Čo Oju, tyrkysová hora

20.01.2024

[Audiolibrix Plus]
Jak kdesi napsal Antonio de Saint-Exupéry - V pustině je člověk tak silný, jak silní jsou jeho bohové.
Což ovšem zde úplně neplatí. Přece jen tu extrémní pustinu zdolávali nakonec ve čtyřech.

"Čím méně něčemu člověk věří, tím více se tomu snaží uvěřit!"
Říká sama Dina Štěrbová.
Kdo ví, zda na vrcholcích nejvyšších hor našla chvíli pro svou duši a křesťanského Boha?
Protože to je za mou vrozenou lenost zdolávat výšky maximum PROČ někdy někam do výšin vylezu.
Kvůli nadhledu.
Kvůli tichu.
Kvůli nádheře přírodních scenérií.
Kvůli případné osamocenosti a komunikaci v srdci s Tvůrcem krásy a dokonalosti.
Z doslovu vysvítá, že spíše ano, protože přetavit lásku k horám do pomoci horalům je velice dobré ;o)

Nebo se spokojila skrz přírodní náboženství se vztahem k hinduismu a budhismu kvůli toleranci a snášenlivosti ?
Nemám vůbec ráda tohle "dokazování si" čehokoli s obrovským strádáním a rizikem smrti.
Nemám ráda hazard se životem a zdraví kvůli soupeřivosti.
Nemám ráda ani svět vrcholového sportu ani svět komerčního a soupeřivého horolezectví.
Autorka se mi zdála, že patří do té lepší části světa horolezců.

Používá humor, nadhled, poetiku. Zmiňuje vznik gregoriánského chorálu a poslouchá v horách Bacha. Je uctivá k místním náboženstvím, ale prokmitne i pobavený nebo smutný úžas nad některými jejich nelogičnostmi.
Třeba když: " smrt dítěte je daň za štěstí" ?
Anita Krausová dodala mladý hlas, švih a šmrc.
Líbilo se mi to.
Moc.

"Protože i když to na první pohled vypadá, že cenou vítězství je vrchol hory, není to tak. Nesmíme se nechat mýlit, každá hora, ať malá či velká, každý konkrétní cíl lidského snažení je jen kulisou, rekvizitou ve vážném dramatu lidské důstojnosti. Člověk jí může vyhrát jen jednou."
5/5

24.10.2023

Skvělá kniha!
Našla jsem v ní všechno co v dobrém cestopisu nemůže scházet. Napětí a všechny nástrahy a nepohodlí spojené s obrovským úsilím při výstupu na Čo Oju autorka líčí s nadhledem a humorem sobě vlastním a nešetří ani poetickými pasážemi, kterými popisuje krajinu a obyvatele Himaláje.
Tyrkysová hora je především nádherný lidský příběh o přátelství, statečnosti a pokoře a v neposlední řadě o pochopení a podpoře těch nejbližších.

P.S.
Nesmírně jsem vděčná za Doslov, vydaný až v reedici. Jsou v něm místy až neuvěřitelná fakta...

07.03.2023

Čtu ráda knížky o horolezcích, i když pochopit motivaci pro enormní strádání a riziko spojené s výstupy je pro mě nemožné. Doposud bylo.
Knížka Diny Štěrbové mě nechala nahlédnout:
Do toho, kolik nekonečné a mnohdy krutě zbytečné námahy, trpělivosti, strategie a štěstí potřebovala žena k tomu, aby prorazila krunýř předsudků a tuposti oficiálních institucí (viz reedice knihy, doslov autorky).
Do toho, co jsem už trochu znala z podobných knih: nebo-li, co si neuděláš na koleně, nemáš, aneb, jak vyzrát na nedostupnost vybavení a neexistenci finančních zdrojů.
Do toho, kolik stojí plnění "nesplnitelných" snů rodinu.
Do toho, jak velká musí být vůle a touha a psychická a fyzická odolnost, aby byly větší než strach a pokušení vzdát.
Do toho, jak složitá je organizace, aby vedla k realizaci projektu a díky čemu všemu může přijít celá námaha těsně před cílem vniveč.
Do toho, jak chutná zklamání, když se po tom všem oficiální prameny "zapomenou" o ženami dobyté osmitisícovce zmínit...
A tak dále a tak dále...

Co mi ale přišlo jako nahlédnutí zásadní...
Neuvěřitelně poetické a pokorné vyprávění o Nepálu, himálájské floře a fauně, lidech, počasí, božích úradcích... Dina Štěrbová je úžasná spisovatelka, líčení nepostrádá humor, odevzdané povzdechy nad mnohdy svérázným pojetím smluvených závazků místními, dechberoucím způsobem líčí výstupy, překážky, těžko představitelná strádání nejen při dobývání samotných vrcholů. Ale nad tím vším je vždycky bezbřehá láska, obdiv, úcta a respekt k horám.
A já měla, aspoň stopově, možnost pochopit, o čem to všechno je, když je to tak, jak to má být.
Můj obdiv, úcta a respekt, paní Štěrbová.

01.10.2022

Touto knihou jsem se snažila "zahřát" při mrazivých večerech krčící se v péřovce ve stanu asi 150 km nad polárním kruhem... to je taky nápad. Vyprávění je to velmi zajímavé a chytí od první kapitoly. Bavilo mě čtení o výstupech, problémech, táborech, osobnostech nosičů apod. Bohužel jsem v rukou měla chybové vydání, kdy jsem až při čtení s panikou zjistila, že vazba je špatná, chybí 30 stránek (ano, právě o konečném výstupu na horu) a místo toho jsou tam závěrečné kapitoly dvakrát. Číst knihu doma, tak mi to asi tolik nevadí, ale když už ji tahám s sebou na trek, je zklamání veliké...
I tak jsem ráda za zajímavý vhled do organizace i realizace takového projektu, obrovské množství vybavení, které je potřeba, nebo za zmínky o "Messnerově smetišti" v horách, které za sebou výprava zanechávala. A už tenkrát autorka poukazuje na to, že je Everest turistická atrakce pro bohaté.

24.05.2022

Čteno na Výzvu, leč musím říci, že z "oblasti" horolezectví jsem četla daleko lepší. Přidávám se ke komentáři, že místy je to zajímavé a čtivé. Některé pasáže jsou ale únavně podrobné. Každopádně dámám blahopřeji k jejich výkonu. Napadá mě, že kdyby měla knížka jinou grafickou úpravu (větší písmo, nějaké odstavce...), četla by se zřejmě lépe.

22.04.2021

"Začínáme se cítit jako na výletě. Ani předtím nám nechybělo nadšení, doplňované vzrůstající zásobou šibeničního humoru, který je, jak řekl někdo moudrý, tou nejinteligentnější formou smutku."
A jakého humoru! Zapomenutý lingvistický skvost. Dina Štěrbová je stejně dobrá spisovatelka, jako je horolezkyně. Humorné pasáže příprav na šestou nejvyšší horu světa se střídají s poetickým popisem samotné cesty až na vrchol. Dina si svůj život uměla užít nejen díky své umíněnosti, ale i skvělé podpoře manžela a celé rodiny. "Člověk se musí naučit hrát s kartami, jaké mu život rozdá." A ona si vydřela rovnou červenou postupku.

18.08.2020

nalezena tuším v knihobudce...takový poklad !!! a dokonce jsem měla tu čest i osobně - potkala jsem paní Dinu na křtu knihy "Navždy první", které je taky součástí...a přišla mi v tom mumraji fanoušků, žádajících o fotku či autogram, trochu ztracená...po přečtení Čo Oju jsem pochopila. Skromná, přímá žena s duší poetky. Než v chumlu lidí - raději ztracená mezi ledem, sněhem, sluncem a oblohou...tam, kde krkavci dávají dobrou noc.
Kromě náročného výstupu a detailního popisu cesty nejen na Čo Oju, ale k vysokohorskému lezení celkově, nám dokázala DIna podat komplexní zprávu o Himalájské flóře, fauně a obyvatelích...okořeněno často až básnickými obraty, a musím říct, že zrovna u ní mi košatý styl vůbec nevadil.
S oběmi lezkyněmi jsem si dokázala výstup pořádně užít...a také nejen výkon, ale i kontrast v porovnání obvyklé velikosti himalájských výprav - a tady ? 2 odhodlané ženy a 2 šerpové...kterým okolí hází klacky pod nohy a ony o to odhodlaněji ostupují metr za meterem za svým snem.
Dina navíc se škaredou bronchitidou...a kromě toho (neumím si to vůbec představit makačka jak sviňa a ještě zánět průdušek jako bonus...) proti původnímu plánu i výstup bez kyslíku - to je tak, když kupujete kyslíkové bomby z druhé ruky ;)))
Velmi pěkně napsané svědectví o kráse hor, velikost přírody a odhodlání. A také připomínka vysokohorského lezení v 90tých letech...můžeme srovnat styl, vybavení a materály s těmi dnešnímu ultra...jedno je však stejné - láska k dobrodružství a k horám.
Rozhodně doporučuji !!!

"Dino, ty jsi ale vážně cvok, máš bujnou fantazii," zchladila Věra můj rozlet. Nevím, bude mít asi pravdu, ale přesto mi nejde z hlavy utkvělá představa, že ten starý krkavec s lysinou jediný ví, kde mají mrtvé horolezkyně z roku 1959 svůj hrob. Není to nejhezčí představa ! Obzvláště ne, když si vzpomenu na osud jaka s prosícími žebry v trhlině pod Nangpa La !"

"ve stanu se motáme jeden přes druhého a s krajní námahou na sebe natahujeme všechn svršky. Nejhorší jsou boty a návlekové kamaše, zdá se mi, že je nikdy nepřetáhnu přes patu. Jen zázrakem udržím s nechutí spolykanou stravu, kde je její místo. Kousek zmrzlého salámu, šetřeného pro tuto chvíli, na kámen ztvrdlou čokoládu a dávku vitamínů. Chvíle tolikrát prožitá v představách a s hrdiny knížek a ve skutečnosti přece trochu jiná...."

p.s. do knihobudky rozhodně nevrátím...a ukládám na čestné místo v regálu lezeckém...

21.06.2020

"Jestli vy dvě vylezete na vrchol Čo Oju, dám pro vás připravit při návratu k letišti slona"
Čekal jsem klasický příběh o přípravách na expedici a technický popis výstupu. To vše v knize je, ale to hlavní bylo velmi poetické vyprávění o krajině vzdáleného Nepálu, o lidech kteří tam žijí, i o těch kteří propadli kouzlu hor. Vyprávění o tom, co je žene na vrcholy osmitisícovek.
"Nesplněné sny pálí jako sůl v nezacelené ráně, vyhánějí nás trnitou cestičkou posvátného neklidu... "
Krásné a dojímavé vyprávění o splnění jednoho snu. Čím více pro něj člověk obětuje, tím větší má cenu. Nezapomenu na večerní poslech Bacha v ledovcovém žlabu na úpatí hory, a závidím ten západ slunce těsně pod vrcholem, v pátém výškovém táboře.
" S horami je to jako s lidmi. Některé se nám zalíbí na první pohled, okouzlí nás, jiné k nám nepromluví...."
Já takovéto vysoké hory nechodím, ale až zanedlouho vyrazím do těch "svých", tahle úžasná knížka pojede se mnou, připravená v batohu na chvilku klidného večerního počtení.
Vřele doporučuji i pro ty, kterým horolezectví nic neříká, v té knize je toho mnohem víc.

Pro ty z vás, kteří četli" Čo oju, tyrkysová hora", doporučuji přečíst si u téhle reedice doslov autorky, je to velice zajímavé čtení!

18.03.2020

Zajímavé čtení. Nicméně, četla jsem už lepší knížky o horách...:)
Autorka zachází hodně do zbytečných detailů co se pobývání v táborech. Čtenář, co miluje hory, může čekat trochu něco jiného.
Přečtěte si a posuďte sami :)

05.01.2020

Nejen pěkné počtení, ale i pořádná dávka motivace a inspirace, jak nenechat své sny nesplněné.