Cobainovi žáci
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303123/bmid_cobainovi-zaci-BoJ-303123.jpg
3
101
101
Pokud jste si mysleli, že po pádu komunismu má už mládež život růžový a možnosti neomezené, tak to jste dost mimo. Bezejmenný hrdina Cobainových žáků nás provede od idylického dětství přes základku a učňák až do dospělosti. Jinak řečeno z pískoviště k nadšenému objevování světa, kdy je člověk Lennonem, ale taky trochu Kerouacem, přes temný opar chlastu, drog a vědomí, že nikdo to tu nepřežije, až po rezignované poznání, že ráčkující kluci dělají ve skladu. Příběh jako každý druhý. Co ale z Pechova románu dělá skvost, je přesně odposlouchaný jazyk, vytříbený cit pro dialog a smysl pro humor, byť většinou šibeniční. Pusťte si Nirvanu, zapalte si a otevřete knihu.... celý text
Přidat komentář
Nenudí ale ani nenadchne. Božstva jsme měli stejné - Beatles, Doors a nakonec Nirvana... Mám i podobné zážitky z mládí,ale přesto mě to nijak nebralo. Asi mě sral ten nihilismus hlavní postavy
Myslím, že chápu, co tím chtěl autor sdělit, ale problém je v tom, že jsem se za celou knihu nedozvěděla pro mě to hlavní.
Ono je tak snadný chovat se jako debil, to dohánění idolů mi nestačí (nebo jsem prostě vadná, protože já si po vzoru jenom obarvila hlavu načerveno), ale ráda znám důvod. A důvod "prostě protože proto, že můžu, tak chci" pro mě nefunguje v knihách a nechápu to ani v životě. Ani "prostě protože mi je, kolik mi je, tak mám automaticky pocit, že můžu, musím, byť nemám důvod". Mám potom problém se do postavy vcítit. A tenhle problém nemá nic společného s mírou debility oné postavy. Může jít být klidně hodně, s tím problém nemám.
A tohle není způsobeno tím, že já svoje mladší roky měla rozložené mezi les za barákem a louku vedle baráku a šlo to se mnou do háje až když jsem v patnácti objevila sílu špionážních románů, takže jsem neměla čas na podobný kraviny jako hrdina knihy. A proč to tady píšu? No, proč asi...1987...
Je to způsobeno tím, že tady je prostě mimo stůl ono "Proč", a já nemám motivaci být součástí. Přestože to byl autorův záměr, já s tím problém mám. Proto jsem četla příběh o generickém blbovi (což autor používá často a v povídce to je ok, ale tady asi potřebuji víc), kde jsem se sice občas několikrát hodně upřímně zasmála, ale z uvedených důvodů jsem se správně naladila až na konci. Protože já sama si taky připadám, že jsem pořád úplně stejný dítě jako když jsem jím byla předtím, který to chce jenom mít za sebou, a potom po ne/splnění očekávání všech okolo, šup a honem rychle do penálu, ať nepřekážim těm, který si myslí, že jsou chytřejší a mají to všechno mnohem lépe vymýšlenější a my jim jenom překážíme v rozletu, ale i tak se rádi naposledy zasmějeme těm všem mladejm debilum, protože víme, že oni se taky jednou na našem místě zasmějou, protože naše existence...já tomu říkám vesmírnej vtip. Jenže byl tak trapnej, že už nebyl zopakován. Proto jsme ve vesmíru sami...
Napsáno skvěle. Dobře uchopený postup stylu psaní. Jenom jsem se asi minula s tím, že to je kniha pro mě. Není.
Jak píše kolega pode mnou, doposud jsem četl hororovou tvorbu od Pecha, která si mě získala. O této knize bohužel, nemůžu říci to samé. Kniha začínající od nevinného dítka přes prokalené a profetované mládí, připomínající Trainspotting, je dozajista vděčným námětem pro knihu, ale podané je to velmi sterilně, bez pointy a špetky fantazie. Vyjma několika vtipných situací nemůžu hodnotit kladně, myslím, že autorův potenciál je jinde.
Dosud jsem od Pecha četl jen jeho horrorovou tvorbu. Ale jeho strohý, břitký a svižný styl se mi natolik zamlouvá, že jsem se pohlédl i po jeho jiných knihách. Tohle je první nehorrorová věc, co jsem od něj četl a jsem dost spokojený. Tak jednoduché, prosté a přitom svižné a svým způsobem obsažné. Pech prostě dokáže třemi větami vyjádřit to, na co např. King potřebuje tři odstavce. Když ho vezmu hodně z gruntu a obecně, Pech v Cobainových žácích napsal osudy vnuka hlavního hrdiny Pelcova ... a bude hůř. A já má Pelcovu knihu hodně rád a líbila se mi i ta Pechova. Je zábavná, hodně mě házela do mého vlastního mládí (ne, nebyl jsem jako hlavní hrdina - Lennon, Cobain ani Morrison mi nikdy nic neříkali, nechápal jsem je stejně jako nechápu a nic mi neříkají hlavní hrdinové jak Pelcovy tak Pechovy knihy - ale prostě některé scény, některé věci z té knihy zažil asi každý, nebo znal někoho, kdo je zažil). Ano, lidi jako jsou hrdinové této knihy tak nějak nechápu, nikdy jsem je nechápal, ale jsem rád, že se knihy o nich pořád píšou, protože je rád čtu, když jsou napsané tak dobře jako Cobainovi žáci.
Popis mladých divokých let dosti stylově podobný Šabachovi. Zatímco Šabachovi hrdinové, ač mnohdy vyvádějí blbiny, jsou v podstatě kladní, hrdina této knihy je dle mého osobního názoru nesympatický neřád, který by zasloužil nařezat. Celkově ale knihu díky specificky humornému stylu hodnotím jako docela slušné dílo.
alkohol, drogy, rock'n'roll z českých luhů a hájů aneb Dětství a puberta hlavního hrdiny byl takový sametový sajrajt!
Za mě se kniha fakt povedla!
Tři a půl hvězd, zaokrouhleno nahoru na čtyři, zejména za autentický jazyk, smysl pro humor a konec, který dodal jinak vcelku plochému příběhu trochu hloubky.
Dočteno. Knížku jsem dostala jako dárek s tím, že jsem se narodila v 90´ a vyrůstala na Nirvaně, tak by se mi mohla líbit. Nelíbila. Knížka mě prostě nezaujala, autor mě místy solidně s*al, což bude asi hlavní důvod. Každopádně atmosféru zachytil víc než věrohodně, líbilo se mi mísení popisu faktů a fantazie, upřímný pocit zklamání z nenaplněného snu, upřímnost nad svou vlastní neschopností. Nemůžu říct, že by to pro mě byla třeba jen taková pohodová oddechovka. Tohle nebyl můj styl =)
Na to, jak se knížka dobře četla, jsou 3* málo, jenže... ta část, kdy se hlavní hrdina ničí a devastuje, ta je fakt rozsáhlá (vzhledem k celkovému počtu stránek). Když ale nechlastá, nejí houbičky, nefetuje a pod. je to moc dobré, vtipné, místy i citlivé čtení (jakož i sám vypravěč). Navíc ta povedená obálka a názvy kapitol a kamarádů... Ale za to, co prováděl rodičům mu víc nedám (to jsem jako žena a matka doslova trpěla a knihu málem odložila - k přečtení přesto doporučuji :).
Nebudu bádat, co je imaginace a co autobiografie. Oboje, myslím, zastoupeno v hojné míře. Jazykově skvělé. Jen mám pocit, že přechod k velkému nakladateli zatím nesplnil očekávání. Ohromně vtipná videa a zejména Američané jedí kaktusy jsou lepší knihy.
...dost uchylárna .....zrovna takové knihy mi nic neříkají .....nehodnoceno, dávám jenom do přečtených
Tak trochu sem zavupomínala na svoje mládí,v hodně příbězích jsem viděla svoje staré známe i sebe,je fakt že dost z nich dopadlo podobně.Celkem dobře vykreslená éra Cobainových žáků.Jsem ráda že sem to prožila a ještě víc že to mám za sebou.
Měla bych být cílovka, svým věkem možná na okraji skupiny, ale obsah té knihy mě nějak minul. Já se na knihu těšila, a tak jsem se snažila překonávat stránku za stránkou v naději, že se konečně začne něco dít. Nic. Byť těsně před koncem, ale knihu jsem vzdala a nedočetla.
Na knížku jsem se těšila, nemůžu říct, že mě úplně zklamala, ale nenaplnila má očekávání. Trochu jsem se ztrácela ve věku hlavní postavy a časové posloupnosti. Kniha je psaná formou útržkovitých zážitků ze života hlavního hrdiny, předpokládám, že jsme skončili někdy u 23. roku jeho života. Hlavní bezejmenný protagonista příběhu je svéráz, je to bohém, který se zhlédnul v rockových muzikantech a náplní jeho života je chlast, měkké drogy, hudba a sladké nicnedělání. O´, kam zmizely ty pubertální romantické představy o tuláckém životě s kytarou v ruce a cigárem v puse? Bohužel kniha postrádala jakékoliv náznaky podobného beatnického filozofování, kluk z bezproblémové rodiny se jen dostal do puberty na malém městě a experimentoval, pak zestárnul a jeho život se začal ubírat dost depresivním směrem k stereotypu.
V knize se k mému zhnusení objevilo spoustu pravopisných chyb. Musím ale podotknout, že tam bylo několik okamžiků, které čtenáře probudí a nutí ho prožít situaci společně s hlavním hrdinou. Trochu mi to připomnělo Šabachův Občanský průkaz, ale ten je na mnohem vyšší úrovni než Cobainovi žáci. Když už nic, minimálně si u knížky naše generace připomene ty sladké chvíle posedávání v parku a pití tak lákavě zakázaného alkoholu, pokuřování cigaret a blbnutí s kámoši.
Je to kniha hlavně pro nás, kteří se narodili v devadesátkách. To je jasný. V první části je všechno tak dokonale popsané, až se tají dech. Chtělo by se říci, že se jedná o generační výpověď. Může být, ale poté co se posune příběh posune do období, kdy hlavní hrdina prožívá dost divokou pubertu, ta generační výpověď začne trochu skřípat. Najednou ten, koho jste měli rádi a prožívali s ním ty krásné okamžiky dětství na konci století, začne být nesnesitelně otravný a vlastně Vás přestává zajímat. Vlastně strašně srát, proč to nenapsat. Chápu, že být puberťákem je někdy fakt peklo, ale takhle rozehranému příběhu to věčné chlastání, hulení, fetování a dementní chování fakt neprospívá. Strašná škoda. Musím ale uznat, že to bylo velice čtivé a na některých místech opravdu zábavné. Zajímavý byl nápad s barevnými a jinými přezdívkami kamarádů a kamarádek. Nakonec jsem rád, že ten příběh skončil tak, jak skončil.
Nedokázala jsem se přinutit dočíst ji. Nezačetla jsem se. Žádná oblíbená postava, nic pro mne zajímavého. Hlavní postava mi byla nesympatická, já být v jeho okolí, dostal by pár na holou :D Nějak neumím mít pro tento typ lidí pochopení... Knížka se mi nelíbila, autor mě nenadchl.
Zručné a upřímně působící vyprávění, které mi nepřineslo víc než samo sebe. Žádné nové poznání. Dobře napsaný příběh, který ve mně nezanechal výraznější stopu.
Štítky knihy
drogy Nirvana 90. léta 20. století alkohol
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Je to taková lehká a nostalgická kniha pro mileniály z malých měst, kteří si můžou zavzpomínat na zevlování v místním parku a pití Červený poezie. Čte se to snadno a rychle, protože to má jednoduchý jazyk, krátké kapitoly a dostatečný nadhled. Bohužel to dost to klouže po povrchu, a to hlavně v první půlce, která působí spíš jako skanzen éry přelomu milénia, citelně v ní chybí nějakej niternější vhled do myšlení ostatních postav. Dokonce i samotnému vypravěči (v ich formě!) se dostaneme pod kůži jen trochu a to spíš v poslední třetině (a samotném závěru). Jako by většinou svýho dospívání proplul věčně nalitej a všechno mu bylo jedno. Skoro se mi nechce věřit, že ho někdo z těch jeho kámošů nikdy pořádně nenas*al.
Na mistry žánru o (anti)hrdinech lumpenproletariátu (jako je Welsh) to v žádným případě nemá, ale jako alternativa prázdninových knih pro matky na dovolené na chorvatský pláži je to více než obstojná četba. Akorát ten název je krajně debilní. Proč by někdy měl mít Cobain nějaký žáky? 7/10 zaokrouhluju nahoru, protože jsem stejnej ročník jako autor a pocházím z jen o trochu většího města.