiž trpím dojmem, že mi nikdo nerozumí a uvažuji, jestli nenavštívit odbornou pomoc. Až díky tomuto elaborátu jsem se uklidnila. Nejsem na tom nejhůř a pokud bych si to zase někdy myslela, vzpomenu si na toto

Ještě nikdy jsem nedala knize, kterou jsem četla hodnocení odpad. Dnes poprvé.
Příběh: pro mě nesrozumitelné
Jazyk: příšerný. Když jsem četla úryvek své kamarádce, která má dcanactiletou dceru, tak řekla, že takhle se její dcera nevyjadřuje.
Vůbec mi nesedl autorčin styl, musím říct, že mi z těch vět bylo na zvracení. Nepochopila jsem, jak takovou slátaninu může vůbec nějaké nakladatelství vydat.
Měla jsem dojem, že konzumuju.něco smradlavého a zkaženého. Po 30 stranách jsem knihu s odporem odložila a přemýšlela jsem, zda ji nahodit do odpadků.
Bez přehánění: toxická kniha, která mou duši zaplavila hnusem.

17.05.2023

(SPOILER) Představte si, že je Vám 33, jste matka od rodiny, která má milujícího manžela, práci v korporátu, vyděláváte hodně peněz, v životě Vám nic nechybí a po práci se těšíte domů za svým synem. A pak, postupně, když vodíte syna do školy si začnete všímat klučiny, který jezdí na jednokolce, má na hlavě číro a každý den chodí o 2 minuty pozdě.
Vaše zvědavost, proč se tohle den co den opakuje se Vám ale přetváří v mnohem silnější city, o kterých víte, že jsou špatně a přesto je nemůžete ovlivnit.

A tak sledujeme cestu Žany, která bojuje sama se sebou a svými city, stejně jako příběh "Kohoutka", o kterém vlastně moc nezjistíme a přesto si dovedeme představit jeho životní cestu.

Co je ti do toho je kniha neskutečně silná - nejen příběhově, ale především jazykovou formou. Čeština hovorová, obecná, nářečí, vulgarismy, novotvary, anglicismy, i výrazy, o kterých byste řekli, že se ke knize nehodí a přesto jsou pro ni jak stvořené.

Příběh krátký, úderný, milující a plný nenávisti a vzteku. Příběh, který Vás rozbije na tisíc kousků, abyste se mohli znovu pomalu poskládat dohromady. Příběh, který je součástí nás lidí.

Pokud bych včera přečtený Les v domě od Aleny Mornštajnové četla až po téhle knize, musela bych ze 6 hvězdiček stáhnout hodnocení ještě o pár hvězd dolů. Ano, A.Mornštajnová je svou jazykovou a stylovou formou mainstream, Co je ti do toho je naopak literárním skvostem.

Moje hodnocení: 10/10

15.05.2023

Poslouchal jsem jako cteni v rozhlasu pri dlouhe ceste autem. Kdybych vsak mel tohle cist, nedostanu se ani do poloviny. Zacatek me docela chytil, ale pak se pribeh zacal topit v zaplave verbalnich zvratku a zcela zbytecnych slov a vet. Prokousat se tim az ke konci je jako brodit se smrdutou mazlavou bazinou ke brehu, ktery se vam stale vzdaluje. Jestli ma takove sracky v hlave vice lidi, jsme ztraceni. Zkuste a uvidite sami

04.05.2023

Paní si tak moc chtěla porozumět až si nevšimla jak sobecky a bezohledně se chová k ostatním. Škoda, že mi konec nedal všechny odpovědi. Jako by Tomin nikoho nezajímal, ani autorku.

20.01.2023

Výborné. Autorka i nakladatel si šikovně pomáhají srovnáním tak, že upozorňují, že kniha rozhodně není Nabokovovou Lolitou naruby. Jenže ona opravdu není, i když se to na začátku jeví. Zamilování dospělé ženy, matky, do třináctiletého kluka. Podobně obrazný jazyk, ale posunutý do českých reálií a do současnosti. Mluvu náctiletých autorka střílí jak z automatu. V té záplavě slov, obrazů a pizdingu se ale otevírají úplně jiné otázky než u Nabokova. Otázky mateřství a pupečních šňůr, otázky domácího násilí i vyprázdněných firemních vztahů. Výborné. Musím si od autorky ještě něco přečíst.

16.01.2023

Pozoruhodná a zároveň i hodně kontroverzní kniha, která u čtenářů budí silné a rozporuplné emoce: někteří autorce za tu "fantasmagorii" spílají, jiným se líbí. Zabývá se v ní totiž podivným a naprosto skandálním "vztahem" 30ileté zralé ženy s nezletilým chlapcem. Servíruje nám téma dost drsné, něco na způsob "obrácené Lolitky", lehce říznuté nehorázným stalkerstvím, přičemž však nestojí o to, aby pouze lacině šokovala.
Na celé dění nahlížíme očima hrdinky, kterou její pocity, když jí zcela učaruje cizí kluk, dočista paralyzují. Potud by jejich láska snad ještě šla akceptovat, kdyby ovšem chlapec nebyl zároveň i "dítě školou povinné", a navíc - vlivem okolností - také pěkně cynické kvítko. Oba protagonisté se tak dostávají do víru událostí, jež je zákonitě semelou.
Přiznávám, že jsem čekala spíše nějaké porno nebo něco daleko horšího, ale před mýma překvapenýma očima se pomalu a nenápadně odvíjel příběh nešťastné lásky dvou smutných postav, které spolu prostě nemohou být, ukryté pod nánosem hrubosti a vulgarit. Závěr je hodně překvapující: kniha vzbuzuje daleko více otázek, než aby nabízela odpovědi: netušíme, proč chlapec jednal právě tak, jak jednal, příliš toho o něm nevíme. Velmi oceňuji dosti pikantní slovník, který autorka používá - češtinu hovorovou i obecnou, nářeční prvky, neologismy, novotvary, anglicismy, vulgarismy i poetická přirovnání a výrazy, z nichž mnohé jsem si musela dohledat, což ovšem hodnotu knihy nijak nesnižuje.

"Šatní skříňky dětí z prvního stupně jsou k prasknutí přecpané mikinami, bundami, kšiltovkami, svetry. Ráno co ráno vyrážejí do školy navlečené do chladu a odpoledne v horku zapomenou, co bylo před rozvleklými hodinami výuky. Mokvající rány znalostí, dovednosti nula od nuly pojde, holota nevědomí... V pátek většina matek vyrazí k plechovým šatnám, aby z boxu vyndaly neforemný textilní chuchvalec a odnesly jej na víkend domů, tam ho rozmotaly, vypraly, usušily a některé možná i vyžehlily."
"Denně, vždy dvě minuty po zvonění, potkávám chlapce s kohoutem a pokaždé mě napadne to samé. Jsou ty oči modré nebo zelené? Míjíme se takhle celý půlrok, nebo dokonce od září? Jsme tady zase jenom my dva? Dřív jsem to ignorovala! A teď? Co je mi do toho? Používá samozřejmě výrazy: je to v hezu, akamaféra, ášram, hedka, vodprejskni? Mluví jako synové mého bratránka? Obrací taky žvýkačky v puse? Lajknul sem to s vodporem, ty seš tvoje instamatka, bezďáci ležej mrazem, stupidnější než sex pěti armád?"
"Jak bezpečně se děti cítí u své školy, u organizace, napojené na ochranné složky státu, na cestovky, na lokální pseudokulturní spolky, veřejné knihovny... A jak bezpečně se nezajímají o úchyly, taky proč, co je jim do jakéhokoli idiota, frustranta, blázna... dobře vědí, že víc jich běhá po síti než tady v ulici..."
"Byl to malý šílenec, od pohledu bylo jasné, že dosáhne v životě na nejeden trik. Vylíhnul se z divokých vajec, snůška, nad níž každý druhý vrtí hlavou, anebo se otočí zády."
"A jsem šťastná, protože nějaký cizí kluk chodí do školy pozdě a mě zajímá proč! A je to! Definitivně. Jsem jasná. Vyhořelá, přetažená perka. Pako. Hrabe mi. Už nic v mém dni není ucelené, nic nedokážu vnímat jakožto kontinuum. Vše mi uniká z rukou. Postrádám celistvost, která by mě mohla uklidnit. Všechno je tak prchavé. A přeci si dokážu uvědomit, že to tak nechci - byť se to děje zatím pouze ve vzteku. Jediným celistvým ostrovem, který dokážu vnímat neroztříštěně, je moje dítě."
"Před školou se sjíždějí auta. Hluková smyčka neurotického velkoměsta. Děsivá SUV, z nichž vypadne nejdřív aktovka, pak dítě, někdy dvě děti, nikdy už rodič. Motorizované rakve, pažravost přestříkaná metalízou, filozofie ofenzivy, i se žraločí ploutví."

(SPOILER) Skvěle napsané. Ale zdá se mi, jako by se pod sympatickou revoltu proti konvenční morálce (chytře je tam zobrazena bída státní školy) schovala i lhostejnost vůči prožitkům (a právům) dítěte. Lolita i Doktor Živago jsou silné texty v místech, kde se pootočí perspektiva a letmo nahlídneme, jaký zmar a tíhu vneslo zneužívání do vnitřního života Lolity i Lary. V knize Co je ti do toho je postava nešťastného dítěte v extrémní rodinné situaci. Dítě nejspíš týrané dospělým, které další dospělý zneužije. A pak se ten dospělý poplácává po zádech, že se nenechal zotročit obvyklým nedomrlým vztahem ke slasti, vedoucím k odpírání. Breton napsal: vyjít na ulici a střílet do davu. Ten výrok beru jako obraz čistého vzdoru, ve kterém chybí vykreslení oběti.

03.09.2022

(SPOILER) Po chvíli čtení se z toho stal jen nekonečný příval slov, který přestával dávat jakýkoli smysl. Vypravovaný příběh byl ze říše ujetých fantazií nudící se třicítky. Ten „vztah“, který od přečtení přebalu člověk očekává, nemá absolutně žádnou hloubku, nedává smysl, ani to vlastně vztah není, žádné pouto, natož láska, ale ani dominance nebo mateřská potřeba ochraňovat. Pro ženu jen potřebné vytržení z banality běžného života realizované sexem, pro dítě hluboká potřeba někomu se svěřit s každodenními hrůzami, které by mělo svěřovat někomu, kdo ví, jak s tím pracovat.
Nepřišlo mi to kontroverzní, spíš prostě nesmyslný.
Nechtěla bych vidět issues tý ženský, který jednou docvakne, že má dítě s někým, komu v době početí bylo třináct. JAKOŽE COŽE?!?!

13.06.2022

(SPOILER) Zvládla jsem to, ale jen díky tomu, že je to tak útlá kniha. Zvláštní jazyk, některým výrazům jsem vůbec nerozuměla. A sex s třináctiletým, to je trochu přehnané. Za nejzajímavější mi přišlo vyprávění o tom, v jaké rodině tento chlapec žil a že se nenašel nikdo, kdo by mu pomohl. Jen za to dávám jednu hvězdičku a také za to, jaký vztah měla Žaneta ke svému synovi. To ostatní mě nudilo a jedinou fyziologickou reakci, kterou mi kniha způsobila, bylo místy až mírné znechucení. A na konci to znechucení dosáhlo vrcholu, protože zplodit dítě s dítětem, to už je opravdu přespříliš!

07.06.2022

Prvotina mladé české autorky Hany Lundiakové je tak trochu Lolita naopak. Nebýt doporučení jednoho z dílů podcastu Liberatura, nejspíš bych ji ke své škodě minula.

Dospělá třicátnice, materiálně i finančně zajištěná a soběstačná, matka malého syna a úspěšná korporátní zaměstnankyně se zcela iracionálně zamiluje do pubertálního výrostka. Jejich výbušný střet hodnot, kultury i vyjadřování či sebeprezentace jiskří sexuálním napětím. Jejich vzájemný vztah je víc než na lásce postaven na živočišnosti, kouzlu zakázaného, obsesi a posedlostí. Text plný metafor, vulgarit i scén, které skutečně vyvolávají fyzické reakce graduje do sic! předvídatelného konce, ale zcela reálného.

Co je ti do toho není žádná vysněná love story se srdíčky a milostnými dopisy, ale zvrácený životní příběh, který se může stát každému.

08.03.2022

Nezaměnitelný, barbarský, animální, magický styl psaní, píše vydavatel na konci knihy.... ten mě fakt dostal. Příběh přepracované třiatřicátnice Žanety, její vztah k synovi a k muži, její přemýšlení, vnímání, to mě bavilo no a tu základní linku, intimní vztah s 13 letým chlapcem, ten jsem moc nepobrala. Spíš mě zasáhlo, jakému brutálnímu násilí byl vystaven ve své rodině a vadilo mi, že mu nebylo pomoženo.

23.01.2022

Děj dost slabý, ale vlastně nevím, asi nejsem ta správná "cílovka". Ta vábnička na Lolitu naruby je zavádějící a spíš ryze komerční. S Nabokovem a jeho rafinovaností a hravostí to nemá co dělat. Jazyk a styl zpočátku zaujme, ale časem se z toho stane jen autorská manýra. Autorka umí psát (píšu to když nemám jinak co vyzdvihnout, ale nemyslím to ironicky, umět psát není v českém prostředí málo), ale celkově mě to nezaujalo, spousta rádoby kontroverzních fantazií, který ale ve výsledku nudí. Nějak nevím, co k tomu víc napsat, určitě to bude kniha, o který se bude hodně mluvit a hodně psát, ale to ještě nic o samotné kvalitě neříká. Jinak ale velmi dobře načteno v rámci četby s hvězdičkou na Vltavě.

04.01.2022

Wow, tak tohle mě dostalo. První kniha od pro mě doposud neznámé autorky a už jdu na další.

26.12.2021

Krásný a jednoduchý.

29.11.2021

Poslechnuto přes ČRo jako audio kniha.

06.11.2021

Posloucháno jako audio v podání Anity Krausové. Krásná práce s jazykem. Takové množství opisů pohlavních orgánů a sexu jsem ještě snad neslyšel :) , bohužel ke konci mi to už trochu připomínalo "Generátor náhodných slov" Krajča. Navíc hlavní protagonistka mi od začátku přišla jako dost nesympatická p*ča. Takže jen 3,5 hvězdy.

01.11.2021

Hmm. Jsou věci, které nepochopím. Jako např. pedofilii zaměřenou na 13leté kluky.
Kniha se snaží být asi cool, vlastně ne, "cool" už není in... Podle mě je tato snaha spíš úporná a marná.