Cobainovi žáci přehled
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497313/bmid_cobainovi-zaci-4r9-497313.jpg
3
101
101
Pokud jste si mysleli, že po pádu komunismu má už mládež život růžový a možnosti neomezené, tak to jste dost mimo. Bezejmenný hrdina Cobainových žáků nás provede od idylického dětství přes základku a učňák až do dospělosti. Jinak řečeno z pískoviště k nadšenému objevování světa, kdy je člověk Lennonem, ale taky trochu Kerouacem, přes temný opar chlastu, drog a vědomí, že nikdo to tu nepřežije, až po rezignované poznání, že ráčkující kluci dělají ve skladu. Příběh jako každý druhý. Co ale z Pechova románu dělá skvost, je přesně odposlouchaný jazyk, vytříbený cit pro dialog a smysl pro humor, byť většinou šibeniční. Pusťte si Nirvanu, zapalte si a otevřete knihu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cobainovi žáci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (32)
Nenudí ale ani nenadchne. Božstva jsme měli stejné - Beatles, Doors a nakonec Nirvana... Mám i podobné zážitky z mládí,ale přesto mě to nijak nebralo. Asi mě sral ten nihilismus hlavní postavy
Myslím, že chápu, co tím chtěl autor sdělit, ale problém je v tom, že jsem se za celou knihu nedozvěděla pro mě to hlavní.
Ono je tak snadný chovat se jako debil, to dohánění idolů mi nestačí (nebo jsem prostě vadná, protože já si po vzoru jenom obarvila hlavu načerveno), ale ráda znám důvod. A důvod "prostě protože proto, že můžu, tak chci" pro mě nefunguje v knihách a nechápu to ani v životě. Ani "prostě protože mi je, kolik mi je, tak mám automaticky pocit, že můžu, musím, byť nemám důvod". Mám potom problém se do postavy vcítit. A tenhle problém nemá nic společného s mírou debility oné postavy. Může jít být klidně hodně, s tím problém nemám.
A tohle není způsobeno tím, že já svoje mladší roky měla rozložené mezi les za barákem a louku vedle baráku a šlo to se mnou do háje až když jsem v patnácti objevila sílu špionážních románů, takže jsem neměla čas na podobný kraviny jako hrdina knihy. A proč to tady píšu? No, proč asi...1987...
Je to způsobeno tím, že tady je prostě mimo stůl ono "Proč", a já nemám motivaci být součástí. Přestože to byl autorův záměr, já s tím problém mám. Proto jsem četla příběh o generickém blbovi (což autor používá často a v povídce to je ok, ale tady asi potřebuji víc), kde jsem se sice občas několikrát hodně upřímně zasmála, ale z uvedených důvodů jsem se správně naladila až na konci. Protože já sama si taky připadám, že jsem pořád úplně stejný dítě jako když jsem jím byla předtím, který to chce jenom mít za sebou, a potom po ne/splnění očekávání všech okolo, šup a honem rychle do penálu, ať nepřekážim těm, který si myslí, že jsou chytřejší a mají to všechno mnohem lépe vymýšlenější a my jim jenom překážíme v rozletu, ale i tak se rádi naposledy zasmějeme těm všem mladejm debilum, protože víme, že oni se taky jednou na našem místě zasmějou, protože naše existence...já tomu říkám vesmírnej vtip. Jenže byl tak trapnej, že už nebyl zopakován. Proto jsme ve vesmíru sami...
Napsáno skvěle. Dobře uchopený postup stylu psaní. Jenom jsem se asi minula s tím, že to je kniha pro mě. Není.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cobainovi žáci v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 133x |
| ve Čtenářské výzvě | 23x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 46x |
| v Chystám se číst | 75x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Je to taková lehká a nostalgická kniha pro mileniály z malých měst, kteří si můžou zavzpomínat na zevlování v místním parku a pití Červený poezie. Čte se to snadno a rychle, protože to má jednoduchý jazyk, krátké kapitoly a dostatečný nadhled. Bohužel to dost to klouže po povrchu, a to hlavně v první půlce, která působí spíš jako skanzen éry přelomu milénia, citelně v ní chybí nějakej niternější vhled do myšlení ostatních postav. Dokonce i samotnému vypravěči (v ich formě!) se dostaneme pod kůži jen trochu a to spíš v poslední třetině (a samotném závěru). Jako by většinou svýho dospívání proplul věčně nalitej a všechno mu bylo jedno. Skoro se mi nechce věřit, že ho někdo z těch jeho kámošů nikdy pořádně nenas*al.
Na mistry žánru o (anti)hrdinech lumpenproletariátu (jako je Welsh) to v žádným případě nemá, ale jako alternativa prázdninových knih pro matky na dovolené na chorvatský pláži je to více než obstojná četba. Akorát ten název je krajně debilní. Proč by někdy měl mít Cobain nějaký žáky? 7/10 zaokrouhluju nahoru, protože jsem stejnej ročník jako autor a pocházím z jen o trochu většího města.