Conan žoldnéř
Andrew J. Offutt
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78961/bmid_conan-zoldner-65c7d99763818.jpg
4
12
12
Conan (knižní série) série
>
Nedlouho po zkáze arenjunské Věže slona vyslechne Conan jedné noci rozhovor dvojice zlodějů, kteří se chystají vykrást dům proslulého čaroděje Hisarra Zula a velký Cimmeřan se rozhodne, že je předběhne. Tady se poprvé objevuje zlodějka Ispharana, s níž se Conan později a v jiných příbězích, setkal ještě několikrát. Bohužel, v tajemném Zulově domě, střeženém zombiemi, ho čeká smrtelné nebezpečí... přijde o vlastní duši! To je mimo jiné důvod, proč se dá najmout jako osobní strážce vznešené paní Khasthris, která cestuje ve službách své sestřenky – královny Khauranu. Nájemní zabijáci, intriky u Královského dvora, temná magie i Písečný démon – to vše najdeme ve dvou pevně vázaných příbězích mladého Cimmeřana, která začnou v zamorském Arenjunu a skončí až v dalekém Khauranu.... celý text
Dobrodružné Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , Klub Julese VerneaOriginální název:
Conan the Mercenary, 1981
více info...
Přidat komentář
Nebylo to špatné, ale ani nic extra. První povídka lepší než ta druhá, která na první přímo navazovala.
Co lze od x-té knihy navazující na R. E. Howarda čekat? No, fanoušci nenásilného osmdesátkového braku získají kvalitní kousek do sbírky. Conan žoldnéř naštěstí není titul, který by si na něco hrál, nesnaží se líbivým přebalem a tvrdými deskami dokázat, že je něco víc, než ve skutečnosti je. Takže ano, jako oddechovka, kde se nehledí na všednost zápletky, kýčovité dialogy (jež prostě musí obsahovat minimálně pět vykřičníků na stránku), lacinou vykonstruovanost a předem jasný závěr, je román naprosto ideální. Ovšem jako dobrodružství postavy, kterou vymyslel někdo jiný? To už tak úplně směrodatné není. Možná jsem moc velký hnidopich, ale tohle prostě s původním kánonem nic společného nemá. Spíše jen další pastiš, napsaný v určitém období a v určité atmosféře, vyhrazený specifickému okruhu lidí, kteří návaznost považovali za sofistikovaný druh recese. Kdybych byl hůře vychován, s chutí bych si do něj kopnul. Ale protože babička byla světice, jen si povzdechnu nad promarněným potenciálem.
Autorovi se úplně nepodařilo vystihnout Conanovu povahu, tak jak ji napsal Howard. V příběhu bylo až moc náhod a působil trochu kostěně, ale základní dějová linie nebyla špatná, zvláště první část byla dobrá.
Už uběhla nějaká doba od přečtení minulého Conana od tohoto autora, mezitím mi v rukách prošlo velké množství jiných barbarských příběhů... a já už si vlastně ani pořádně nevybavuji, co se mi přesně tak nelíbilo na meči Skelosu. Jestli to byl způsob psaní či příběh samotný. Každopádně si to autor u mě vylepšil, protože tyto dvě delší povídky se četly dobře a obsahovaly všechny nutné ingredience pro příjemné conanovské putování. Pokud bych si měl vybrat, tak mi jako lepší vychází první povídka.