Confiteor I.–III.
Josef Svatopluk Machar
Macharova první sbírka, jejíž titul ironicky naráží na konfesi, náboženské vyznání víry, je věnována J. Arbesovi, spisovateii, který prý autora přesvědčil tom, že básnické svědectví o vlastním nitru o sobě samém jako člověku stojí za to vydat na veřejnost. Skládá se ze tří žánrově odlišných oddílů, přičemž obsahuje hlavně subjektivní lyriku.... celý text
Přidat komentář
Byl jsem neskonale překvapen Macharovou tíživou výpovědí. To je mistr depky. Confiteor I. od okouzlení, přes vztah, až po skutečně hořké milostné verše. Až jsem se divil.
Elegie:
"Tak šinu žitím se vln nudy pod přívalem,
jak živá mrtvola, kam ony zakývnou,
a prázdnou radostí i se svým starým žalem
jest mi ten všední svět jen rakví protivnou..."
Confiteor II Skvělá "Po smrti", kdy Machar slyší obžalobu na svůj život z úst žen, které měl a zejména báseň "Aspostrofa":
"Ne rád vás nemám, Ač jsem touhou
k vám hnán jak větrem bludný list,
den bez vás věčnostími dlouhou-
však zře vás-cítím nenávist.
...
Znám propast pod příkrých skal svahem-
tam rád bych jednu hlavu vmet...
a zachvěl se a výskl blahem-
pak v děsném stesku za ní slet!"
Takto bych mohl citovat znamenité úryvky ještě dlouho, raději doporučím celou sbírku... Za Confiteor III.: Sloky polemické, První akt dramatu, Hvězdám nebo Smutný večer.
Nemůžu jinak než dát plný počet. Confiteor nemůže zestárnout.
Poezii moc nemusím. K této sbírce jsem se po letech vrátil a stále mě dokázala pobavit svou aktuálností. Plánuji si občerstvit i další Macharova díla, tak jsem zvědav, zda si zopakuji prvotní nadšení.
Autorovy další knížky
1957 | Zde by měly kvést růže |
1922 | Confiteor I.–III. |
1930 | Magdalena |
1954 | Domove líbezný |
1919 | V záři hellenského slunce |
Moc se mi líbila první větší část sbírky Kapitoly z mého románu - navazující básně zajímavou formou vypravují sic dějově prostý, ale srdceryvný příběh o nenaplněné lásce. Měnící se emoce a rostoucí trápení jsou dobře rozvinuty. Celkově mě právě díky tomuto propojení a zajímavě popsaným emocím tato část zaujala nejvíce.
Motivy jednotlivých typů žen a vztahů prostupovaly celou sbírkou, celková harmonie na mě působila poměrně pozitivně - konzistence, ale bez pocitu, že čtu pořád to samé.
Co se formy týče, měla jsem pocit, že jazykově oceňuji spíše jiné české básníky (Neumann apod.). Jazyk je ale poměrně přístupný a čte se docela snadno, i když pro mě bylo občas těžké soustředit se, nicméně to bude způsobeno jakousi osobní preferencí.
Kromě první části jako celku mě ještě zaujaly básně "In memoriam" díky "plot twistu" na konci a kontrastu, který tento obrat vytvořil, "Dva pohřby" svojí epičností a "Hvězdám" díky zajímavým metaforám a celkově jako neotřelý pohled na každodenní obraz.