Co ještě Paříž neřekla

22.07.2018

Ne, že by se mi styl vyprávění Jiřího Žáka nelíbil. Naopak píše svižně, čtivě, poutavě a velmi hezky, takže člověk ani neví jak a má za sebou 20 stránek. Knihy jsem si půjčila v knihovně a když jsem zjistila, jak dobře jsou po formální o obsahové stránce psané, hned jsem je začala shánět. A pak jsem se doma pořádně začetla...

Nízké hodnocení je podmíněno tím, že jsem v knize narazila na několik pasáží, které neodpovídají historické pravdě, a to se mě hluboce dotklo. Asi už to ženu do krajnosti, ale vyvstaly mi na mysli všechny pomluvy novinářů, kterak neověřují zdroje, čerpají jen z jedné informace, něco si přibarví, vymyslí, napíší k tomu "údajně" a s klidem v duši vypustí do světa.

Řeč je o pasážích týkajících se "čarodějnice" Voisinové a markýzy de Brinvilliers. Pro ukázku:

"V ulici Karla V., jež se nachází nedaleko Arsenalu, v místech, kde kdysi stával královský palác Saint-Pol, stojí dodnes dům číslo dvanáct. Nechala si ho tam v roce 1620* postavit Marie-Madelaine de Dreux d'Aubray (…). Sama se později přiznala, že přišla o panenství už v sedmi letech, protože se ráda „bavila“ se svými dvěma bratry.** (…) Pak ale Godin de Saint-Croix náhle zemřel a kupodivu přirozenou cestou.*** (…) Ministr Colbert požádal Anglii o její vydání a tak markýza rychle změnila působiště a ukryla se v jednom klášteře v Lutychu. Ale ani tam nebyla v bezpečí. Našel ji tam, prý převlečený za faráře, pokrevní bratr našeho Nestora Burmy, schopný policejní důstojník La Reynie**** - ano, byl to právě on, kdo vyšetřoval travičskou aféru vdovy Voisinové a paní de Montespan - a na jaře roku 1676 se mu ji podařilo dostat zpátky do Paříže."

* Narodila se roku 1630.
** Ve své zpovědi uvedla, že ji bratři znásilňovali, což byl jeden z motivů k jejich vraždě.
*** Rytíř de Sainte-Croix se otrávil při svých chemických experimentech.
**** Markýzu zatýkal La Reynieho podřízený Desgrais, což uvádí i v knize několikrát citovaná paní de Sévigné, o Pitavalovi nemluvě. Nebyl převlečen za faráře, ale za abbého.

Uznávám, že jen málokdo má takovou erudici, aby rozuměl všemu, o čem autor píše a nač se odkazuje, takže odkrýt faleš některých tvrzení dá práci, nicméně těchto několik pasáží, kterým díky studiu posledních dvou let docela rozumím, má na mne ten efekt, že i zbytek témat, o kterých třeba tak načteno nemám, se pro mne stal nedůvěryhodným a zpochybnitelným, což knize v mých očích ubírá na hodnotě coby informačnímu zdroji.