Co se děje se světem?
Václav Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553133/bmid_co-se-deje-se-svetem.jpg
4
127
127
Co se děje se světem? Náš svět prochází velkou proměnou a Václav Cílek se na ni dokáže podívat z rozmanitých úhlů pohledu a s vtipem. Úryvek z Koronavirového dodatku Resilience je dynamická odolnost. Zatížíte kus oceli, prohne se, ale pak se vrátí do původního stavu. Blesk zapálí les, ale ten zase doroste a ani se přitom moc neochudí. Počítáte s útokem, nevíte však, co se může stát a proto si budujete resilienci. Při získávání resilience jsou důležité tři postoje: 1 – víte, že se něco může stát, že nebezpečí je součástí vašeho života 2 – rozumíte světu a situaci. Jsou věci, které nemůžete změnit, ale je dobré vidět obojí - přicházejícího medvěda a za ním krásný západ slunce. Jsme trénováni na ohrožení, ale je také třeba trénovat se na krásu. Být si vědom něčeho dobrého je mocná strategie. 3 – resilientní lidé dávají pozor na to, co jim pomáhá a co jim škodí. V běžném životě obvykle stačí tyhle věci vypozorovat, aniž by s nimi člověk musel moc zápasit a ony se postupně promění. Už opouštíme pobřežní mělčiny a proud změn nás unáší dál od pevného břehu. Bojíme se, ale také umíme plavat. Co se děje se světem? Základní problém je ten, že se děje příliš mnoho věcí najednou. Náš svět prochází velkými otřesy a proměnami a geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek se na ně dokáže podívat z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem a konstruktivní sklepsí. Vždyť v době velkého zrychlení a nečekaných důsledků globalizace, současnou pandemii nevyjímaje, je více než kdy dříve důležité umění udržet si v životě pocit smyslu a (pře)žít šťastně. Hned úvodu zazní dosud nepublikované autorovy úvahy o koronaviru a silách, které nelze ochočit, ale lze se s nimi utkat se ctí a omezit ztráty. Další část audioknihy v interpretaci Martina Myšičky prokládané osobními autorovými úvahami, se věnuje českým zahrádkám a zabývá se inteligencí stromů a rostlin a jejich přetrvávající spjatostí s životem člověka. Odtud přechází k úvahám nad řeckými a indiánskými mýty, důležitost vody a času v našem životě. Poslední část se dotýká lidského vlivu na celý zemský systém a jeho důsledků. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je audiokniha originálním, optimistickým poselstvím přinášejícím konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Literatura naučná
Vydáno:
2020
,
Tympanum
Interpreti: Martin Myšička
více info...
Přidat komentář
Obtížné čtení a stejně tak obtížné hodnocení. Asi v polovině se cosi stalo a následný pel mel názorů na vše (a nic?) mě jen zmátl.
Pan Cílek je můj oblíbený autor, mám rád jeho přednášky a rozhovory pro rozhlas, hodně je poslouchám jako MP3. Mám už několik jeho knih, ale takhle pro mně byla zatím nejtěžší, její přečtení mi trvalo neobvykle dlouho. Jak už psali čtenáři přede mnou, je to asi tím širokým záběrem témat vměstnaných do poměrně malé knihy. Nicméně kniha je to pěkná a po kouskách si jí budu s chutí číst i v budoucnu. Navíc je to bod č. 19 čtenářské výzvy, darovaná kniha :-)
S knihou jsem měl trochu problém. Zhruba v půlce jsem ji chtěl odložit, neboť se jaksi nedostávalo k tomu, k čemu mě navnadil její titul. První polovina je v podstatě soubor na esejů na téma: zahrádka, umění a cestování. Když v půlce knihy dojde autor k podstatě, rychle se informačně vyčerpá a následuje dojezd, který charakterizuje směsice názorů na různorodá témata včetně třeba fenoménu zombie... Obecně je mi autorův postoj a náhled na svět sympatický, ale tato kniha je takovým příliš široce rozkročeným slepencem vědeckých faktů, náhledů a názorů různé hloubky a kvality. Tak si skoro říkám, že Cílek je mnohem lepší řečník, sloupkař až esejista než autor mohutnějších literárních útvarů.
Jedna z nejnovějších knih Václava Cílka je souborem esejů, které spojují témata krajiny a společnosti. Snad každý si klademe tu otázku, kterou má knížka v názvu a snažíme se na ni nalézt odpovědi na zemi, na nebi i sami v sobě. A Václav Cílek nám v tom hledání může pomoci. Píše o dějinách zahrad a zahrádek, o indiánské péči o půdu, o ledu v Arktidě, o svatyních v Athénách, erozi půdy v Afghánistánu, rozšířené fobii ze zombie, o antropocénu i o migraci. Kromě zajímavých a čtivých teorií a závěrů mě v knize potěšil způsob sestavení pramenů a zdrojů na konci. A nemohu opomenout dechberoucí ilustrace Kateřiny Piňosové, ty jsem si okamžitě zamilovala.
„Civilizace dojde svého konce jen v tom případě, že není schopna další tvořivosti a neumí si nalézt novou podobu. Úplný rozpad není možný ani proto, že společnost nikdy nebyla jednotná a zejména v Evropě existovala v řadě forem od trapistických klášterů až po kluby playboyů. Hlavní část establishmentu, která je provázaná se senzitivním základem smyslové kultury, odejde s ní, ale mnohé alternativní směry zůstanou změnami jen málo dotčené, anebo se dokonce nestíněny silovým vlivem centra dál rozvinou. To, co nepatří k potápějící se lodi, se s ní neutopí. Je nám dopřáno to zvláštní privilegium žít, myslet a konat v jednom z nejzvláštnějších období posledního tisíciletí. Nemůžeme jej zastavit, ale můžeme pochopit a tím zmírnit či rozložit tragické události přechodných období.“
A to je nakonec docela pozitivní zpráva, co říkáte?
Pro mě těžké zklamání. Čekala jsem od ní úplně něco jiného. První část ještě relativně šla, ale poté jsem se s tím tak těžce prokousávala, že jsem to nakonec vzdala a to se mi stává opravdu výjimečně...
Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)
čtu po kouskách, jinak nelze. Po přečtení návratu k půdě jsme nakoupili plno bylinek, květinek a zeleniny. Počasí nám konečně umožnilo vše vysadit a máme plně obsazený voňavý balkon.
Rušila mě roztříštěnost, široký záběr témat, nevyváženost hloubky a množství informací. Svými myšlenkami a informacemi mě autor dokázal zaujmout, bohužel ne po celou dobu čtení. Václav Cílek má svůj vyhraněný pohled na svět. Některé úvahy jsou inspirativní, jiné příliš idealistické a nereálné. Ovšem přírodozahrádkářský úvod je roztomilý. Krásný hold přírodě a zahrádkaření je napsaný tak, že čtenář zapomíná, že kromě kvetoucích stromů, voňavého domácího ovoce a chutné zeleniny existuje také havěť, která vám sežere část úrody, že neexistují jen nádherné květiny, ale také uporný plevel. Po přečtení první části je čtenáři jasné, že péče o zahradu a pěstování rostlin je jednou z nejhezčích a nejrozumnějších činností na světě. Hm..., což také je.
I když knih na podobné téma je dnes více než dost (i od samotného autora), tato kniha my svým stylem a výběrem témat silně učarovala. Volím schválně tento termín, protože fakta je možné sehnat kdekoliv, ale vzájemná provázanost myšlenek a jejich forma je vyjímečná i mezi knihami pana Cílka.
Výborná kniha k zamyšlení i k odpočinku. Chtěl bych mít přehled jako pan Cílek.
K vypůjčení této knihy mě vedl rozhovor s autorem knihy v Magazinu MF Dnes. Zde byl vlastně uveden snad stručný obsah autora této knihy. Po vypůjčení jsem se pustil do čtení knihy. Zaujal mě její rozsah. Je to zajímavé čtení, jistě s erudicí autora, který zde uložil svoje poznatky a budoucí vize. Avšak je nutné, aby čtenář byl na určité úrovni. To já, bohužel nejsem, tak jsem si vybral s knihy nejzajímavější kapitoly a to s hlavně s budoucí vizí autora k otázkám-Co se děje se světem?
Ze začátku mi trvalo než jsem si zvykl na autorův styl vyprávění. Rád jsem se dozvěděl spoustu informací o zahrádkách, i když nesouhlasím s představou radostného masivního návratu k zahradničení. Dost mi to připomínalo podobné představy Jacka Londona o velkém návratu lidí k půdě ze začátku dvacátého století, jako reakci na stoupající nezaměstnanost dělníků ve městech.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
| 2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
| 2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2012 | Tři svíce za budoucnost |
Kniha mne svou první polovinou, kterou bych označila za myšlenkově ucelenější a přehlednější, nadchla. Cílkův usměvavý realismus nad obrazem světa rozpadajícího se na kusy byl přesně to, co jsem vnitřně už dlouho potřebovala slyšet, pro co jsem potřebovala podporu z vnějšku. To, co jsem si zde přečetla, pro mne bylo asi jako bych najednou viděla díky věcným, racionálním argumentům autora jasně to, co jsem už předtím tušila za zamlženým sklem vlastních úvah.
Zhruba za polovicí tok myšlenek trochu zvolní, několik stěžejních věcí se opakuje, ale troufám si tvrdit, že to tato kniha potřebuje, že kdyby pokračovala a končila v tom plném rozletu, neodkládala bych ji s takovým optimistickým výhledem do budoucna. Pomalejší tempo v závěru mne zbavil pocitu světového humanitárně-klimatologického armagedonu, který by možná jen zesílil, kdyby autor jen vršil fakta bez své moudré a laskavé interpretace.