Co zbylo v paměti
Dagmar Steinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199022/bmid_co-zbylo-v-pameti-96x-199022.jpg
3
7
7
Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.... celý text
Přidat komentář
Autorka přeskakuje z jedné udalosti ke druhé bez zjevné souvislosti, ale zas možná tím je to vlastně originální, i když často to působí dost těžkopádně a hlavně těch jmen. Navíc vše je podáno ve zkratce, v takové té zkratce kdy je nedořečenost tak vystupňovaná, že ani nelze poznat o co ve vyprávění jde. Ale ty "střípky" z Afriky jsou výborné; moc takových literárně-historických eskapád jsem nečetl. To je svým způsobem na knize nejsilnější, to že se autorka podívala do zemí a do prostředí, do kterého v té době neměl moc nikdo možnost nahlédnout. Jen je škoda té zkratkovitosti. Ale to je už asi styl paní Steinové, takže pro někoho "sí" a pro někoho "no". Pro mě tak půl na půl.
Autorka sama píše, že se jedná spíše o útržky vzpomínek než souvislé vyprávění. Opravdu jde o spoustu střípků, ze kterých je však pro čtenáře velmi obtížné sestavit ucelenou mozaiku. Rychlé těkání či absence bližšího představení osob, které jsou zmiňovány, činí text nepřehledným a těžko uchopitelným. Je škoda, že paní Steinová, která se v literární oblasti pohybovala, více nemyslela na čtenáře a své vzpomínky neuspořádala do propracovanějšího celistvějšího textu.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Co zbylo v paměti |
| 2007 |  Vzpomínání |
| 1971 |  Komuna, neboli, Obec pařížská roku 1871 |
Chvílemi to byl celkem chaos. Čtenář je sice v úvodu (a pak i v textu) varován, že to nejsou klasické paměti deníkového typu, ale i tak se to asi dalo ukočírovat trochu lépe. U některých popisovaných momentů jsem měla problém je přesněji časově zařadit, což je podle mě ke škodě věci. Nejen u nás se, především politická, situace během těch 40 let nějak vyvinula, takže si to člověk občas nemůže dát do konkrétních souvislostí. A po přečtení těchto pamětí si nejsem jistá, jestli bych od ní chtěla číst nějaký překlad, i když tam by se měla držet originálu :-)