Co jsme si neřekli
Rory Dunlop
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342234/bmid_co-jsme-si-nerekli-nmt-342234.jpg
4
83
83
Po dvou letech bolestného odloučení si Jack a Laura smluví schůzku. Jack je připraven a ochoten odpustit. Laura však nejeví sebemenší ochotu se za cokoli omlouvat. Jack jí pošle svůj deník, který si začal psát po jejím odchodu. Laura jeho zápisky doplní o pár vlastních postřehů a důvodů, proč udělala to či ono. Už si navzájem sdělili všechno. Tedy s výjimkou toho, co bylo (a je) nejdůležitější. Rory Dunlop je nesmírně vnímavým pozorovatelem. Ve svém románu Co jsme si neřekli postihuje se suchým sarkasmem i s hlubokým porozuměním mnohdy nepřekonatelnou propast mezi slovy a pocity.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Domino
Originální název:
What We Didn't Say, 2016
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha o partnerských vztazích a komunikaci. Kladem je i konec, který nevyznívá sentimentálně, byť by mohl. Rozhodně doporučuji.
Asi první kniha,kterou jsem nedokázala dočíst. Prostě mi nesedlo zpracování a styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit a to od knihy prostě nechcete a neočekáváte.
Knihu mi dala kamarádka někdy před rokem. Netuším, kam na tyhle knižní dárky chodí, ale z verbálního věnování usoudím, že je vždy četla a že v ní v něčem rezonovaly. Čtení jsem dlouho odkládala, nějak se mi do toho nechtělo, asi i díky papíru z jakého je přebal :-), ale nakonec jsem se dokopala. Ze zvědavosti jsem to přečetla celé, ačkoli mi neseděla ani forma e-mailů / deníkových záznamů s komentáři, ani uchopení tématu. Laura mi přišla o něco sympatičtější než Jack, který se neustále zmítal mezi nedostatkem sebevědomí a žárlivostí. Jeho úvahy na mne působily ukňouraně, takže jsem tipovala, že Rory Dunlop je ženská a neumí napsat vhled do mužského světa. Vadil mi i svět, v němž se hrdinové pohybovali, ona novinářka, on terapeut (ale podle všeho ne moc dobrý) - možná, že kdyby měli jiné profese a zažívali jiné události, které by stály na začátku nedorozumění, bylo by to pro mne uvěřitelnější. Vedlejší postavy s výjimkou Zaca a Klaudie byly spíše do počtu - třeba Jackova bratra jsem vůbec nepochopila. Chybělo mi vysvětlení, jak to bylo s Klaudií dál, zápletka s Francouzkou ve Štrasburku byla málo vyhrocená. Tak nějak mi to celé vlastně přišlo docela o ničem. Přitom námět rozhodně zajímavý je a rozhodně je i ze života - kolikrát si během dne něco neřekneme a nedovysvětlíme? Kolikrát před partnerem nahlas nevyslovíme, že ho máme rádi, jen si to myslíme a bereme za samozřejmé, aby se zpětně ukázalo, že kdybychom to říkali častěji, k mnoha nedorozuměním by ani nedošlo, protože by důvěra nebyla narušena domněnkami. Kolikrát vedeme s někým rozhovor, ale slyšíme jen to, co slyšet chceme, nevnímáme to, co říká a chce sdělit ten druhý? Za tenhle nápad a pár epizod, za některé Lauřiny glosy, dávám dvě hvězdy, jinak mne kniha vlastně vůbec nezaujala a vsadím se, že za týden už si z ní nebudu moc pamatovat.
Opravdu jsem se velmi premlouvala k docteni knihy. Pribeh mi prisel naprosto hloupy - on chorobne zarlivy s evidentne ztracenou sebelaskou a sebeduverou. ona neschopna normalni komunikace... pribeh je vlastne o tom, jak si on neco predstavuje a ona mu to nevyvraci. po letech se k tomu vraceji a najdou k sobe cestu... ztrata casu. dve hvezdy davam za posledni pasaz - postoj Jacka k Michaelovi me chytl za srdce.
On tak moc žárlí.
Celý jejich vztah je jedno takové velké nedorozumění...
Nebavilo mě to, ale nemohla jsem přestat číst, chtěla jsem vědět, jestli to bude ještě víc absurdní, než je... Jsem ráda, že jsem knihu dočetla... nakonec se mi moc líbila, dojala mě k slzám
Já tuto knihu nepochopila. Pro mě to nemělo děj. Jsem opravdu v šoku. To už je druhá kniha tenhle rok co mě nepříjemně překvapila. Hvězdička autorce za snahu.
Nedočetl jsem. Tlachání o ničem a upřímně, ač bych nechtěl moc prozrazovat, ten chlap byl v právu a ta ženská byla strašná blbka. Vždycky, když mu chtěla něco "vysvětlit", zaměřila se pouze jen na to, co se jí hodilo a nikdy to nebyla podstata problému. Hloupý charakter.
Po precteni knihy jsem moc rada, ze jsem vydrzela az do konce. Zaver me donutil se nad ni zamyslet. Ve zkratce: Zivot moc rychle utika, vice si spolu povidejme a v neposledni rade, ze deti jsou tim nejvetsim darem .... Nepromeskejme ho....
Z této knihy nejsem úplně odvařená. Upřímně jsem se těšila až ji dočtu (nejsem ten typ, co odchází od rozečtené knihy). Ve finále příběh, hrdinové, konec, daná pointa nebyla vůbec špatná. Třeba konec mě trochu dojal, to zas jo. Ta hlavní myšlenka, jakože o vztazích a co vše si neříkáme ,a jak to každý vidí jinak a pak dochází k nedorozumění, zbytečným hádkám, ta je moc hezká. Ale možná to všechno šlo napsat zkráceně a možná by to pak nabralo větší spád a ne taková okecávačka.
Průměrně dobrý román o vztazích. Název knihy celkem zdařile vystihuje to, co je obsahem knihy a zároveň, co každý někdy zažil. Co jsme i řekli i neřekli.
Stačilo přečíst začátek, něco mezi tím a konec. Konec sice dojme, ale od knihy tohoto tématu bych rozhodně čekala jiný styl psaní, aby se člověk nechtěl odtrhnout ani od jedné strany..
Zajímavý pohled na to, jak různé situace vnímá muž a jak žena a jaká smutná nedorozumění mohou z toho vzniknout. Až taková, která vedou ke zbytečnému rozchodu dvou lidí, kteří se vlastně doopravdy milují. O tom se přesvědčil i mnohý z nás. Právě tím je mi kniha sympatická, že ukazuje složité situace a různé prožívání po stránce citové, kdy jeden si špatně vysvětlí prožívání a jednání druhého. S tím se každý již setkal a setkává. Hlavní text vypráví muž a ten je proložen textem v hranatých závorkách, kde jeho partnerka vysvětluje důvody, proč se právě tak zachovala a jak se na to dívá ona, což je velmi poučné a zábavné zároveň. Můžeme i trochu závidět Michaelu, že se dozvěděl, za jakých okolností se narodil. Mnohé z nás by určitě zajímalo, co prožívali naši rodiče, než jsme přišli na svět a rádi by také dostali do ruky takovýto deník z jejich života. Konec úžasný, kdy se nám chce se usmívat i plakat zároveň.
Mírně nadprůměrně hodnotím ten nápad co do formy (deník vyprávěný mužem a komentovaný jeho ženou) i do obsahu (manžel vzpomíná na zásadní momenty jejich vztahu, načež manželka ho opravuje, neboť ze svého pohledu vše vnímala jinak). Jinak mi to ale přišlo takové... plytké, banální. Zápletka ani pointa nebyly bůhvíjaké, ba naopak si myslím, že příběh složený z podobných nedorozumění můžeme z vlastních zkušeností odvyprávět skoro všichni. A to nemluvím o tom, že hrdina byl psycholog a tedy bych od něj čekala, že projeví víc vhledu a nadhledu než "obyčejní" chlapi. Nebylo to ani podáno nějak humorně, že bych se u toho aspoň pobavila... a hrdinka mi taky nebyla nijak sympatická... Takže když to zprůměruju, vychází mi to tak na 2,5 - 3 hvězdičky.
"Vztah není jako vyhlídka, protože dva lidé, kteří stojí vedle sebe, ji mohou vidět velmi rozdílně".
S humorem napsaná kniha o rozpadu jednoho vztahu.
Četla jsem s pochopením i nadhledem, každý vztah se potýká s problémy. Zde je jasně vidět rozdílný pohled muže a ženy na různé situace, tady se může najít každý z nás. A závěr mě potěšil.
Mně to připadalo zábavné.
Asi to není kniha určená pro mne. Nikdy si totiž neřekneme všechno a pokaždé v nás zůstane hluboká jizva, když náš vztah krachne, takže žádné kecy to nemají šanci spravit.Snad mi pan Rory Dunlop promine, jestli jsem neměla trpělivost ho pochopit.
Zarazil mě především úvod - deníky předává matka synovi v den jeho 18.narozenin! Můj syn má dnes 21 let, pořád se "hledá" a dovedu si představit, jak by ho tohleto rozhodilo. Okamžitě jsem se naježila a hledala jsem další mouchy . . .
Vlastní deníky mě nenadchly: ztraceno v překladu, i když mluvíme stejnou řečí - to asi všichni známe. Rozzlobily mě stránky konverzace s Natálií - pokud autor (překladatel, redaktor) předpokládá, že čtenář plynně hovoří francouzsky, sáhla jsem po nesprávné knize.
Naopak velmi mile mě překvapily chvíle, které Jack strávil doučováním Harryho, jejich rozbory knížek, posilování pubertálního ega, zjevná opozice vůči necitlivému rodičovskému tandemu.
Nádhera. Dojemný, pomalu plynoucí román o lásce a nedorozuměních. Moc se mi to líbilo, mám ráda romány v dopisech, mailech nebo denících. Super.
Již jsem četla několik knížek studujících podobné téma. Tato se mi zdá ale ze všech nejslabší. Již na začátku je jasné, že bude nějaký "pokračovatel" a otázka je, jaké okolnosti vedly k jeho zplození. Příběh mi přišel zprvu zajímavý, ale sklouzl do nudné monotónnosti, kdy mne výrazně nic nenutilo číst dále, tak především proto dávám pouze průměrné hodnocení, protože jinak - různé úhly pohledu vnímání reality jsou zajímavým tématem, uvěřitelná love story nechyběla a v závěru jsem si i poplakala.
Manželská kríza je problém s ktorým sa stretne nemalý počet párov. Jedným z týchto párov je aj Jack a Laura, ktorí sú jasným príkladom toho, že si určite veci treba nechať vysvetliť a nekonať zbytočne unáhlene, a tým sa aj vyvarovať problémom, ktoré neskôr s veľkou pravdepodobnosťou nastanú.
V prvom rade chcem podotknúť, že anotácia sľubuje, citujem: "Temně humorný příběh ...", no ja osobne som tam z toho temna a humoru nenašla absolútne nič.
Príbeh pojednáva o Jackovi, ktorý je teda zároveň rozprávačom celého príbehu a pisateľom denníka, do ktorého ako čitatelia máme možnosť nahliadnuť. Je to denník ale trošku iného rázu (označila by som to skôr akýmsi memoárom), pretože sú tam spomenuté udalosti od ich zoznámenia až teda po ich odlúčenie a opätovné zhľadanie. A tento denník je zároveň dopĺňaný komentármi toho, čo sa v tých daných udalostiach stalo z pohľadu jeho ženy, čo ja vnímam ako príjemné obzvlástnenie.
Popravde, očakávala som viac. Osobne mám veľmi rada knihy, ktoré sú písané formou denníku (predsa len, vyrastala som na Denníku princezny) a myslela som si, že to teda bude niečo tomu podobné, aspoň čo sa skladby kapitol týka. Žiaľ, nie je tomu tak. Síce každá kapitola predstavuje inú životnú udalosť, nie je absolútne označená dátumom alebo aspoň rokom, kedy sa udiala, takže sa môže veľmi ľahko stať, že sa jednoducho nenávratne stratíte (a mne sa to stalo!).
Čím bližšie som sa dostávala ku koncu knihy, tým viac som mala nutkanie ju premenovať, pretože niektoré časti boli také nepodstatné, že sa naozaj nečudujem, že si ich nepovedali a najviac ma zarazilo, že zrovna pri týchto udalostiach boli obaja najviac nahnevaní a ukrivdení. A prišlo mi, že nad vážnejšími udalosťami obaja akoby len mávli rukami a pohli sa ďalej.
Nemôžem túto knižku hodnotiť pozitívne a ani Vám ju nemôžem odporučiť, pretože ja sama som sa pri nej veľmi nudila a svedomie mi nedá vystaviť Vás tomu tiež.