Confessions of an English Opium-Eater

11.04.2024

Thomas de Quincey, to je takový floutek britské literatury 19. století. Tedy, Petr Matoušek jej v úvodu popisuje naprosto skvostně: "malý, vychrtlý excentrik s hypnoticky klidným výrazem introvertní bytosti, která se prý tu a tam dokázala rozžhavit doběla." Quincey psal jinak, přemýšlel jinak; a taky podle toho žil. Znuděný filozof, který prokrastinuje svůj život a vytrvale hledá jakékoli hlubší impulsy. Díky tomu jsou jeho, většinou spíše esejovité, příspěvky o pozorování života takovou živou vodou, které v ledasčem dovedou oslovit i dnes. Ať už jde o určitou roztříštěnost myšlenek, posměšně ironizující tón či stále přítomný romantický nádech.

V rámci té své prokrastinace, vrhnul se Quincey na užívání opia, natolik oblíbené kratochvíle 19. století, o níž se ve slušné společnosti nahlas nemluví. Jenže Quincey se mluvit nebál a nestyděl, a tak pro veřejnost sepsal toto malé dílko o vlastním "experimentování", čímž ve své době způsobil nemalý poprask a pro čtenářům o dvě stě let později nabídl malé nahlédnutí do jistého fenoménu.

Přestože se nejedná o tak hluboký popis feťácké jízdy na opiu, malý svazeček nabízí mnoho zajímavých pasáží a myšlenek. Quincey zde popisuje ony povznášející euforické účinky z počátků, k nimž do kontrastu staví ony temné stránky. Při četbě jsem si nejednou vzpomněl na Dickense. Proč? Protože Quincey tu popisuje epizodu z svého života v chudobě, v níž se věnuje jisté ženské postavičce, která mi nápadně připomněla služtičku Markýzu ze Starožitníkova krámu. Stejně tak Quincey popisuje ona feťácké uličky špinavého Londýna, přičemž jsem si nemohl nevzpomenout na fantastickou úvodní scénu Edwina Drooda. To stejné platí o Quinceyho vyprávění o prostitutce Ann. A napadá mi myšlenka, do jaké míry tohle dílko Dickens znal, mohl se případně lehounce inspirovat a do jaké míry jsou Quinceyho epizodky všeobecným obrazem Londýna počátku 19. století. Temná romantika.

Tím zacházím daleko od jádra věci jako sám autor v malé knížce velkých myšlenek. Tahle malá zpověď stojí za přečtení, stojí za tu malou čtenářskou cestu do opiových snů a jednoho zcela upřímného pohledu do temných zákoutí počátků 19. století. O kterých se tenkrát příliš nemluvilo. A o kterých se příliš nemluví dodnes.

05.09.2019

Cítím se býti obohacena krásou jazyka, kterým je tato kniha psána... Ba přímo opojena... ;-)

03.09.2019

Knihu jsem četla v práci, kdy byl docela mazec a musím říct..

Čekala jsem něco úplně jiného ale moc se mi to líbilo. Na to, z jakého roku je kniha, tak to byl mazec. Jasný, počátky na jakýkoliv droze jsou z prvu úžasné, člověk jen nemyslí na to, jaké má užívání drog následky.. a to nemluvím jen o psychice. Zde je krásně popsáno, jak trpělo tělo, těch několik let plných užívání opia.

Díky tomu mám radost, že jsem opium nikdy nezakusila, a už ani nechci.

Ta doba byla špatná, ale neříkam, že by se to změnilo, k lepšímu.

Moc povedená kniha, i když jsem si prvních asi 50 stran říkala, že nedočtu.

08.02.2016

Mám v této knize napsáno datum pořízení - 14.9.1992 a uvedeny dvě ceny. Měla jsem opravdu štěstí a knihu koupila za zlevněnou cenu 38 Kčs. Ta původní, 49 Kčs, byla zřejmě pro čtenáře příliš vysoká. Ach Quincey! Čtyři pětky. Tolik stojí tvá zkušenost. Za tuto cenu by sis opium sotva pořídil. Když jsem četla knihu poprvé, tak jsem byla nadšená. Vlastně nechápu, co se stalo, ale dnes se to nadšení nedostavilo. První kapitola je plná slov, která mě při vší snaze do děje nevtáhla. Nebaví mě. Naštěstí druhá a třetí část knihy, která popisuje slasti a strasti opia, je přesným opakem. Autentické vylíčení návyku užívání opia a jeho obhajoba je velmi čtivá a upřímná. Škoda jen, že zatímco první část knihy (s)potřebuje 156 stran, zbývající druhá a třetí část má stran jen lehce přes 60. Je to veliká škoda.

30.11.2014

Ačkoli mi kniha přišla zajímavá (hlavně názvem a tématem), autor mi především v první části lezl dost na nervy svou neschopností udržet téma a neustálými odbočkami od hlavního příběhu. Měla jsem dojem, že povídání o jeho životě je jednou velkou soustavou vsuvek, místo toho, aby to působilo klasicky jako (poutavý!) příběh se základní linií. Popravdě jsem čekala větší prožitek, ať už jde o strasti nebo slasti opia, a menší užvaněnost. Od podobných knih očekávám, že budu mít po dočtení chuť prožít všechny popsané neřesti nebo jimi budu naopak naprosto znechucena. Zde mě to nechalo zcela netečnou.

22.05.2014

Na tuto knihu jsem narazi náhodou, zaujal mne název a doba vzniku. A přesně co název říká to je obsahem. Během prvních stran jsem se začetl a poslouchal zpověď požívače opia, sledoval jeho mladickou nerozvážnost a, zdálo by se, nesmyslné utrpení. Co vypadalo na životopis závislého intelektuála se ale v průběhu knihy měnilo a pomalu posouvalo do surreálných vizí a snových představ, které se autor snažil zachytit tak, aby člověk neznalý těchto stavů mohl pocítit dotek hruzy a krás opia. Tyto obrazy pro mne byly jako živé. Zničehožnic jsem padal, pak létal, děsil se bohů, kteří mne chtěli zahubit a pak byl jedním z nich a všemocný. Tak podmanivé zobrazení opiových stavů jsem nečekal. Fascinující.