Čokoláda
Joanne Harris
Mladá žena si v malém městečku otevře obchod s čokoládou, i když se to některým obyvatelům nelíbí.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2001 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Chocolat, 1999
více info...
Přidat komentář
Viděla jsem film a líbil se mi. Přečetla jsem knížku a líbila se mi ještě víc. Knížka je opravdu pěkná, v něčem se liší od filmu. Je psána z pohledu Vianne a z pohledu kněze.
OOO...jakože cože? celý život jsem si myslela že film je super, ale ta KNIHA! Dokonce si myslím, že Vianne v podání čarodějky je mnohem lepší, než žena která je ve filmu..Fakt pecka! Vůbec nechápu, jak mi takhle kniha mohla tak dlouho unikat.
Hmmm, nezodpovědná hipísačka si v random malém francouzském městečku otevře cukrárnu. Háček je v tom, že je to na začátku půstu. Roztomilá a svobodomyslná cukrářka spustí v městečku velký rozruch... Samotná osobnost Vianne se mi nelíbí protože BYCH MOC CHTĚLA BÝT JAKO ONA. Milá, roztomilá, hodná, svobodomyslná, tvrdohlavá... Ještě existují další díly, takže určitě přečtu i další.
Moc pěkná kniha. Tak pěkně ubíhá a hladí stejně jako horká čokoláda. Příjemný odpočinek s knihou...
Mám ráda i film, ale kniha je ještě hezčí...
Jedná se o příběh, který se v mysli rozplývá jako čokoláda na jazyku, a s tolika typy postav, jako je druhů čokoládových pralinek. K srdci mi ale nepřirostl, protože i přes tu hravost a uličnictví (psáno v anotaci knihy) mi atmosféra tohoto románu přišla podivně stísněná.
Jsem velkým zastáncem knižních předloh oproti následnému filmového zpracování. Kniha Čokoláda, je ale jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo. Film se mi prostě líbil víc. Příběh je na 5* i v knížce, to bez debat, ale styl mi občas nějak neseděl. Přesto jsem se skvěle bavila, prý jsem se při čtení i usmívala. Aby ne, když jsem za tu dobu snědla tolik čokolády, kolik ani za poslední dvoje Vánoce ne! Podtrženo sečteno - za styl minus půl hvězdy, za kila navíc minus půl hvězdy :-)
3,5*
Knizka je mirne odlisna od filmu, porad je ale sladka az se sliny zbyhaji, ale ne preslazena, je psana z pohledu Vianne, takze se dozvidame o jejich temer magickych schopbmnostech, a z pohledu kneze, ktery nam zde zastupuje neutralne-negativni postavu.
Film mi prisel magictejsi a romantictejsi, takze se mi libil krapet vic, ale knizka je pekna, psana prijemnym mekkym stylem s krasne vykreslenymi charaktery. Pekne cteni na zimu i na leto ????.
Krásná pohádka! Přečetla jsem ji za den a moc jsem si příběh užila. Z filmu jsem viděla část, ale kniha je mnohem mnohem lepší! Vtáhla mě, neustále jsem si městečko představovala a snad i cítila vůni čokoládových dobrot... Měla jsem chuť jít si pro pralinku, ještě že jsem ji četla na vánoce a mohla ujídat při čtení cukroví. Doporučuji! Oddechovka s nádechem tajemna, ke které se určitě vrátím.
I když film patří mezi moje srdcovky, ke knížce jsem se nevím proč dostala až teď. Čtení jsem si užila do posledního písmene, francouzský venkov, vykreslení jednotlivých postav, vůně čokolády a měnící se vítr...
Příjemná kniha plná nejen čokolády ale i kouzel a životního příběhu lidí z francouzské vesnice.
Především - nemohu srovnávat skvělý film se skvělou knihou, jak film tak kniha mi připravily nezapomenutelný zážitek...Kniha má však hlubší, rozvinutější děj, poskytuje více prostoru k zamyšlení i pochopení, pokud čtenář pochopit chce...
Snažím se především chápat neustálé nutkání Vianne k putování z místa na místo a k hledání nových začátků, které zdědila po své matce. Jsem si jista, že se za nimi ve skutečnosti skrývá touha po konečném zakotvení a nalezení vlastních kořenů:
"...občas jsem se přistihla jak hledím na slunce a přemýšlím, jaké to asi je, dívat se, jak vychází nad stejným obzorem pět - deset, dvacet - let. Ta myšlenka mne plnila zvláštním zmatkem, pocitem strachu a touhy...".
Její nekonformní, velkorysé, tolerantní a přitom pragmatické myšlení je plné snahy o pochopení druhých i snahy o získání nových vztahů a přátelství. Vianne, díky empatii, kterou mimořádně oplývá, možná lépe než on sám chápe dokonce i místního faráře a přes jeho neskrývané nepřátelství ho neodsuzuje. Tuší, že se za maskou nesmlouvavého a nekompromisního ochránce místní morálky skrývá zraněný člověk. Není zatížená bigotní vírou ani žádnými konvencemi. Nebojí se, prošla už v minulosti lecčím. Je svobodná a obdivuhodná...Skvělá kniha, skvělá hrdinka...
Abych se přiznala, pro mne byl přes všudypřítomnou vůni a chuť čokolády nejsilnějším gurmetským zážitkem detailní popis hostiny uspořádané pro Armande...
Á propos - stejně jako u jiných výtečných děl, která se stala předlohami výborných filmů, i v tomto případě pro mne už navždy bude Vianne zosobněna milovanou Juliette Binoche a její protivník (byť to ve filmu nebyl farář Reynaud) bude mít tvář mého oblíbeného Alfeda Moliny... Vřele doporučuji.
Samozřejmě se mi četla příjemně , líbilo se mi, že měla jistou poetičnost, ale na druhou stranu pak byly zbytečné některé zvraty jako z telenovely, už tak se postavy nechovaly zrovna realisticky, takže některé části už byly trochu přitažené za vlasy.
Nejdříve jsem viděla film a až teď jsem si konečně přečetla knihu. Musím říct, že rozdílů je zde opravdu hodně a pokud srovnám knihu a film, tak každé zpracování je jiné, ale nemůžu říct horší nebo lepší. Příjemné čtení, při kterém dostanete chuť na čokoládu :-)
Znala jsem jen filmové zpracování, které jsem si velmi oblíbila a mohu si pustit kolikrát za sebou chci a stejně mě neomrzí.
Překvapilo mě, kolik změn je v knize. Ano, hlavní linka je stále stejná, ale to okolo.
Ale i tak, příběh má své kouzlo a čtenář vidí, jak před jeho očima se lidé v malém městečku mění - někteří k lepšímu, někteří odhalí svou pravou tvář.
Rozhodně se (doufám) brzdy dostanu k pokračování, protože mě zajímá, co bylo silnější - jestli touha mít stálý domov a místo, nebo vítr, ten tulák táhnoucí je do dalších krajů a k dalším dobrodružstvím.
Kniha se zajímavým tématem, dobře se četla. Více se mi líbily pasáže, které vyprávěla Vianne, byla mi od začátku moc sympatická.
První kniha o Vienne Rocherové je hravé a roztomilé čtení, které na pozadí ospalé atmosféry francouzského venkova vykresluje barvitý příběh ostrého střetu dvou kulturně-náboženských myšlenkových směrů. Autorka proti sobě postavila kněze svaté církve římské, v jehož postavě je zosobněna všechna zkostnatělost, pokrytectví a licoměrnost fanatického náboženství, a mladou volnomyšlenkářskou ženu, která hoří touhou učinit svět kolem sebe šťastnějším, ať to stojí, co to stojí. V proměnách charakterů obyvatel Lansquenetu nad Tannou se pak jako v zrcadle odrážejí výsledky jejich soupeření. Celé je to napsané s nadhledem a noblesou v lehce synkopovaném nostalgickém rytmu, který má sílu čtenáře stejnou měrou rozesmát jako dojmout k slzám. Joanne Harrisové se daří poměrně jednoduchými prostředky kouzlit s náladami a nenásilně vést dějovou linku k závěrečnému vyvrcholení. Je skutečně nesmírně zábavné prožívat s jejími hrdiny všechny ty okamžiky radosti, zklamání, triumfu, štěstí i smutku. A řekl bych, že je to i nádherně osvobozující…
Moc milá knížka, dobře se čte a jak tu psalo již mnoho čtenářů, musela jsem si po pár přečtených stránkách uvařit horkou čokoládu ;-)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Kniha byla zajímavá a od filmu se dost liší. Tady musím přiznat, že se mi film líbil víc, protože dopadl tak nějak pohádkově. Ve filmu lidem čokoláda otevřela srdce a ukázala jejich lepší já. Tady hlavní hrdinka rozpoutá změnu, ale trochu jiným způsobem. Měla jsem pocit, že jestli odejde, tak se všechno zase pomaličku usadí a vrátí do starých kolejí. Taky mi nesedla doba. Kdy se to odehrává? Já tipuji 80. léta. A přeci tam církev funguje inkvizičním způsobem a ženy se chovají jako v letech padesátých. Opravdu by se většina lidí dívala skrz prsty na ženu, která utíká od tyranského manžela? Kvůli porušení svátosti manželství? A jsou tu i jiné věci a vzorce chování, co mi vadily, ale to už bych knihu moc spoilerovala. Stojí za přečtení a porovnat si ji pak může každý sám.