Přicházím tě zabít
P. D. James (p)
Cordelia Grayová série
< 2. díl
Napínavý detektivní příběh s prvky hororu slavné britské spisovatelky. Hlavní hrdinku, krásnou, ale bezcitnou herečku Clarissu Lisleovou, dovádí k šílenství série výhružných anonymů; chce ji neznámý odesílatel jen vyděsit, chce zničit její kariéru, nebo skutečně usiluje o její život? To má zjistit Cordelia Grayová, majitelka detektivní kanceláře, kterou na tuto práci najme hereččin manžel.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2007 , MottoOriginální název:
The Skull Beneath the Skin, 1982
více info...
Přidat komentář
Pro Cordelii mám prostě slabost.
---
Motto:
Webster byl smrtí tak posedlý,
že viděl pod kůží lebku,
[T.S.Eliot: Šepoty nesmrtelnosti]
Z úvodu: Bylo to jasné - nová firemní tabulka byla nakřivo. [1]
____________________________________
PRYDEOVA DETEKTIVNÍ AGENTURA
(Třetí poschodí)
Majitelka: Coredelia Grayová
--------------------------------------------------
"Když přivřu levé oko a takhle nakloním hlavu, vypadá to rovně."
"Ale nemůžeme spoléhat na to, že sem budou chodit samí jednoocí klienti s křivým krkem, Bevisi."
..
Netypicky začnu opět hodnocením. Oblíbená kniha, autorka, i detektivové. Za mne pět hvězdiček. Začátek slabší. Ten byl přinejlepším za tři hvězdy. Rozvláčné. Přesto stále oblíbená Cordelia. Po dočtení příběh tak za 5 i více. Některé okamžiky a motivy vadí. Bohužel jsem zjistil, že autorka už žádnou třetí, další knihu Cordelii bohužel nevěnovala. Jsem z toho docela smutný. Její postava mi přirostla k srdci a považuji ji i jinak za velmi nadějnou. Jen mohu doufat, že některý z dobrých současných nebo budoucích autorů se hlavních rysů této postavy chytí, a postaví na tom vlastní konstrukci. Dokonce mne napadlo, že by stálo za to napsat přímo k této sérii i mínusové díly, tedy ty, které by této knize předcházely. (Povšiml jsem si, že například právě u Star Wars k podobnému pokusu došlo. Jako milovník klasické sci-fi nejsem přesto žádným jejich velkým fanouškem. Je faktem, že s mínusovými díly bývá někdy problém, nemívají naději zaujmout tak, jako základní dílo série. Přesto bych něco podobného považoval za důstojné rozloučení se sérií i jejími hlavními hrdiny.)
V tomto příběhu se objevuje hned k několik silných motivů, samozřejmě, k vraždě - no řekněte, v detektivce, k čemu jinému!
V jednotlivých jeho částech:
Pozvání na ostrov,
Kostýmová zkouška,
Krev vzlétá vzhůru,
Profesionálové,
Noční děs, a
Případ se uzavírá,
napětí postupně hezky graduje.
Jen ta první část by nemusela být taková, no řekněme trošku slabší, ale kdo bude číst dále, rozhodně nebude litovat.
Závěr: [2]
Opět si sedla a čekala. Přišel k ní mladičký policista s tváří Donatellova anděla. Začervenal se a řekl:
"Máte telefon, slečno Grayová. V knihovně,"
...
Slunce vyšlo spoza mraků a jí náhle připadlo, že ostrov Courcy a všechno, co se jí přihodilo o tomto nešťastném víkendu, je jejímu životu, její budoucnosti, jejímu pravidelně tlukoucímu srdci tak cizí jako to modré, lhostejné moře.
[1] a [2] Časem, bude-li dostatek času, podle uvážení doplním citace z úvodu a závěru knihy, s přihlédnutím k tomu, aby se mi podařilo vyhnout spoilerům!
-
2020 11 01
Knihu jsem četl ve složitějším období snad celé tři týdny. Pravidelně jsem nad ní usínal, mnohdy snad až pětkrát za jeden večer. Usínal jsem únavou, ne proto, že by knížka byla tak moc nezáživná. Obvykle jsem marně hledal, kam jsem dočetl, což vedlo hned několikrát k tomu, že jsem některé části nechtěně přečetl opakovaně.
Ach, ta sympatická "moudrá Cordelie"! Případ, ve kterém je utopená skoro až po uši, vyřeší vlastně při pohledu zvenčí, aniž by viděla očekávaný výsledek. A rozvažování o relativismu spravedlnosti a morálky se v jejích pochybách objeví víc než intenzivně, takže ani o tuto vrstvu není čtenář ochuzen. Další detektivka, která je možná trochu víc než jen prostým příběhem.
Výborné počtení, jako cokoli od P. D. Mně připadá napínavé každé slovo. Autorka má dokonalý popis přírody, interiérů i postav
Kniha není špatná, ale zbytečně dlouhé a nezajímavé popisující pasáže až ke konci se kniha skvěle rozjela a konec byl pěkný, škoda jenom že od začátku to nemělo šmrnc.
Kniha se čte zcela sama ... ideálně napsané. Konec mne trošku rozladil, ale rozhodně četby nelituji ...
Této knize bohužel nemůžu dát 4 hvězdičky, ale dala bych jí ještě půlku hvězdičky za úžasný konec, který mě opravdu pohltil. Ale jinak mě kniha nevtáhla natolik do děje, avšak byla natolik zajímavá, že jsem jí dokázala dočíst. U jiných knih, kdy občas nevnímám děj, tak ji odložím nedočtenou, ale tuto jsem odložit nechtěla a lákalo mě dočíst ji a jsem nakonec ráda, že jsem došla až ke konci. :)
Četla jsem ji poměrně nedávno a zdlouhavě jsem se musela rozpomínat, o čem to vlastně bylo. Nebylo to úplně špatné, jenom ne tak dobré, aby mi to uvízlo na dlouho v paměti.
Vynikající volné pokračování příběhu Povolání pro ženu nevhodné.
Příběh byl až opravdu až hororový, a minulost, která vyplouvala na porch byla někdy opravdu děsivá. Objevení vraha a spolupachatele bylo také velice překvapující.
A konec mě trochu zklamal, i když pak si člověk uvědomí, že vždy nevítězí dobro a člověk se musí smířit i s menším zlem.
Takže nakonec celkový dojem z knihy je výborný :))
Autorovy další knížky
1986 | Třikrát Adam Dalgliesh |
1991 | Pachuť smrti |
1992 | Černá věž |
2013 | Smrt přichází do Pemberley |
2009 | Soukromá pacientka |
Cordelie přijme zakázku dělat o víkendu bodyguarda sebestředné herečce na jistém ostrově, v uzavřené společnosti. Uplyne sto stránek a ejhle, jsme na ostrově. Uplyne dalších sto stránek a z potencionální oběti je rozmašírovaná mrtvolka... a zbývá už jen pouhopouhých dvěstěpade, abychom došli k řešení... Podezřelých je pouhá hrstka a s každou stránkou jsou podezřelejší a podezřelejší...
Je to takové... rozkošatělé... :-)
Ale nestěžuju si, zrovna tady je to vcelku k věci, byť popis každého kousku nábytku tu a tam vypíná moji pozornost. Ale příběh se mi prostě líbí.
Spíš bych zmínila takovou pro mě trochu pozoruhodnou věc, které už jsem si všimla v prvním díle. Kniha je tak zvláštně napsaná, že skoro nejde příběh datovat do nějaké konkrétní doby. Tady tedy tu a tam padla zmínka o konkrétním letopočtu, ale měla jsem pocit, že ze samotného textu bych nerozpoznala, zda se příběh odehrává ve dvacátých letech minulého století, či skutečně v osmdesátých. To se mi vlastně moc líbilo, a zároveň jsem se cítila lehce ztracená a dezorientovaná. Hezky si mě povodila...
Zde se stylem autorka dokonale a absolutně přiblížila knihám od Agathy Christie.