Conan: Prameny Černé řeky
Rastislav Weber
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31001/bmid_conan-prameny-cerne-reky-65c2f7763ad5e.jpg
3
12
12
Conan (knižní série) série
>
Osudem barbarů je měnit civilizované země. V rukách bohů je jenom to, jestli se to tak stane po divokém nájezdu, nebo se barbaři smíchají se změkčilými národy a posílí jejich řídkou krev. Za vlády Conanova předchůdce Numedida útočili na severu a západě Aqvilonie Piktové a cimmerský válečník se se snědými divochy nejednou utkal – jako bezejmenný dobrodruh i jako voják v žoldu nejmocnějšího království Západu. Román Prameny Černé řeky se odehrává před tím, než Conan sloužil v pevnosti Tuscelan, kde se později utkal s ďábelským šamanem Zogar-Sagem. Cimmerský válečník se musí vypořádat s hrozbou spoza Hromové řeky, intrikami Numedidových odpůrců – i s minulostí, která skrývá mlhou zahalené věže Valusie Conan Conach, syn Niallův, tasí zbraň spolu s králem Kullem, Tygrem Atlantidy u pramenů Černé řeky.... celý text
Přidat komentář
Anotace knihy slibovala spolupráci dvou legend Howardovského světa – Kulla a Conana, což je něco, na co slyší snad každý milovník těchhle legend. To co však čtenář dostane je celkem trpké zklamání. Prvotní dobrodružství se panu Weberovi velmi nezdařilo.
Samotný příběh točící se kolem vykrádání starobylých hrobů (pozůstatky dávné Valusie) ležících na dalekém severu na pomezí hranic Piktské divočiny a Cimmérie tajemnými mágy, kteří vykradenými zbraněmi vyzbrojují Pikty, je v rámci látky ještě v pořádku, to co se ovšem děje v knize samotné je už celkem horší. Rozmělnění děje do „několika“ dějových linek, kdy víceméně jediná bude dotažena do konce odbytou akcí, hodně fantasy prvků a skoky v ději jsou jen pomyslným hřebíčkem do čtenářovy rakvičky. Skoky v ději se nesou celou knihou a často se dostaví pocit, kdy evidentně „chybí“ stránky mezi kapitolami. Postavy se objevují odnikud, aby nikam zase zmizely, stejně je to s vedlejšími linkami v ději a je pouze na čtenáři, aby si toho hodně domyslel a doplnil. Nové postavy jsou relativně v pořádku, i když některé (Sarémes Isobel) přináší do světa příliš „WoW-kařské“ magie (rychloléčba mrknutím oka bez ohledu na zranění) jiné na druhou stranu (Brule a Kull) jsou trestuhodně nevyužité a „vysněná“ spolupráce se dostaví stylem „hle, támhle leží“… Navíc samotný upgrade Conana na Supermana (30 řezných ran, přes krev nevidím, ale udělám trojte salto a ve vzduch ukopnu dvě hlavy) je taky spíše k smíchu. I když děj klasicky odsýpá velmi rychle a konec se dostaví dříve než by jeden čekal a jako prolog knihy slouží originální Howardová povídka Delcardina kočka, tak tohle bylo bohužel zklamání a těžko knihu doporučit, byť i skalním fanouškům.
Conan: Prameny Černé řeky
Už jednou, když se slibovalo propojení Conana s Lovecraftovským prostředím, jsem se napálil. A stejně tak i zde, kde se měl spojit příběh dvou velkých hrdinů Howardovské tvorby. Dopadlo to celkem nudně a hlavně nevyužitě. Jak už je tady v komentářích zmíněno, postava Kulla byla jen pro ozdobu a vlastně se moc neprojevila. Měl jsem i stejný pocit při čtení, protože autorův styl vyprávění mi moc neseděl a často jsem musel pátrat, kam jsem se s jakým hrdinou vlastně dostal. Škoda.