Co život dal a vzal
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307876/bmid_co-zivot-dal-a-vzal-NZb-307876.jpg
5
1144
1144
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života - o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , VyšehradOriginální název:
Anybody Can Do Anything - The Plague and I - Onions in the Stew, 1950
více info...
Přidat komentář
Autorčin autobiografický román Vejce a já doslova miluji. Co život dal a vzal je dalším pokračováním jejího života, opět pěkně napsáno.
Mám ráda styl, kterým Betty píše. S nadhledem a humorem popisuje velmi náročné životní situace. Kniha se skládá ze tří částí, první dvě mě dost pohltily, do třetí už jsem se musela trochu nutit. Oproti Vejce a já mi celkově kniha trochu méně odsýpala, rozhodně ale stojí za přečtení.
Stejně jako u "Vejce a já" kniha mého mládí, ale milovala jsem ji ještě více než Vejce a četla mnohokrát.
Jedna z mých nejmilejších knih a vychutnávám si ji pokaždé stejně, jako když jsem ji četla poprvé. Je to pohlazení na duši, psané s humorem a nadhledem, jak to paní autorka tak skvěle a lidsky umí.
Protože jsem se bavila u autorčiny knížky Vejce a já, pustila jsem se i do četby této knihy. Jde vlastně o tři úseky ze života Betty MacDonaldové.
V první části se snaží Betty nalézt vhodné zaměstnání v době hospodářské krize. No, moc se jí to nedaří, teď by se řeklo, že byla finančně negramotná. A zbytek rodiny na tom byl podobně. V druhé části se Betty léčí s tuberkulózou. Tam mně nedělalo úplně dobře prostředí sanatoria, i když jej Betty líčí s humorem sobě vlastním.
Takže asi nejvíc se mi líbila třetí část, kde se Betty stěhuje i s manželem a dcerami Ankou a Jankou (ten český překlad jmen mi trochu vadil) na ostrov poblíž Seattlu. Tato část se mi líbila nejvíc, způsobem psaní mi to připomínalo knížku Vejce a já. Do všeho se Betty vrhala po hlavě, s nadšením, jen ten konec se občas nevyvedl tak, jak by si přála (např. vánoce).
Tuhle knížku četly snad všechny ženy v mojí rodině a doporučovaly mi ji. Je vtipná. Taková opravdu ženská, asi. Úplně můj hrníček to není.
Betty MacDonaldová a Co život dal a vzal je bez nadsázky součástí mého života. Žádnou jinou knížku jsem nevzala do ruky tolikrát. Jak už tu bylo napsáno, nikdy neomrzí :-)
Kniha se četla jedním dechem, fascinovalo mě, že problémy, které jsou v knize popisovány, jsou i dnes aktuální a ani by mě nenapadlo (resp. Až na pár pasáží), že se děj odehrává v první polovině minulého století
Vtipná, humorná ,nadčasová kniha, jejíž jednotlivé díly se neodehrávají v klidných, bohatých a bezpečných podmínkách našeho věku, ale na počátku 20. století, v období velké hospodářské krize a pod tíhou tehdy smrtelné choroby - tuberkulózy, a přesto jsem se většinu času smála nebo aspoň usmívala, protože autorčin pohled na život nepřipouští škarohlídství, naříkání , vzdání se nepříznivým okolnostem. Tím, že hledá ty pozitivní aspekty života a uchovává si smysl pro humor, posiluje trvale všechny své čtenáře.
Betty je prostě úžasná. Skvělé pokračování knihy Vejce a já. Opět jsem se pobavila a musím říct, že je až k neuvěření, jak jsou tyto knihy nadčasové :-) . Určitě všem ženám doporučuji, jako oddychové čtení. Obě knížky jsem si také koupila v audio verzi..
Když jsem před lety četla Vejce a já, byla jsem nadšená. Výborná kniha, u které jsem obdivovala autorku, jak dokáže život brát s nadhledem a ještě to bylo celé nadčasové. Proto jsem ani moc neváhala, jestli číst toto její pokračování skládající se hned z třech knih. Její životní nadhled se nezměnil, ale pokračování mě už tolik nebavilo a při čtení jsem se často nudila. Nejvíc mě bavilo vyprávění z léčebny, to chybět, tak to nejspíš odložím nedočtené. Je až k nevíře, jak se v dobách minulých léčilo TBC.
Nadčasová kniha.
O knize Vejce a já jsem se dozvěděla tady na DK, protože bývá často v žebříčkách nebo ji lidé doporučují v diskuzích. Koupila jsem si ji v Levných knihách a když jsem ji pak půjčovala svojí mamce, zjistili jsme, že má ve svojí knihovně trojdílné pokračování Co život dal a vzal ze 74. roku. Vejce a já předtím nejspíš nečetla.
1. Kdokoli může dělat cokoli - vtipně popsané střídání zaměstnání, postavičky z kanceláří, šéfové. Je tam cítit obrovská láska k rodině, ale co mi v knize chybělo bylo více informací o prvním manželovi, jak se stavěl k jejímu odchodu, jestli jí přispíval na dcery, jestli ho dcery ještě vůbec někdy viděly. Co mě také v této knize mrzelo bylo, že Betty píše jen o tom jak chodí do práce, po práci na večeři s muži nebo večírky, ale nějaká popisovaná péče o její dcery tam úplně chyběla. Jak kdyby se o dcery starala jen její rodina.
2. Morová rána - tato část se mi líbila nejvíce, protože jsem hlavně neměla tušení, že TBC se dříve dalo léčit a hlavně jakými prostředky. Panejo, tak moc jsem soucítila s pacienty co musely vytrpět (hlavně tu hibernační zimu).
3. Dusím se ve vlastní šťávě - příjemné povídání o životě na ostrově Vashon. Jen to několikrát zmíněné "vystřikování mušlí" mi příliš sluchově nelahodilo, stejně jako burská pomazánka a kaguár (z vejce a já).
Tyto knihy hodnotím velice kladně a těším se co se dozvím z knihy "Hledání Betty MacDonald" od Paula Becker a doufám, že některé moje otázky budou zodpovězeny.
Chápu, proč jsou knížky Betty MacDonaldové mezi ženami tak populární. Bylo by ale velmi nefér je šoupnout jen na poličku se čtením pro staré báby. Ale popořadě (nebo spíš po třetinách): Kdokoliv může dělat cokoliv je neskutečně barvitým popisem života v Seattlu za hospodářské krize. Možná je to tím, že jsem Seattle navštívila (i když o téměř 100 let později) a po stejných chodnících jako mladá Betty jsem chodila. Ale i kdyby ne – ten život, kdy se mladá holka potlouká po prvních zaměstnáních, vesměs podřadných, ve velkoměstě, ten dobře znám. A upřímně – velká hospodářská krize a ekonomická krize v roce 2008 (kdy jsem to žila já) mají ledacos společného. Část s názvem Morová rána pak dostává zcela nový rozměr, když ji čtete po dvou letech světové pandemie covidu, jehož průběh má s tuberkulozou také pár podobností. No a nakonec Dusím se ve vlastní šťávě, který beru jako reklamní text lákající na návštěvu ostrova Vashon. Betty a její popisy přírody mě uhranuly už v knize Vejce a já a tady své umění jen potvrdila. A vlastně i jako reklamní text na to pořídit si děti, nejlépe dcery a těšit se, až budou v pubertě. Každopádně – až budu příště v Seattlu, chci na Vashon!!!
Kniha, která je i přes to, jak je stará, pořád platná... Lidé se nezmění :) Čtu ji občas znovu, třeba jen úryvky.
Výborná knížka prakticky založené ženy.
Jedno z důležitých poučení : Puberta dětí se musí nějak přežít. Ústupky nemají velký význam, pubescenti se prostě potřebují vymezovat a šprajcovat, jinak to nejde.
( A hlavně samo to přejde. ‘
( Teda, ve většině případů, že...)
Štítky knihy
humor americká literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Paní Betty má perfektní styl, kterým dokáže zaujmout, ať už píše o čemkoliv. Asi jsou její knihy především pro ženy, pro mě představovaly a představují takovou vnitřní pohodu. K takovým knihám je nemožné se nevracet. Nádhera, děkuji paní Betty a tiše se ukláním...