Cochcárna
Jiří Bigas
Tohle je kniha o moderním šílenství. Tohle je kniha o nás a lidech kolem nás, hrdinech nového milénia, o jakých si čteme v mediálních zkratkách černých kronik, barevných magazínů a všetečných bulvárních plátků, kde každý z nás může být na kratičký okamžik zářící superstar. Tohle je kniha o nás, o vás, vás i vás.
Přidat komentář
Příběh tak trochu kafkovský, dějem-nedějem i jazykem. Místy obtížné čtení, pro Bigase skoro až netypické, ale dotváří podstatu celé knihy.
Z čeho a jak vyrůstá zlo? V tomto případě nejde o velké kataklyzmatické zlo, ale o řadu malých, někdy omluvitelných poklesků a provinění, která časem narůstají sčítají se a násobí a končí v temné propastí soukromého i veřejného pekla. Sex, prachy ovšem tentokrát bez rokenrolu...
Mrazivý popis rozpadu osobnosti soudce městského soudu. Nejprve věřící a zároveň pionýr, poté premiant a komunista, poté úplatný soudce. Historie jeho rodiny a jeho kréda "urvi co můžeš" a "zůstaň nenápadný" vedou až k rozvoji mániodepresivní poruchy...
Některé čtenáře asi nejprve zarazí samotný název, je možné, že některým bude evokovat neslušné pojmy. Ani z vysvětlení na přebalu knihy nebude moc moudrý, neboť se tam mluví cosi o nošení masek. Ve skutečnosti je slovo cochcárna stvořeno ze spojení „dělat si co chceš“. Bylo v době minulého režimu používáno v případech - velmi častých – kdy akce, úkoly i instituce byly natolik formální, že lidé si dělali co chtěli, hlavně že něco dělali, vykazovali činnost a pobírali odměnu.
Autorovy další knížky
2012 | Cochcárna |
2009 | Vrahovice 119 |
2010 | Místečko |
1988 | Kdo se dotkne duhy |
2012 | Supl |
Tak tohle mi teda rozhodně nesedlo ani trochu. Asi to byl pokus o novodobého Kafku a nějakou hlubší sebezpytnou sondu, ale to pro mě nemělo šanci.
Možná to byl pokus o nějakou sebereflexi autora, vzhledem k podobnému vzdělání, těžko soudit.
A myslím, že autor si dokázal jak dlouhé a složité souvětí dokáže napsat. Jedna věta místy skoro na 2 strany fakt asi není normální.