Co v českém dějepisu chybí

Krystlík patří k českým publicistům - masochistům, kteří nekriticky přejímají tendenční západní výklad české historie. Český národ v počátcích své existence odmítl křesťanství germánských katolických kněží, které bylo de facto zástěrkou pro germánskou expanzi (Lužičtí Srbové by mohli vyprávět) a přiklonil se ke křesťanství východního ritu, které mělo kvalitativně odlišné duchovní kořeny.

Od té doby byly Čechy vnímány jako ostrov duchovního neklidu v Evropě (což se nejvýrazněji projevilo husitským hnutím) a staly se trnem oku zesvětštělému západnímu křesťanství.

Právě tady je třeba hledat místy až hysterickou nesnášenlivost germánského elementu vůči českému národu a z toho vyplývající snahu o diskreditaci historie českého národa (pokud chcete zničit národ, musíte zničit nejprve jeho paměť), která se datuje již od dob Kosmových, který sepisoval svou kroniku pod tlakem německých kněží, přes Hitlera, který chtěl "české bestie" rovnou vymýtit (protože "Čecha ohneš, ale nezlomíš a jakmile povolíš, zase se narovná a udeří") až po současné historiky jako Baring, ze kterého v Německu žijící a podnikající Krystlík vydatně čerpá.

Pro upřesnění dodávám, že pan Krystlík se zabývá historií jako amatér a výhrady profesionálů k jeho historickým "pracím" (Prof. PhDr. Kučerová, Prof. PhDr. Olivová) nejsou výsledkem české zatvrzelosti vůči geniálním postřehům pana Krystlíka, ale pouze a jen profesionálními výhradami vůči jeho tendenčnímu pojetí.

Proto bych tuto práci neoznačoval za práci vědeckou ani publicistickou, ale spíše za práci propagandistickou, která zcela jistě osloví české milovníky intelektuálního masochismu a sebemrskačství, jako je třeba pan Matěj Hollan, podle kterého prý Češi některé národy dokonce i zplynovali. Inu, opravdoví znalci historie.