Copatá máma
Barbora Bečvářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306899/bmid_copata-mama-Cv3-306899.jpg
3
209
209
Lucii je devatenáct, když pár měsíců před maturitou zjistí, že je těhotná. Nečekaně, neplánovaně… a přesto se bez rozmýšlení rozhodne dítě si nechat. Její rozhodnutí ji staví před budoucnost, kterou nechtěla, a která ji tak trochu děsí, z jejího kluka, s nímž chodí sotva pár týdnů, dělá nastávajícího otce, a aby toho nebylo málo, znovu jí přivádí do života i nevyřešený vztah s despotickým tátou.... celý text
Přidat komentář
Milé a nenáročné čtení. Doporučila mi ji kamarádka, která trefně odhadla, že mě tato kniha chytí. Četla se dobře a rychle. :)
Tuhle knížku mám doma už 4 roky a konečně jsem se dostala k tomu, ji přečíst. Musím říct, že to je opravdu hezká a hlavně nenáročná knížka. Už podle názvu je jasné, o co knize půjde. Celkově ten příběh je jen o tom těhotenství. Čekala jsem na nějaký zádrhel, drama, ale nic nepřišlo. Jen si hezky proplouváte příběhem.
Takže pokud chcete nenáročné čtení, tak tohle je skvělá knížka na odpočinek.
Až do 30.kapitoly to pro mě byla docela příjemná, ač nekomplikovaná kniha pro mladší čtenáře. Jen potom se autorka začala obouvat do porodnictvi, což mě jako lékaři porodnikovi nesmírně vadí! Chápu, ze někdo má špatnou zkušenost a je mi to líto, občas to tak proste je. Ale vykreslit lékaře jako kazisvěta a to nejhorší, co vás na porodu může potkat, to mi přijde fakt nemístné a urážející. Pak se nemáme divit, jak k nám rodičky už přichází nastavené, když je to prezentováno takto. Škoda, tím mě autorka naštvala. Jinak ale měla celou knihu hezky napsanou, informace o těhotenství pravdivé.
Docela průměrná, ale celkem milá knížka. Všechno působilo až příliš idealisticky. Nevím, zas tolik mě kniha neoslovila.
Kniha se četla velice dobře s lehkostí a rychle díky krátkým kapitolám, bavila mě. Taková fajn oddechovka. Mně se příběh líbil bylo to trochu něco jiného než čtu obvykle, hrdinové tuhle situaci zvládli skvěle, v normálním životě by to nebylo tak lehké. Každopádně pro mě to bylo příjemné čtení.:)
(SPOILER)
COPATÁ MÁMA, krátký příběh, který neurazí, ale ani nějak zvlášť nenadchne. Hlavní hrdinka, Lucie, pár měsíců před maturitou zjistí, že je těhotná, a to s Tomášem, se kterým teprve začala randit, a kterého již několik let tajně miluje. Lucie se nejdřív vypořádává s tímto "zjištěním", následně se rozhodne, že si miminko nechá. I Tomáš se zachová zodpovědně, a i když s Luckou nejdřív neplánoval žádnou budoucnost, jejich vztah se více a více prohlubuje (i přes pár neshod a překážek)...
Ačkoliv je konec velmi předvídatelný a očekávaný, kniha se četla velmi dobře a celkem mě zaujala. Ale doporučila bych ji spíš mladým nastávajícím maminkám...
Velmi průměrné dílko s nedostatečně silným námětem pro příběh, které je ale naštěstí poměrně krátké a čte se rychle. Ideální kniha do MHD, doma bych s tím čas neztrácela.
Knížku jsem dostala jako dárek a vůbec nic jsem o ní neočekávala. A musím říct, že se mi i líbila. Byla čtivá, s příběhem z reálného života. Lucie mi byla sympatická, dokázala jsem se do ní vcítit a chápala jsem její rozhodování. Je to pěkná oddechová knížka, která neurazí, ale ani nenadchne.
Moc se mi líbilo, že autorka (kterou oddivuji zejména jako tvůrkyni her) do knihy dala kus sebe. Otevřela témata, která v těhotenství prožívá alespoň chvilku každá budoucí mamča (strach, stres, úzkost vs. láska, těšení se). Myslím, že je to dobré pozitivní čtení pro každou prvorodičku.
Kniha je určitě fajn pro náctileté slečny. Byla čtivá, místy mi tekly slzy nebo mě naopak bolelo břicho od smíchu. Četla se velmi dobře a rychle (za pár hodin bylo po všem), ale i přesto mi tam něco chybělo. Děj plynul tak nějak samovolně, ve stálé rovině. Chtělo by to nějaký zásadní zvrat. Na druhou stranu chápu, že to je napsáno podle skutečnosti, takže tam asi moc přikrášlených situací není. Je to rozhodně knížka, která se nepodobá žádné jiné, která se mi kdy dostala do ruky.
O knížce jsem kdysi slyšela, ale tenkrát mě příliš nenalákala a tak jsem ráda o to víc, jak se mi zalíbila. Poměrně útlá knížka, která se četla rychle a přesně po fantasy romantice jsem něco takového potřebovala. Děj byl svižný, rychle ubíhal, menší množství postav mi vyhovovalo parádně, zápletka byla také akorát a přitom mě to nutilo číst dál a dál. Také se mi knížka líbila více i tím, že je z části podle skutečnosti. Hlavní hrdince jsem fandila, i přes její (já bych řekla pochopitelné) výkyvy nálad, mně to nevadilo, byla mi i občas něčím blízká. Plusové body knížka získala i za to, že je z části podle skutečnosti a nikdo si na nic nehraje, to chválím.
Celý příběh mi vykouzlil úsměv na tváři, zejména i konec. Osobně bych se nebránila ani pokračování, protože mě zajímá jak se příběh vyvíjel dál a také mi vyhovoval styl psaní autorky. A také mi došlo, že stojí za to věnovat určitě více pozornosti českým autorům.
Doporučuji! :)
Líbilo se mi to, žádných "milion" jmen, nic složitého, takže taková letní oddychovka. Lucie je normální holka, jež řeší svoji budoucnost, která se trochu vymkla jejím představám. Zhostila se však dobře nové role - nastávající maminy, i svatba proběhla ke spokojenosti všech, i její vyznání otci, na jehož hrobě vykřičela všechnu svou bolest. Nebráním se tomu, zase si něco od Barbory Bečvářové přečíst. Její styl psaní mi vyhovuje.
Jak je zde označeno v žánru: dívčí román pro ženy. To sedí. Deníček náctileté holky, která řeši problémy dospělých žen.
Nebylo tam nic zajímavého,vzrušujícího, styl psaní byl naprosto jednoduchý, ale dobře se to četlo. Za dva dny hotovo,odpočinula jdem si:)
Nemohla jsem si pomoct, ale u poslední kapitoly jsem se řehtala jako kůň. Ono na porodu není nic směšného, ale ty představy o klidném bio porodu jsou k popukániˇ, zejména když přijde skutečny porod a ejhle,ono to bolí, ono mě to roztrhne... to jsme nečekali:D celé mi to připomělo můj vlastní porod (jen sem nevymyslela ptakoviny) a pobavilo:D
Palec nahoru!
I když jsem se na knihu moc těšila a měla velká očekávání, nakonec z ní mám pocit "neurazí, nenadchne". Z příběhu jsem necítila žádné velké emoce, přestože mě vlastně bavil. Všechno v něm však vypadá příliš jednoduše. Na odpočinek se ale kniha hodí.
Možná trochu jednodušší čtení, mnohým se může zdát, že autorka vším procházela poměrně snadno a bez větších problémů. Ale vlastní zkušenosti s těhotenstvím a porodem si musí prožít každá máma a záleží především na jejím vnitřním nastavení, jak ho prožívá a vnímá. Pokud autorka píše blog s názvem Nevyléčitelná optimistka, je její přístup jasný. Já vidím její knížku jako přínos pro ty, které se dostanou do podobné situace, aby na své situaci dokázaly najít to pozitivní. A co se závěru týká, opět to prožívá každá žena jinak (a to špatné později zapomíná), ale při často drastických a krvavých popisech mám pocit, že mí kluci přišli na svět nějak moc lehko. Sice jsme trochu nabourali lékařské statistiky (místo 3 případů ze 100 já měla 2 ze 2, třetí už jsem nezkoušela, ale nejspíš by to bylo 3 ze 3). V každém případě by si žena měla tohle období prožít v klidu a pohodě a to tahle knížka ukazuje.
Jak už je tady psáno dřív, neurazí ani nenadchne. Čekala jsem nějaký humor nebo smutek, ale vše je dost vlažné, ani horké, ani studené. Ale v běžném životě to tak bývá.
Nejsem cílová skupina, ale knížka se mi líbila. Hezky jsem si zavzpomínala na vlastní těhotenství a odpočinula jsi. Žádná těžká literatura.
Copatá máma
Ani na jedné straně jsem se nenudila. Je to takové lehké, jednoduché čtení do letních dnů o Lucii, která se před maturitou a svými plánovanými cestami do zahraničí dozví, že je těhotná. S překonáním úzkostí jí pomáhá Klárka, která mi byla hodně sympatická. Konkrétně motiv sestupujících barevných schodů byl tak uvolňující, že jsem při čtení i já odpoutávala negativní vlivy z práce. Nemyslím si, jak tady někteří píšou, že je příliš krutá a náctileté čtenářky nebudou chtít po přečtení této knihy nikdy dítě. Dnešní mládež je ze sociálních sítí seznámená s mnohem horšími záležitostmi, než je zde na pár stránkách popisován porod. Co se mi však nelíbilo, bylo odsuzování porodnic a házení všech doktorů do jednoho pytle. Tam by možná mohly vzniknout nějaké sklony k přirozenému porodu a odmítání nemocnic. K přečtení knihu doporučuji pro vyspělejší žákyně 9. třídy (nejlépe až ve 2. pololetí).