Cobainovi žáci
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497313/bmid_cobainovi-zaci-4r9-497313.jpg
3
101
101
Pokud jste si mysleli, že po pádu komunismu má už mládež život růžový a možnosti neomezené, tak to jste dost mimo. Bezejmenný hrdina Cobainových žáků nás provede od idylického dětství přes základku a učňák až do dospělosti. Jinak řečeno z pískoviště k nadšenému objevování světa, kdy je člověk Lennonem, ale taky trochu Kerouacem, přes temný opar chlastu, drog a vědomí, že nikdo to tu nepřežije, až po rezignované poznání, že ráčkující kluci dělají ve skladu. Příběh jako každý druhý. Co ale z Pechova románu dělá skvost, je přesně odposlouchaný jazyk, vytříbený cit pro dialog a smysl pro humor, byť většinou šibeniční. Pusťte si Nirvanu, zapalte si a otevřete knihu.... celý text
Přidat komentář
Na toto téma už jsem četl lepší tituly. V poslední době jedna z nejslabších knih, po kterých jsem sáhl. Škoda.
Kniha mě nakonec dost zklamala. Čekala jsem trošku hlubší příběh o dospívání na přelomu tisíciletí. Tyto postavičky, které nejsou schopni postavit se na vlastní nohy a žijící na okraji společnosti se budou objevovat v každé době. Tenhle způsob života bych nepovažovala za žádné umění. Možná všichni máme podobné známé, kteří tento styl života nezměnili ani po třicítce.
Moc se mi ale líbil styl psaní, takže to určitě nebude poslední kniha, kterou si od něj přečtu.
Ač posluchačka grunge, asi nejsem ta správná sebedestruktivní cílová skupina... Napsáno je to ale čtivě...
Vzpomínky na mládí se klubaly úplně samy. Dobře napsáno a vystihující dobu, ve které se odehrává. Ale na klasiku ...A bude hůř, to nemá.
Stylizovaný obraz devadesátkového vývoje, či spíše systematického zániku, vyprávějící postavy v blíže neurčeném provinčním českém městě ve formě jakéhosi literárního leporela. Co knize vedle Dětí ze stanice Zoo chybí na dokumentární hodnotě, to dohání ve stylistické rovině, kde se může, podle mého vítězně, měřit například s Růží pro Algernon. Jednoduché nespojité věty malého dítěte se postupně s přibývajícím věkem rozvíjejí a ovlivňuje je argot. Po této stránce je kniha zvládnutá naprosto výborně. Ani systém jednotlivých ne vždy zcela zásadních životních scén mě nerušil, naopak přidává knize jistou plastičnost a po přečtení vytváří na svých 196 pidistránkách dojem komplexního pojetí tématu. Po obsahové stránce jde o bezvýhradnou koncentraci devadesátek, takže opět žádný prostor pro výtky. Cobainovi žáci se můžou zařadit na velmi krátký seznam knih, které překročily (historickou) malost české literární scény. Za to si zaslouží, i vhledem k tématu, které je naopak poměrně lokální, ještě kousek další hvězdičky navíc.
Zpočátku rozpaky, pak nadšení - co se čtení této jednohubky týče. A zábavnost plynoucí z popisu všednodenních zážitků a faktů od druhé poloviny devadesátek, navíc dětským pohledem, a pak první pětiletky nového tisíciletí, pohledem rebela, muzikoctitele, zakladatele kapel Abstinenční příznaky a Ibogain a požívače (nejen) houbiček. Vynikající je práce s jazykem, pointování kapitol i zachycení životní cesty od sladkého přesvědčení dospívání, že genialita, byť není úplně jasné v čem, nepochybně dojde ocenění a slávy, po vnímání hořkosti dospělosti a trochu překvapení z toho, že pokud se nemá věřit nikomu přes třicet, nutno začít u sebe - protože člověk už je tam... p.s. Inspirace mimoliterární - konečně jsem našla čas a ověřila si, že brněnská Čočka ještě pořád existuje. :-)
Jednohubka na večer. Hlavní hrdina jako chlapeček super, jako starší asi teda na odstřel :-D. Líbil se mi styl psaní, dodal tomu ten správný náboj.
Kdo jsou barevní kámoši hlavního hrdiny Pechova románu Cobainovi žáci? Odpověď na tuto otázku můžeme najít hned ve třech rovinách. Sledujeme životní příběh obyčejného kluka, který vyrůstal v devadesátkách a postupně si uvědomoval, že polistopadová doba mu může nabídnout stejně málo, jako šeď normalizace. Barevné rozlišení jeho kamarádů tak symbolizuje opak šedi, v níž se hlavní hrdina pohybuje, tep života, přátelství.
Odkaz na béžovou kámošku či modrého kámoše může také znamenat permanentní delirium, v němž se ústřední postava pohybuje – a své nejbližší tedy vidí ve formě bizarních halucinací. A koneckonců smysl má i rovina vizuální. V prostředí punkerů, hipíků a dalších subkultur je barva znakem té či oné komunity – konfrontací uniformního společenského obleku těch nahoře.
Více v mé recenzi na lacultura.cz
Nejsem ta správná cílová skupina - kniha mě moc nezaujala a tomu odpovídá i mé hodncoení. Určitě si ale najde své čtenáře.
Pelcovo A bude hůř... v barvě (opravdu jen jako označení postav Tarantinových) Gaunerů. Aneb velmi sugestivní, sebedestruktivní, čtenářsky zajímavé, ale ve výsledku poněkud bezvýchodné. Věřím tomu, že v knize je velký kus idealizované autobiografie, ale jaksi v nástinech, črtách. Větší autorská nadsázka by určitě podnítila k vyššímu ocenění, nicméně 3* neznamenají, že nestojí za přečtení. Rozhodně si udělejte na tuhle knihu čas.
...a bude hůř přelomu tisíciletí. Svižný text páně Pecha ukazuje, že beatnici jsou věční, pořád je proč se nepřizpůsobovat většině, stále lze žít na hraně, z které je velice jednoduché přepadnout na nesprávnou stranu. Anonymní hrdina knížky Cobainovi žáci vylévá své myšlenky a své příběhy podobně razantně, jako do sebe lije ocťáky, polyká houbičky a píše texty pro několik kapel, v nichž se snaží ubít stereotyp života v malém městě. Připomínalo vlastní mládí, i když autor je o deset let mladší. Možná právě to dokazuje, jak podobné hraniční bytí není a asi nikdy nebude přežitek. Pořád tu bude někdo, komu se nebude chtít běžet s davem, bude se chtít vymanit, byť třeba s pomocí alkoholu, drog (hudby, literatury...). Jo, pustím si Nirvanu, pustím si Alice in Chains a asi si k tomu dám pivo. Chtít návrat do doby, kdy jsme žili jako tento hlavní hrdina, musela bych si otevřít Mixelu, ale tu nám taky přestali vyrábět, jako jim ocťák. Hodnocení 3,75.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Určitě se nejedná o nějakou bombu, z druhého hlediska mi některé situace připomínaly dětství (téma televize, časopis Květy apod.) a celkově kniha nebyla špatná. V knize se vyskytuje i téma drog.